Jídlo ovlivňuje celý můj život

hele, tohle přesně jsem měla ve velké míře před dvěma rokama, nespočítala bych na kolik akcí jsem nedošla aradsi zustala doma a potaji so objednavala pizzy, nebo kolik penez ktery jsme si setrila na neco jsem utratila za jidlo... byl to kolotoc, prejidani,pak omezovani se, pribirani,deprese, prejidani... pomohlo mi kdyz jsem o tom uplne prestala premyslet,prestala jse si rikat- od zitra zacnu jist zdrave anebudu se prejidat, prestala jsem drzet diety, nakazala jsem si,ze uz nezrusim zadnou akci kvuli jidlu... zacala jsem se vidat s jednim klukem a kdyz jsem do nej nijak extra zamilovana nebyla,nechtela jsem aby me videl s brichem jak tehotnou a tak nejak jsem se samovolne krotila az to prestalo... ted se v tom bohuzel zase placam tak trochu znova,ale ej to hlavne kvuli tomu,ze se dost nudim pres den a nemam poradny aktivity..... drzim ti pesti, at to nejak zvladnes, urcite bych se na tvym miste sverila nejake hodne dobre kamaradce,ktera pak muze kontrolovat ze kvuli tomu nezustanes doma lezet v posteli

Když jsem začínala s mým tehdejším přítelem, tak jsme oba dva byli dost při penězích a vychutnávali si jídlo - delikatesy, mekáč, kfc, sladkosti, pizzy s donáškou atd. Taky jsem se pořád přežírala a nedokázala jsem se koukat na film ez toho, aniž bych u toho něco jedl. A šup, najednou jsem měla nahoře 15kg. Jednou jsem se na sebe podívala do zrcadla a zhnusila jsem se sama sobě. A to tě nakopne - teda pokud máš z toho jídla přetékající postavu. Něco se ve mě hnulo a řekla jsem DOST! Nejdřív byl problém nejíst brambůrky u filmu, ale jedla jsem třeba okurku. Chce to chvilku vydržet a až uvidíš výsledky - zvykneš si. Začít jíst prostě zdravě....

To zní jako porucha příjmu potravy a chtělo by to řešit s odborníkem.

přesně tak vypadám, jak těhotná když teda víš o čem mluvím, stejně tak musíš vědět že kamarádka nepomůže.. u tebe to přestalo kvůli klukovi a to věřím že je dobrá motivace. když se začnu s nějakým scházet, na jídlo skoro nemyslím a je mi fajn. na druhou stranu dlouhodobý vztah momentálně nechci, ale až to přijde třeba se mi to cpaní se srovná. ale do té doby..

na film nebo cokoliv se dívám jedině s plným talířem a když dojím, dojdu si pro další a další jídlo.. na váze to nijak extra vidět není, tím jak se u mně střídá tohle období a pak hladovění, vážím pořád stejně. spíš mě lidi říkají ať se koukám pořádně najíst že jsem hubená. ale když tohle slyším chce se mi brečet, nikdo ani netuší že když jíst začnu jen tak nepřestanu. a zase v tom lítám

Reaguji na FairyPalmer: ty ale vubec nemaš problem s jídlem, ale s hlavou.. opravdu ten psycholog je na místě! Jakmile budeš v pohode, srovná se to a budeš jíst uplně normálně. V hlavě začíná každá anorexie, bulimie, obezita.. (výjimkou jsou různé hormonální poruchy, obžersví bez příčiny atd) čím dříve tam zajdeš, tim líp pro tebe. V parze je OB klinika kde je práve i psycholog, ale je to pro obezni, a ty pises že jsi normlani, leda jim zkus napsat, co mas za problem a jestli ti dokažou pomoct, hradi to totiz VZP..

Já myslím, že největší motivací bys pro sebe měla být ty sama. Mělo by ti záležet na tobě samotné a na tvém těle. Víš přece sama nejlíp, že tím, co děláš, mu škodíš. A protože se pak cítíš mizerně, tak škodíš i svojí duši (nebo psychice, přeber si to po svém).
Vnější motivace sice taky může pomoct, ale na druhou stranu, co když si najdeš kluka, měsíc nebo dva se díky němu budeš "držet" (takže se spíš přemáhat) a on se pak s tebou rozejde? Hádám, že to bude ještě horší, protože jako návdavek budeš zajídat žal. Proč vlastně nechceš trvalý vztah? Ne, že bych nedokázala vymyslet spoustu dalších důvodů, ale nemůže ten tvůj být třeba i v tom, že by ti to bránilo v tom, aby ses čas od času svobodně "přežrala" (aniž bys musela uvažovat, jak budeš vypadat před přítelem)?
Ještě k tomu, jak píšeš, že po tom nárazovém přejídání nepřibíráš a vážíš pořád stejně? To znamená, že jsi s tou váhou a postavou, jakou máš, spokojená? Nebo prostě jenom nepřibíráš? To, že ti někdo říká, že jsi hubená, tady není podstatný. Jak se líbíš sama sobě? Já mám totiž pocit, že kdybys byla sama se sebou spokojená, tak by ses nepřejídala ani si jinak neškodila.
Jak už tady psala Adluna (a už jsem se s ní v tomhle shodla nejednou), tak veškerý sebepoškozování - a to je přejídání stejně jako anorexie, nebo třeba alkoholismus, příp. řezání se žiletkou nebo pokus o sebevraždu - má původ v jednom, a to v nezdravém přístupu k sobě samotnému. Zkus zauvažovat, proč se (ne)vědomě ničíš.