Šla jsem tenkrát na pohovor na romskou základní školu. Nikdy se mi nestalo, že by se mi začal sám od sebe líbit nějaký muž, který mi nedá impulz k tomu, že se mi může líbit - to znamená, muž mi musí naznačit svůj zájem. Tenkrát to bylo poprvé v životě. Přijdu ledabyle na pohovor, čekám nějakého starého obyčejného chlapa a stejně mě nevezme, říkám si, ale zkusít to musím, potřebuji práci. Jaké bylo překvapení, když v kanceláři zástupce ředitelky školy sedí nádherný mladý muž. Moje sebevědomí - už tak nevysoké vzhledem k mé ubohé jednoleté praxi ve školství, v ten moment kleslo pod bod mrazu. No nazdar, tak pěknej chlap, to znamená, Emy, rozluč se s touto prací, tenhle chlap tě nevezme.
Povídá mi: "Už mi pomalu dochází životopisy," a z hromádky několika papírů bere můj životopis. Tím mi teda vůbec nepřidal, když zájemců je mnoho. Nakonec slíbil, že se do dvou dnů ozve. Za dva dny mi napsal, že mě bere. A já v tom byla až po uši.
Budu učit cikány. Rozhodně nevypadám jako nějaký autoritativní typ, jako holka, kterou by cikáni mohli poslouchat. A víte, jak to s nimi je. Jsem mladá a drobná, líbím se mužům. To mi asi u žáků bude k ničemu. Ale kdybych se alespoň zástupci líbila. Možná se mu líbím, když mě přijmul, honilo se mi hlavou.
Nastoupila jsem do zaměstnání. Po dvou týdnech jsem obesílala e-maily všechny základní školy v okolí, chtěla jsem ukončit pracovní poměr. Ne, učit cikány nebylo pro mě. Pár chvil v kabinetě jsem proplakala, co mi první týdny dělali. A volné pracovní místo nebylo. Nezbývalo mi, než se smířit s tím, že budu učit a vychovávat méně přizpůsobivé děti.
Jak to šlo dál? Bojovala jsem a nevzdávala se. Můj zájem o mého nadřízeného bohužel místo aby klesal, rostl. Líbil se mi můj galantní a milý šéf čím dál více. Ačkoliv mé kolegyně zval na kobereček a vytýkal jim nějaké chyby v práci, mě si nepozval ani jedenkrát. Když šel na nehlášené hospitace, mě si nechal nakonec. Třásla jsem se, div mi křída z ruky nevypadla a vyučovací hodinu jsem omylem ukončila o 10 minut dříve, protože jsem spletla zvonění. Takové tele jsem ze sebe udělala.
Stále jsem si s ním vykala. Začala jsem chodit hrát florbal s dalšími vyučujícími, chodilo nás 6, i on. Nabídl mi tykání – z nás tří nových učitelek jako jediné. Přidal si mě do přátel na Facebook – má v přátelích pouze 19 osob a ne všechny své zaměstnance. Okomentoval, že mám hezkou úvodní fotku. Párkrát upřený pohled, párkrát jsem ho přistihla, jak si mne prohlížel od hlavy k patě. Ale to je vše.
Vím, je to můj šéf. Je naivní být poblázněná do šéfa, bylo takových hodně. Časem jsem zjistila, že není tak mladý, je o 20 let starší než já! Ale to podstatné: Je svobodný a bezdětný, bez přítelkyně. Skoro 50letý chlap nikoho nemá. To je podezřelé, že? Gay není, chodil kdysi s jednou učitelkou a po ženách kouká.
Byl konec školního roku a smlouvy nás tři nových učitelek končily. Ty dvě byly propuštěny, nezvládly práci s Romy. Já zůstala. Dřela jsem, abych se to s nimi naučila a mohla další rok platonicky obdivovat svého šéfa.
Vím, že pokud se nechci dobrovolně trápit, měla bych opustit zaměstnání. Jinde bych se měla lépe, tady se upracuji, s těmito dětmi je neskutečné množství práce, speciální přípravy apod.
Ted přijmul svoji kamarádku, která mi dělá na hodinách asistentku, skoro všechny hodiny učí se mnou. Ta kamrádka se mu podle mě líbí a já neskutečně žárlím (je však vdaná). Tento týden se prý náááááhodně potkali ve městě. Ach jo. Řeč při jejich povídání sklouzla i ke mně, údajně o mně řekl, že jsem zlatá holka a výborná učitelka.
Ve středu jde ke mně na hospitaci, podívat se na mě, jak učím a jak umím spolupracovat s asistentkou. Myslím, že to strachy nezvládnu, pokazím, co se dá.
Holky, kromě toho, že si myslíte, že na něj mám zapomenout (snažím se, ale nedaří se mi to!), co si myslíte o tom všem, mohu se mu líbit, proč je sám? Budu vděčná za každý příspěvek. Děkuji.
Poslat SZ
