Když nenávidím svého přítele

Podle mě ta nenávist nebo znechucenost z něj z tvojí strany bude časem čím dál větší, takže nakonec to může být opravdu hnusný - až se oba dva fakt naštvete (jeden na druhého i sami na sebe) a budete mít potřebu si definitivně vylít srdce a vyvalí ze z vás všechno trápení a všechny pocity ublíženosti. Radši bych to na úrovni ukončila ještě předtím.

Hele a proč jste vlastně spolu? Ze zvyku? Fakt tomu nerozumím.
Jsi mladá, je ti teprve 22, víš kolik je na zemi normálních a fajn chlapů?

Já jsem měla vztah po 8 letech také založený na zvyku. Rozuměli jsme si jako kamarádi ale v žádném případě tam nebyla stejná vidina budoucnosti. Jemu byla tak nějak jedno. Nesnažil se, upřednostňoval kamarády a život jako jednu velkou párty. Hodně jsme se hadali, což zacházelo pořád dál a dál. Dělal mi opravdu nepěkné věci a mě to hrozně trápilo. Měnit se nechtěl, bylo to marný. Moje snaha o rozchod byla víceméně letitá, ale nikdy jsem to nedotáhla, neměla jsem na to koule. Držela jsem se u něj právě z důvodu, že byl muj první a prostě jsem nevěděla, co čekat bez něho. Pak přišel zlom, prostě jsem věděla, že s ním budoucnost nevidím a ani nechci. Rozuměli jsme si jako děti, ale ne jako dva dospělí lidé. A navíc se na obzoru objevil kluk, úplný opak jeho a mě pomalu docházelo, že jsou na světě i jiní. Rozešla jsem se s ním. Nebudu říkat, že to nebylo těžké. Bylo a hodně. Často mi chyběl ale byl to zvyk. Vzala jsem to vážně a nenechala se překecat. On byl najednou úplně někdo jiný, nosil mi kytky, brečel, zvonil mi na byt, až magorsky mi volal, sliboval, prosil. Jeho bolest mě bolela, ale věděla jsem, že musím být silna. Přerušila jsem kontakt asi na dva roky. Mezitím jsem měla informace o něm, moc dobře to nevedl. Ob den jiná holka, hodně pil, ztratil práci. Lidé mi to davali za vinu. Teď už je to třetí rok, kdy má nějakou slečnu a snad je už šťastný a já jsem také ve spokojeném vztahu. Sem tam si napíšeme, spíš klasické 'jak se máš?', kdy si s ním ráda popovídám, ale víc už nikdy nic.
Pokud cítíš, že ho v budoucnosti nevidíš, nemá to cenu. Věř mi, že to štěstí čeká jinde a ta spokojenost být může. Jsou horší věci na světě, než rozchod, ikdyž to také není žádná sranda. Ta zkušenost tě hodně posílí. Čas je lék.

Pořád se vám tady snažím něco odepsat, ale vždycky to smažu, protože si připadám jako hlupák co ho obhajuje. Určitě za ním nepřijdu s tím, že je konec . Spíš promluvit o tom, probrat to... a zase si připadám jak *****

Společnou budoucnost máme stejnou, chceme děti. Máme jména, víme kde chceme bydlet. atd...

Reaguji na kamila-kamila-k1: a víš doufám, že mít to takhle naplánované rozhodně nestačí a nic to nedokazuje? Jsou to jen hezké řeči, které si většinou říkají všichni, realita je však kolikrát jiná My jsme měli s bývalým taky jména, dokonce i datum svatby ... ale když člověk není šťastný, nebo ten vztah stojí za houby...tak je to k ničemu...A když to tak po tobě čtu, přišla sis pro radu co dělat, nebo ses jen chtěla vypsat a ve skutečnosti s ním chceš být a pokračovat i za tu cenu, že bude vztah pořád stejný?

ehm, plány se mění a fakt chceš strávit zbytek života s ním, jako celý zbytek života? 40. 50, 60 let? S tímhle člověkem, kterého nenávidíš, který ti řekl "dítě nebo já", který ti nadává, kterého si nevážíš?
Ze všech věcí, co se říká o novém vztahu - možná budeš nějakou dobu sama, a co? Stejně se nejdřív musíš naučit být sama se sebou, umět se zabavit a trávit čas sama, pak budeš samostatná funkční jednotka, ne jen přílepek k někomu.

Máte vybraná jména ale když jsi teď otěhotněla, tak Ti řekl "buď já nebo dítě"? Spratek jeden! To je dost silná káva. Jsi další, která má pocit, že když se ve 22ti letech rozejde s mládencem, tak končí život a bude do smrti sama? Proboha, holky, co blázníte?! Nahoře jsi nám vyjmenovala X důvodů proč s ním nebýt a k tomu jistá forma "nenávisti". Mě by zajímalo, proč s ním tedy být? Ze zvyku? Ve 22 letech ze zvyku? Tak to snad ne.

Směju se sama sobě, je to hrozné, ale já se s ním ještě nerozejdu Nevím co jsem od toho tady čekala. Ale představit si jinou holku s ním, tak mně vře krev. On se pořád ptá co dělá špatně, proč jsem taková a maková..není to nejhorší, ale...mohlo by být líp. Děkuji vám za nazory, ale ještě počám

A měli jste taky jméno pro to dítě, které jsi kvůli němu hodila do kýble? Ale nevadí, použijete ho pro další děti..
Ve 22 letech žít s někým, koho nenávidím, jen proto, že jsem na něj zvyklá, je nebetyčná blbost. Ale na to si holt musí přijít každý sám, tato zkušenost je, bohužel, nepřenositelná

To je dobře,protože takový magor by byl pro jinou holku za trest.Takže si ho nech a hodně štěstí.Sama to chceš,tak si nestěžuj

Ehm a proč teda, cituji: "1. interrupce, kdy jsem asi moc nepřemýšlela, ale on především řekl : buď já nebo dítě!"

No a víš co? Dobře ti tak

Reaguji na kamila-kamila-k1:

No jestli chceš s tímto prožít život... Píšeš: "...jednou sme dole a jednou nahoře ...jednou jsme šťastní, jindy zase ne .. je tohle velké trápení nebo to přejde?..." - A co takhle chtít být pořád jenom nahoře a cítit se dobře? Ty se prostě spokojuješ - a to není dobře. Podle mě jsi uvízla v nějakém zaběhnutém stereotypu, ve kterém radši ze zvyku zůstáváš, než bys riskovala jakoukoliv změnu.

Hele, mimochodem, teď čtu zajímavou knížku. Jmenuje se "Žízeň po celistvosti - Připoutání, závislost a duchovní cesta" (autor Christine Grof) a myslím, že některé myšlenky z ní by se ti velmi hodily. Takovýhle závislý vztah je úplně stejně nebezpečný jako třeba závislost na drogách nebo alkoholu... Časem tě úplně stejně zničí. A je hodně pravděpodobný, že až z tebe ten tvůj chlapeček udělá trosku, tak tě stejně nakonec odkopne, protože on na tobě tak nevisí a až ho to přestane bavit, nebude si dělat násilí.

Proč s ním jsi??
Někdy mi tady připadáte,jak potížistky,
ale samy sobě.

Já tě nechápu ... Nemusela bych to ani celý číst, už jen název deníčku mluví za vše... Když někoho jistou formou nenávidíš, tak s ním přece nechceš být v současnosti, natož s ním mít budoucnost... Víš kolik super kluků běhá po světě? Spoooousta, tak proč se vázat na jednoho otrapu?
Chce s tebou děti? No asi ne tak moc, když ti dal na výběr "já vs. dítě"
Nadává ti - to si chceš nechat líbit? Co to bude příště kromě nadávek? Facky?
To si fakt chceš nechat nadávat? Od přítele? Od někoho kdo by tě měl milovat, být k tobě milý, hodný, pozorný...