Komplikovaný vztah s budoucími tchány a jejich zvláštní vztah k staršímu synovi

Ani tohle bohužel nevyřešíš. U nás je to zase tchán kdo je ve vleku. Tedy ne, že by to byl zrovna svatej člověk, ale bez tchýnina vlivu se s ním dá celkem v pohodě komunikovat.

Reaguji na Veselka10: Obdivuju Tě, máš to ještě horší než já. Já aspoň vím už dopředu, jaký jsou a bydlím 17 km od nich. U mého přítele nastal za ten rok obrovský posun. Nejdřív chtěl zůstat bydlet ve stejné vesnici, i když na druhém konci, ale teď už mluví úplně jinak. Ví, že mu ve styku s jeho rodiči nebráním, on si zase zvyknul, že tam víc než 1x měsíčně opravdu jezdit nechci, obzvlášť když ještě nejsem zvaná. On je má rád i přesto všechno a já to respektuji, každý má rodiče jenom jedny a oni ho dobře vychovali.
Chci se zeptat, pokud máš děti, tak jaký oni mají vztah k prarodičům a naopak?

Reaguji na LaArdilla: Není na tom co obdivovat. Ono časem zjistíš, že stejně nemáš na výběr a nějak se s tím musíš vyrovnat.
Je to těžké, když jsou rodiče jací jsou. Pořád jsou to rodiče a tak si člověk jen těžko připouští, že je něco špatně. I když většinou to i tak ví, ale smířit se s tím je těžké. Buď ráda, že Tvůj přítel takhle prohlédl, ale... opravdu nechci být negativní.. neber to jako konečné. Jsou jeho součástí a budou na něj stále nějakým způsobem vyvíjet nátlak, takže si v tom prostě najdi pro sebe a tím i vás dva tu nejlepší možnost, jak to ustát.

V tomhle to máme trochu jiné, my bydlíme na pár metrů od sebe. V zimě je to dobré, to jsou zalezlí, v létě je to horší, ale nakonec na vše se dá zvyknout.
Manžel jejich chyby zná, ale taky je v tom měkoň a neumí to "rozseknout". Máme v tomhle jiné povahy. On buď bude dělat jakože nic a nebo se "do krve" hádat i když to nemá smysl. Já se nehádám, pokud někdo není ochoten respektovat základní pravidla společného soužití, zkusím to slušně říct a pokud to nepomůže, tak prostě odcházím.
Stojím si za tím, že každý si dovolí jen tolik co si ze své pozice dovolit může.

K dětem, spolu děti nemáme,není to bohužel v našich možnostech. Manžel má děti z předchozího manželstí a vztah s tchány je....no velmi špatný. Nemají společné zážitky, nic co by je spojovalo.

To je mi jasné. Oni tlačí pořád s něčím. Absolutně nechápou, proč zůstaneme bydlet u mě, když bysme mohli jít k babičce, nerozumí, že je rozdíl jít z rekonstruovaného domu do starého patra o dvou místnostech, vyptávají se přítele jak vysoký mám úvěr. Do přítele se snažím nehučet, vždy jsem mu vysvětlila, jak to vidím já a nechala ho, ať si to přebere. Už jsme si právě prošli "divokým obdobím", kdy to vypadalo, že raději pro klid s rodiči zůstane sám. To jsem se stáhla, nechala ho, ať si to v tý svý hlavě a srdci přebere a postupem času si k tomu všemu dospěl, i když nás to stálo hodně nervů.

Ani se tomu nesnaž porozumět. Ve výsledku stejně nezáleží na tom co si oni myslí, ale jak se rozhodnete vy, protože je to váš život

To je právě to, co Ty si uvědomuješ, že je pak jak mezi mlýnskými kameny, ale oni ne. No jak se říká, komu není z hůry dáno v apatice nekoupí.

Je to těžký mít takový vztahy s rodiči partnera, chápu, že tě to trápí Taky mám v téhle oblasti problém a v pár věcech, co jsi psala, se poznávám. Nejlepší je, jak psaly holky, to neřešit, jenže to se lehko řekne, ale prostě se tomu člověk nevyhne, když jsou to jeho rodiče. Vždycky budou nějakým způsobem zasahovat i do vašeho života, pokud se s nimi partner bude stýkat, což asi bude. Je ale dobře, že chápe, že by nebylo dobrý, abyste bydleli u nich a že za tebou stojí. Nic moc s tím nenaděláš, je totiž potřeba snaha obou stran a když není, tak je to marný Tak se snaž tím moc nestresovat, i kvůli miminku

Děkuji

Jinak začíná to vypadat, že tcháni na svatbu pojedou, otec přítele odmítl pozvání na sraz základky s tím, že se žení jeho syn a tento týden řešil s přítelem, proč jsme pozvali kamaráda jeho bráchy, že on s ním v jednom autě nepojede

Tak díky tomuto jsme opět měli "veselý" předsvatební víkend. V pátek bratr řekl snoubenci, že nemá zapotřebí, aby se mu táta "vozil" po kamarádech, a že se nehodlá celou cestu dívat do zpětnýho zrcátka na jejich (rodičů) kyselý ksichty, že radši zůstane doma a ať si sežene jiného svědka. To mnou zase zamávalo, hlavně když jsem viděla, jak to přítele mrzí. V neděli s ním opět telefonoval, já byla zrovna pryč. Když jsem se vrátila, tak jsem se neudržela a budoucímu švagrovi zavolala. Dost jsem do něj hučela, příjemná jsem nebyla, ale sprostá taky ne. Odpoledne přišel přítel za mnou s úsměvem na rtech, že co jsem tomu bráchovi řekla, že mu volal s tím, že doma řekl, že jestli chtěj dělat problémy, tak ať si je dělaj, ale bez nás, že buď pojedou s ním a tím jeho kamarádem, nebo ať se na tu svatbu dostanou, jak chtěj.
Rozhodně chci raději na svatbě budoucího švagra než manipulujícího a rozeštvávajího tchána. Moji rodiče jsou na tom tak, že už ani nemají náladu snoubencovy rodiče poznat. Jeho mají rádi, vidí, že je to fajn chlap a berou ho jako svýho syna. Přítele dostalo to, že se mu budoucí tchýně postará o oblek narozdíl od jeho matky.

Reaguji na LaArdilla: LaArdi, jak to nakonec celé dopadlo?

Reaguji na Red_fire: Představ si, že naprosto dobře a v poklidu. Svatba se max. povedla (nejen co se počasí týče), rodiče přijeli spolu s mužovým bratrem a kamarádem, stavili se u nás, panímáma si při obřadu poplakala, na fotkách se usmívají, pantáta si potykal s mým tátou (je fakt, že moji rodiče jsou velcí diplomati a moravská vstřícnost, slivovička, vínko dokáže udělat své). Večer teda odjeli, ale při rozloučení byli milí, když jsem byla s pantátou chvíli sama, tak mi furt líbal tváře Včera večer jsme se u nich ještě stavili s výslužkou, naprostá pohoda, dali nám pár odnoží ostružin a docela velkou hotovost. Novomanžel byl z nich hodně překvapený. Uvidíme, jak to půjde dál.

Reaguji na LaArdilla:

Tak to dopadlo, jak nejlépe mohlo Moc vám držím palce

Paráda! Tak snad to vydrží

Tak trochu pokračování. S manželem jsme se pustili do rekonstrukce horního patra domu s tím, že nám jeho táta pomůže - živil se rozvody elektřiny, vody, topení. Zatím musím zaťukat, že vše dobré, minulý pátek tady byl a spolu s mým taťkou betonovali podlahu. Tento týden jsme se rozhodli s mužem využít možnosti volného pražského bytu jeho bratra, který jel na dovolenou a strávit dva dny v Praze. Na to teda měl tchán kecy, že proč tam jako jedem, že brácha říkal, že kytky není třeba zalívat a tak, ale nechali jsme to být, jen manžel byl z toho vytočený, že nechápe, proč s tím má táta problém. Po návratu zase čekalo "překvapení" mě. Povídala jsem si s tchýní, a tak jsem se jí zeptala, jestli budou někdy chtít hlídat vnouče/vnoučata. Na to mi řekla, že když tam s něma přijedem, tak proč ne. Tak se jí ptám na delší hlídání, jako bez nás, a že vím od manžela, že jeho prarodiče z tátovy strany je hlídat nechtěli. Na to mi řekla, že každá máma si má svoje děti hlídat sama a že si taky musela zvyknout a při dotazu, jestli bude aspoň vozit kočár, mi odvětila, že na co vozit kočár, že ona s tím nikde po vesnici chodit nebude. Takže jsem jen zírala. Pak jsem se ještě dozvěděla, že ona se vlastně v životě neraduje, že pak bývá člověk zklamaný. To už mě úplně odrovnalo. Pak jsem to probírala s manželem a ten taky zíral. Prý to není tak dávno, co mu máma říkala, že nechce být jako její tchýně a přitom teď se tak chová. Jakoby chtěla dál posílat to špatné, co se stalo jí. A k tomu radování se manžel poznamenal, že to je zajímavý, že si ani nevšiml, že když je teda něco pozitivního, že by se radovala. Pak mi řekl, že si to nedokáže představit, že bysme tam zůstali bydlet, tak jsem za to jeho prozření ráda. Sám tomu nerozumí, když si pamatuje, jak u máminých rodičů bývali s bráchou pečení vaření a ti je tam měli rádi. Zas mě to úplně znechutilo od nějakých vstřícných kroků. Teď jsem tam jezdívala docela často, ale teď jsem muži řekla, že si myslím, že jednou měsíčně mi to bude stačit, že se tam prostě necítím dobře a nemám potřebu pobývat v tak negativním prostředí.