Jsem stydlivý extrovert,

Mám to přesně,ale úplně přesně jako ty! Dost mi to kazí život. Třeba ve škole,jsem se šleně styděla prezentovat něco před třídou,protože se na mě prostě všichni dívali. Učitelé mě ještě naschvál vyvolávali,abych to překonala ale vůbec nic se nezměnilo,akorát mě tím doslova týrali.

Dost by mě zajímalo,jestli se s tím dá něco dělat,protože na mě třeba ta "léčba šokem" nepůsobí.

Reaguji na ksender: Spojení stydlivý a extrovert moc dohromady nejde Podle toho co píšeš mi přijdeš spíše jako introvert. Jinak toto je typický příklad spousty introvertů to co ty popisuješ.

Mám to úplně stejně, ale řekla bych, že pokud to člověk takto má, tak je spíš introvert..alespoň já se za něj považuju.

Já jsem stydlivý introvert,to je pane kombinace.

Reaguji na ksender: Jsem na tom úplně stejně. Jenže já vždycky, když mám něco prezentovat ve škole, ještě zčervenám jak rak. To je potom pohled taky nevím, co s tím dělat. Buď se s tím naučit žít a být podělaná nebo se tomu postavit a překonat to!

Tak asi mezi kamarádama jsi uvolněná a už je znáš, takže se nestydíš. Ale extrovert tím nejsi.
Jsi klasickej introvert. No a co? Takových lidí je . Pokud tě ta představa natolik děsí, tak prostě počkej až odejdou a vodu si natoč pak.

Spoustu lidí se stydí proto nejsi magor. Jen bych neřekla že jsi extrovert

jak se to projevuje? Nedělá mi problém oslovit cizího člověka, komunikovat po telefonu, kamkoliv jít a něco vyřídit. Ve společnosti jsem vždycky ta hlučná, ale jakmile je prostě někde hlouček více lidí a já mám do té party přijít, to je pro mě hrozný. Jinak vystupování před třídou popř. proslov na maturitním plese, nemám problém , jsem prostě divná no . Mám třeba kamarádku, typickou stydlivku. Nikdy se neuvolní, nic si neužije, bojí se zeptat cizího člověka kolik je hodin. A taková já nejsem. Mě vždycky vybírali jako mluvčího a předsedu třídy. Prostě pohoda .

Reaguji na Doudou: Pokud tě ta představa natolik děsí, tak prostě počkej až odejdou a vodu si natoč pak.

Pracuji jako asistentka, musím dělat kávu. Což bych se načekala docela

Reaguji na ksender: Tak co je za problém? Jenom ten hlouček?

Přesně , nevim proč to tak mám. Jediný při čem se vždycky stydim. Jít do hloučku. S obavama, jestli o mě stojej a pod

Ve škole to bylo taky děs, ale když už jsem se ztoho nemohla vykecat a musela jít prostě před tu třídu něco odvykládat představovala jsem si že jsou moji spolužáci obrovské kobylky co něco požírají a tím jsem se trošku uklidnila, spíš mi pak bylo do smíchu kdyby věděli na co právě myslím takže ne, nejsi magor tak až půjdeš příště s konvicí pro vodu, vzpomeň si na kobylky !

Musíš se naučit, že ti jsou názory ostatních fuk. Tolik bych to neházela na introverta tohle je tvoje vnitřní nejistota. Na strachu se musí pracovat.

když jsem to řekla kamarádce, tak její odpověď byla, že jsem namyšlená. Pokud mi záleží co si o mě myslí ostatní. Samozřejmě mi to vrtalo hlavou, ale vzhledem k tomu, že sebevědomím zrovna vysoké nemám, ani si o sobě nemyslím, že jsem čímkoliv zajímavá a nad nikým se nepovyšuji ani nekritizuji, tak si nejsem úplně jistá proč mi tohle vůbec říkala.