Ahojky, mám takový problém...Bude mi 17 a nejsem schopná SAMA něco vy(za)řídit, někam jít,něco udělat,...Jsem jak malý dítě který nic bez pomoci rodičů nebo kamarádů neudělá. Nerada komunikuju s lidmi a jsem nejradši sama zavřená doma (nemusím nic řešit, s někým cizím se bavit, něco zařizovat,něco dělat,..). Vždycky jsem se řídila kamarádkou (ted už bývalou, dostala jsem rozum a potom co mi provedla naposled-vykecala jednomu klukovi-nynějšímu příteli, moje osobní věci, věci s kterými sem se jí svěřovala a prostě věci z mého soukromí, jsem s ní skončila ale zpátky k tématu)řídila jsem se podle jejích rozhodnutích, názorů, a chodila za ní jako pejsek, co řekla to já udělala, byly jsme v každodenním kontaktu, vždy spolu, takže jsem nebyla zvyklá něco udělat sama vždy u toho byla ona nebo někdo jiný(další kamarádka, rodiče) a já neměla možnost se osamostatnit, protože při mě vždycky někdo stál a říkal mi co a jak, a ted v mých 17 letech nejsem schopná ani jít na brigádu, protože mám strach,z toho že tam budu zodpovědná jen sama za sebe, že práci odvedu špatně, špatně pochopím příkazy,polovinu jich zapomenu(což se mi stává často a nechtěně, třeba když mi mamka řekne at něco udělám), že tam budu sama bez rodičů, přátel a když se budu chtít na něco zeptat akorát se ztrapním (občas hodně perlím, to co ostatní berou jako normální věci, je pro mě obtíž), že budu moc pomalá, atd.Nebo zajít k doktorce - bez mamky?těžko..zajít sama do kina?těžko..(všichni na mě budou koukat, budu si připadat jak idiot, když si budu kupovat lístek, špatně řeknu kam si chci sednout a tak. Což je další problém-,,neumím mluvit,, Vždycky všechno za mě říkali ostatní a já byla zvyklá mlčet takže bych ted nebyla schopná třeba u doktorky říct proč jsem vůbec přišla apod..strašně mě má nesamostatnost a neschopnost štve,hodně se divím že jsem úplně sama zvládla přestup na střední školu(nervovala sem se díky tomu celý prázky), ale nakonec proběhlo vše nad očekávání dobře, docela mi to zvedlo sebevědomí (další věc, pro jiný lidi je to hračka,samozřejmost a já si myslím jak nejsem dobrá když jsem to zvládla). Jinak doma jsem agresivní, nepříjemná, musím mít poslední slovo, prostě se chovám jak pubertačka-chudáci rodiče, uvědomuju si svoje chování ale dokáže mě vytočit cokoliv, a na druhou stranu třeba ve škole jsem spíš nenápadná, oproti jiným jsem úplně klidná, nekouřím, nepiju,myslím že se i dobře chovám, nevyrušuju, prostě slušnačka.Mamka mi říká že jsem tak o dva roky opožděná, asi na tom něco bude, i přítel mi řekl jestli jsem v dětství nebyla trochu zpomalená(po tom co poznal mou 5letou sestru která je šikovná, samostatná, prý smyslově vyvinutá(bystrá a tak, což já sem zase opak, nevšimnu si ničeho když mě to div nepraští do obličeje), šikovná?no tak to vůbec, ruce levý jak šavle, a o samostatnosti nemůže být řeč...toe to nejhorší..Chtěla bych vědět jesli na tom někdo byl(je) stejně a nebo jsem tady taková exotka jen já, a jestli máte nějaké rady jak to překonat a být ,,normální,,. Děkuju moc a omlouvám se za takovej sloh
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jsem neschopná a nesamostatná
Poslat SZ
no já mám pořád oběd v menze za trest. Pokaždý se něco stane, vždycky tam jdu s pocitem, že zas budu za blbce. ale levnější jídlo ve škole nepořídím, tak co můžu dělat... nic jinýho už mi nevadí, ale ta menza je noční můra
Cituji quititek: no já mám pořád oběd v menze za trest. Pokaždý se něco stane, vždycky tam jdu s pocitem, že zas budu za blbce. ale levnější jídlo ve škole nepořídím, tak co můžu dělat... nic jinýho už mi nevadí, ale ta menza je noční můra
promin, ale pobavilas mě, asi by to vypadalo stejně kdybych chodila na obědy já...ne-li hůř..
Cituji panda08: no hele já přestala ve druháku na obědy chodit úplně, radši
máš super smysl pro humor
Cituji panda08: ale musela by tam se mnou jít nějaká kamarádka a ideálně mít jistotu, že nás tam nerozdělej na různý úkoly
no asi tak...jako dělat něco úplně sama..brrrrr
panda08
tak ted se tu totálně válím smíchy cizímu neštěstí se směje nejlíp a já se tu bavím skvěle nic proti, já bych na tom byla stejně.. mamka mi to kdysi ukazovala, vůbec sem nepobírala..ve škole jsem si sice nechala zařídit kartu od poštovní spořitelny bo čeho a stejně sem to nepoužívala..neuměla bych to, nebyly by tam peníze a co já bych pak dělala u pokladny s nákupem jen s práznou kreditkou, bez hotovosti..brrr takovej trapastak sem mamce řekla at to radši zruší, no ale sem ráda že z nejsem sama kdo má z takovejch věcí hrůzu a úplně se v tobě vidim
panda08 já na obědy nechodím a nehubnu a nehubnuno a jinak taková brigoška by se mi taky líbila, to by bylo vklidu ale u cizích ne..
Cituji panda08: a to sem ještě ani nedodala, že jsem si těsně předtím šla do krámu koupit nějakou blbost za 100, abych si ověřila pin a abych pak netrapčila a nenervovala se před bankomatem
Jinak já to mam po mamce..ta mě má za děsnýho hero, že sem schopná jednou za půlrok vybrat z bankomatu a tohle bylo podruhé..poprvé sem netušila ani, kudy a jak tam tu kartu strčit, tak sem koukala přes rameno na kluka přede mnou jak to dělá...pak se na mě koukal jako na zlodějíčka
hej ty seš celá já, taky bych to tak udělala
Cituji panda08: hele taky se v tobě úplně vidim...přijde mi, že nikdo nemá pro mou neschopnost absolutně pochopení a jen si klepaj na čelo A ty poučky-jakože tak někam odjeď, šok, překonej to, udělej první krok..atd atd...z toho mam ledatak depky a výsledek nikde
moje řeč, nejsi moje dvojče?
panda08
tyyyjo toe neuvěřitelný!je super vědět že je na tom někdo úplně stejně...no k psychoušovi mě posílá mamka, tatka, šici říkaj že su divná..
Cituji panda08: zítra jedu..na 10 dnů na praxi,..za cizíma lidma!
tak to držím palečky, neboj to bude vklidu, dyštak to kámoška jistí
Já to teda nemám tak hrozný, ale některých věcí se taky pořád děsím, i když už ne tak, jako dřív.
Cituji Ňuninka: Já to teda nemám tak hrozný, ale některých věcí se taky pořád děsím, i když už ne tak, jako dřív.
tak to se máš, já to mám stejně jak panda...
Ahoj Nicky,
rozhodně nezoufej! Jak psaly holky, víš o tom a chceš s tím něco udělat, to je první krok....
A hlavně jsi strašně mladá, v tomto věku to není vůůůbec nic divného.
Mimochodem s tím vlakem se ti vůbec nesměju, neboť vlaky ve mě celkově tak nějak nahání hrůzu, ten pískot a tak a s dveřima jsem měla úplně stejný obavy, kdyby na mé zastávce nikdo jiný nevystupoval, klidně někoho poprosím, ať mi dveře otevře, neb u některých vlaků to jde vážně těžko!
Taky když jsem byla mladší, nerada jsem něco zařizovala a hrozně nenáviděla telefonování - teď už mi to nevadí! No a právě spoustu věcí jsem se naučila někde na brigádách - komunikovat s lidmi, umět si poradit v nestandardní situaci,vyřešit nějakej ****** - vždycky mi pomáhá si říct (vím, je to strašný klišé) - nejde o život. Ale vážně, je to tak - já mám děsně bujnou fantazii, tak si vždycky namyslím scénář, co nejhoršího se mi může stát - např. vyhodí mě z brigády? no bóže. Tak si najdu jinou. svět se nezboří, ne?
Teď je mi 23, problém s ničím takovým nemám, naopak jsem docela držka a mám vyřídilku - ale vždy to tak nebylo, teď naopak často platím za toho, kdo všechno ví a umí zařídit . Neboj, vše se naučíš časem a postupně. Já metodu šoku nedoporučuju, spíš pozvolna překonávat nové věci -
začla bych vypsáním seznamu na papír věcí, co chceš udělat a něco ti v tom brání:
-např. jak píšeš - jít si koupit knížku
-jet sama do Brna
-zařídit si kartičku do knihovny
-jít se zaregistrovat do agentury na brigády, nebo někam zatelefonovat...atd.
Postupně plnit, odškrkávat...
A obavy měl více či méně úplně každý. Moje první "pořádná" brigáda - jako 15letý vyděšený kuře - vegetariánka, jsem šla pracovat do fabriky s kuřecím masem (strašně jsem chtěla jet s kamarádkami na dovču a rodiče by mi mohli zaplatit jen část). šla jsem tam s kamarádkou, poprvé jsme se v areálu úplně ztratily, nikdo ochotný nám pořádně poradit, než jsme se vymotaly, nebýt kámošky tak zdrhám!
Nebát se přijímat nové výzvy, není to příjemné, ale musíš mít nějakou motivaci, abys to překonala (pro mě je to třeba cestování, hadříky či šminky). Myslím, že pokud začneš už teď, tak žádný obavy,až tu schopnost a samostatnost budeš skutečně potřebovat, už ji budeš mít
A na závěr - pracuj na učení nebát se kohokoli na cokoli zeptat! Zkus to taky trénovat postupně, např, zeptat se na něco prodavačky v obchodě, na ulici kolik je hodin, jak se dostaneš tam a tam....Lidé se rádi cítí důležití a pokud na ně budeš zdvořilá, prosím a děkuji, jste moc hodný/á dělají zázraky - vše zařídíš raz dva. Nemusíš totiž vědět jak se vše dělá a jak vše funguje - nej poznatek z Vš a ze života - není důležité informace znát, ale vědět, kde je najít a nebát se zeptat, když něco nevíš, za to tě nikdo nesežere
Hodně štěstí!
Cituji Dasule: A hlavně jsi strašně mladá, v tomto věku to není vůůůbec nic divného.
no já spíš slyšívám od rodičů nebo od babičky opak..Ježiši bude ti 17 a seš jak malý děcko!to není normální!nechceš jít k psychiatrovi?atd.(no a pak neni divu že se cítím jak ***** když z každý strany slyším jak sou všichni soběstační,rozumní, chytří, dokonalý,..jen já sem ta neschopná..pak si to o sobě myslim taky a mám strach něco jít vyřizovat někam chodit sama a tak ptž bych se ztrapnila a ty lidi by si o mě myslely to co rodiče..pak si na svůj věk přijdu jak úplnej břídil..navíc když vidim jak třeba spolužáci chodí s třídnicí a ,,perou,, se o to kdo ji půjde dat do jiný skupiny, já se naopak modlim aby učitelka nepověřila mě(nenašla bych tu skupinu, nevěděla bych v jaký sou učebně, vešlě bych tam-ted ty pohledy spolužáků, atd), nebo jak každej chodí na brigády a tak a já ve svejch 17 nebyla ani na jedné, tak pak si o sobě myslim to co mi od mala vnucují rodiče a sebevědomí je na bodu mrazu a radši za sebe nechávám jednat ostatní pokud možno..jinak děkuju za radyuž se cítím líp díky lidem co mi tu poradili a pomohli a vím že v tom nejsem sama a hned je mi o dost lípa když jsem jela tím vlakem nebo tak tak nervozita už vůbec žádná, sama jsem se divila, a to díky vám všem!Miluju Omlázko
No bohužel to tak je - ti co jsou nám nejblíž, dokážou nejvíce ublížit, i když si to neuvědomují třeba a "myslí to dobře".....s tím nic nenaděláme....
A vážně, ono to přijde i s věkem, že zjistíš, co v životě chceš, a nebudeš mít strach se lišit, mít své záliby a koníčky atd....(teda já to zatím "vím" jen v malichernostech, jsem taky ještě moc mladá a o životě toho taky moc nevím žejo....)
A hlavně - takových lidí jako ty je spousta - i když navenek vypadají jistě. Ty taky sama nemusíš působit na lidi tak, jak si myslíš. Nikdy nevíš, co se druhým honí hlavou, jaké mají strachy a obavy....
Cituji Dasule: A hlavně - takových lidí jako ty je spousta - i když navenek vypadají jistě.
mě přijdou jistí všichniproto sem založila tohle téma ptž si přijdu sama a štve mě to, ale díky vám sem zjistila že je takových lidí víc a hodně mi to pomohlotakže už jsem taky jistější
Cituji Nickyx: a ted jsem se právě taky dívala na natu na nabídky brigád ale jaksi mě přešlo nadšení..ve většině požadují:kuminikativní, ambiciozní, spolehlivé lidi nejlíp 18+, znalost počítače (mám informatiku, ale programátorku nebo co to požadovali na to mý znalosti fakt nestačí..), no a já nejsem ani jedno... takže tak...
Hele tak me napadlo a na postu neberou? Treba roznos posty nebo neco takoveho, kdyz uz to studjes jo a jinak v Brne fungujou i pracovni agentury pro studenty, vetsinou se jedna o manualni praci, ja jsem jako nactileta prosla celym obchodakem (od vyskladavani veci do regalu,po prodej v uzeninach a pecivu) nazev asi nebudu uvadet...
