Kamarádky maminky

Možná už jsem pro ni nezajímavá, protože nemám manžela, ale přítele a jsem bezdětná. - myslím, že v tom je zakopaný pes A taky to pozoruju u kamarádek a známých...

Lenko a ty jsi taky jedna z bezdětných kamarádek?

To už tak prostě bývá Já tohle přesně vidím u dvou kamarádek, jak se z nich staly matky, tak se naše životy podstatně vzdálily, není už moc o čem debatovat, mají jiné problémy a mám pocit, že ty moje "problémky" (jako třeba hledání práce a chlapa, sport, pes, zájmy...) jim přijdou zanedbatelný, přitom pro mě jsou zcela zásadní a ony je ještě poměrně nedávno řešily taky, to je na tom to nejvtipnější. Vytratily se společné zájmy, společná témata... Ony mají plnou hlavu dítěte, domácnosti, maminkovských srazů, a to zas nic neříká mě. Ano, utichá to.

Nevím, jak to bývá. Mně vydrželo přátelství s dvěma kamarádkami bez dětí. Naopak nevydrželo to, kde jsme byly najednou na MD a setkávaly jsme se, děti se zabavili, to bylo fajn. Ovšem z kamarádky ranařky se stala najednou světice (a slepice), co všechno ví nejlíp a to jsem nevydýchala.
Myslím, že přátelství ustojí i pár let bez kontaktů.

Mě se stalo to, že dobrá kamarádka hned po skončení VŠ porodila, a vzhledem k tomu, že po VŠ bydlíme každá v jiném městě, tak už jsme se neviděly. Chápu, že ona s mimčem cestovat nebude, a tatínkovi asi nechce dát na hlídání nebo nevím, takže omezila svoje kamarádky jenom na ty, které bydlí ve stejném městě jako ona a nám to spolu neklape...chvíli jsem zkoušela si s ní psát třeba alespoň na FB, ale i na to postupně přestala mít úplně čas a když přijde jedna zpráva (ne jedna konverzace, ale opravdu jedna zpráva) za měsíc, tak to moc nemá cenu ... Pomalu si nepopřejeme už ani na narozeniny a to jsme si kdysi (rozuměj ještě před dvěma lety) dávaly i dárky Pro kamarádky z jejího města je vlastně trochu atrakce, protože žádná z nich mimčo ještě nemá, takže jsou rády, že můžou se za ní zastavit a mimčo si na chvíli užít a tak nemá motivaci se už bavit s dalšími...na návštěvu mě nepozvala, ani svatební oznámení mi neposlala...mrzí mě to dost...

Jinak obecně, když je ženská v tom věku okolo 30 a má zpravidla už nějaké to dítě, tak mi přijde, že o kamarádky nepřijde, ale že se kamarádky změní...vidím to v bývalé práci, kde se to prostě teď rozdělilo na bezdětně a s dětmi...i ty co se třeba předtím moc nemusely, se teď bežně navštěvují a navzájem se chlubí svými dětičkami...

Úplně tě chápu, je mi 24 let a na děti zatím taky nemám vůbec pomyšlení a moje nejlepší kamarádka má už dokonce děti dvě a bydlí ode mě 150 km daleko. Je to hodně těžké, když měla jen jedno, první holčičku, ještě se to dalo, ale nyní se dvěma je to opravdu těžké, ale i přesto se vídáme i když mnohem méně a musím říct, že si pořád máme co říct a moje problémy bere vážně a zajímá se a vždycky je ráda, že se mnou se může normálně pobavit, protože s holkama co mají už děti se baví prý jenom o dětech a taky už toho má dost. Takže za mě, myslím, že pokud je to opravdové kamarádství, tak to vydrží, ale musíte chtít obě

Já kolem sebe moc matek/kamarádek nemám, ale mám svou sestru s roční holčičkou. Vídáme se jak s malou, tak sami s alkoholem. Jak ale říká Lukika, musí chtít obě. Malá je zlatá, já si pohraju, pomazlím ji, ale pak si sednu se ségrou a normálně si popovídáme. Případně hlídá naše matka nebo manžel a my si jdeme vyrazit. Musíš chápat ty jí, že teď má v životě tu nejdůležitější osobu kterou už bude navždy milovat a zároveň musí ona pochopit tebe, že ty jsi pořád stejná a to, kolikrát se Pepíček pokadil tě zrovna netankuje. Nemyslím, že jsi pro ni nedůležitá/bezvýznamná, ale možná cítí ten tvůj přístup. Já z tvého příspěvku (neuraž se) cítím trochu odpor obecně k matkám a ženám s dětmi.

Neurážím se, ale odpor to není. Spíš jsem jen naštvaná, že se na nás dětné kámošky vykašlaly. Říkám "nás", protože s holkama ze střední jsme byly taková parta a matky už se s náma taky nescházejí. A to bychom se jim opravdu přizpůsobily (čas i místo - kavárna pro mamky s dětmi)...prostě je jen vidět. Ale už je to několik let a prostě nic. A já fakt nemám náladu někoho neustále nutit k setkání. Prostě jakmile se ty holky staly matkami, tak utrum.

Ta kamarádka o které jsem včera psala...ta k nim nepatří. S ní se daří setkání alespoň párkrát za rok...ale s těma ze střední už prostě nic. Neschází se ani se mnou, ani s dalšíma kámoškama ze střední (dokonce ani ty matky mezi sebou).

Já bych asi z té mateřské toužila na chvilku vypadnout do světa dospělých lidí. A dát mimčo na hlídání mamce nebo manželovi/příteli.

U té jedné, pro mě důležité, kámošky to bylo tak, že jsem jí navrhovala, že by jí dítě mohl pohlídat manžel nebo babičky a my bychom spolu zašly na víno (už předtím si stěžovala, že je její život jednotvárný, ale je v podstatě štastná). Jenže přijela autem a vezla s sebou dítě (Má manžela a vedle nich bydlí i ochotná hlídací babička s dědečkem, o pět minut dál bydlí druhá.)...

Hele a jsi si jistá, že opravdu možnost hlídání měla? To, že Ty si to tak ymslíš ještě neznamená, že to tak je.... Třeba má známá má tchýni v domě - člověk by si ymslel, že tedy má hlídání kdykoliv po ruce. Ale tchýně prostě hlídat nechce, takže smůla.....

Jinak já mám zatím jednu kaamrádku s dítětem a zatíms e neodcizujeme, v klidu povídáme i s dítětem vedle a není problém..... Já nemám problém vyslechnout její zážitky a problémy s dítětem, ona nemá problém vyslechnout mé poblémy v zaměstnání...... Asi je to o přístupu na obou stranách.

Mám úplně to stejný, ale myslím si, že je to přirozený vývoj. Pro mě jsou momentálně zbytečný témata jako zaražený prdíky, nudle u nosu, očkování, kojení a podobné věci stejně tak jako pro ně jsou blbosti věci typu moje doktorandský studium, sport, zaměstnání apod. Takže bych radila se s tím smířit. Jiné východisko bohužel nevidím....

bakalářka: ano vím to 100% protože kámošku znám velice dobře, stejně tak její okolí a sama mi říkala, že babičky to dítě na hlídaní vyžadujou! Ale ona má asi to dítě nejradši všude s sebou nebo nevím. Má velmi ochotné okolí. Ale to už je jedno, no.

Ta kámoška taky nemá problém mě vyslechnout, ale když to děcko začne uprostřed našeho rozhovoru rušit, tak se zpravidla už k tomu tématu nedostaneme. Prostě veškerou pozornost krade to dítě. Je to sice normální, ale hrozně otravné. Já vím, že to děcko za to prostě nemůže, no.

A řekla jsi jí na rovinu, ať nechá dítě doma? Snad vidí sama, že je to rušivý element... :/

jj, mám stejnou zkušenost. Je mi jasný, že nebudu mít plnou pozornost když vedle řve dítě... na druhou stranu mám hodně rozumné kámošky, kterým nejsou cizí stejná témata i při dětech.... prostě zůstaly v podstatě stejné. Díkybohu.

Moje zkušenost je, že holky jsou - zvlášť z prvního - dítěte vyplesklý a najednou mají priority tak nějak jinde. A já bych je byla ráda vídala i s dětmi. Ale když jim dáš čas, vrátí se to zase do normálu. Ony ve výsledku (většinou) asi taky touží trochu si od dětí odpočinout a uvolnit se. Taky asi působí hormony dokud kojí. ) Může to znít šíleně, ale prolaktin, který se tvoří při kojení vážně člověka tak nějak drží doma. Moje kamarádka s dvěma dětmi už je zpátky pro každou akci a špatnost. A samozřejmě nepřestává být skvělá máma, jen už zase žije i pro sebe.