Ahoj slečny, dámy, ženy 
Mám krátce přítele a máme problém v tom, že se sice bavíme o skoro všem, co kdo má/nemá rád, o rodině, práci, cestování.. ale problém máme v tom, že se nedokážeme bavit o našich pocitech, co chceme od vztahu, co chce ten druhý, co chceme od života. Sice jsme se na začátku o tom bavili, když jsme randili, ale to bylo spíše, ve smyslu - důvěra, věrnost bla bla bla, co čekáme od života, jako je dobrá práce, dům, manžel/manželka, cestování..
Neumíme se bavit o citových věcech. V tomhle jsme oba takoví uzavřenější a dost nám to teď kazí jinak hezkej vztah.
Mě je 27 a jsem rak, jemu je 29 a je štír. Oba jsme tak nějak v tomhle zalezlý v té své ulitě. Já celkově se o citech neumím bavit, spíše je dávám najevo.
Momentálně je to ve fázi, kdy mi tohle vyčítá, ale už nevidí, že on sám se na to neptá a nezajímá.
Já navrhuju abychom se setkali, někde na neutrální půdě, dali si víno pro odbourání napětí, stresu, strachu a snažili se na tohle téma si promluvit a začít na tom stavět a navzájem se otevřeli a věděli, že si můžeme říct cokoliv.
Myslím, že se dá na tom zapracovat, pokud oba chtějí, ale de jeho zpráv mám trochu pocit, že on chce, abych já se snažila, abych něco vymyslela, místo toho, abychom my něco vymysleli.
Nemáte prosím nějaké rady, jak dát ten strach stranou a nebát se říct přímo co mám na srdci? Co chci, jak chci aby vypadal vztah, co je důležitý? Snad je to trošku srozumitelné, případně zodpovím otázky.
Moc děkuji