Lásce se nedá poručit

Reaguji na Frederique: To s tím úžasným bývalým partnerem bylo myšleno spíš obrazně, obecně

Ani jedno není správné bych řekla. To první obvykle nevydrží a pokud ano, celý život je člověk šťastný jen tak na půl, spíš smířený než šťastný... A to druhé je opět diskutabilní, protože v podstatě jedině ten, koho milujeme, je schopen nás opravdu hodně zranit. To jde ruku v ruce, nedá se chtít jen lásku bez vší bolesti okolo. I zamilovaní se hádají a trápí se všelijak a ledasčím, a třeba neúmyslně. Takových párů je. Ale neznamená to, že i tak s tím vším okolo není člověk v podstatě šťastný.

Ty se v tom nějak moc nimráš, mám pocit. Nemusíme tu zacházet do takových rozsáhlých debat o tom, jak to je, když jsme nebo nejsme zamilované, nebo když jeden je a druhý není, nebo jestli se řídit srdcem nebo rozumem, to bysme tu mohly diskutovat na jedno stokrát omílané téma do aleluja, když budeme mít probrat všechny varianty, a stejně nic nevyřešíme.

Přítele bych poslala k vodě a ujasnila si, co vlastně chci, resp. spíš, co nechci. A to je vztah, který mě nenaplňuje a nezaměstnává natolik, abych netruchlila ani vteřinu po bývalém chlapovi.

Reaguji na vilima: Já už se nemirám k tématu, ale bokem Ono to s tím totiž tak nějak souvisí. Pokud někoho miluji, tak proč s ním nejsem a pokud jsem s někým tak dlouho a pořád se rozcházíme a scházíme, dá se říci, že je to funkční vztah?

Mě třeba právě vztahy z rozumu vychází Vždy, když je to takové to pobláznění na první pohled tj., že ten člověk je můj typ a přijde mi 100% super, tak to nedopadne a není to tím, že bych si to vsugerovala. Prostě je ten druhý do vztahu nevhodný. Po zkušenostech už více přemýšlím a hledám si člověka, který by mi vyhovoval, tak jak si představuji a ta láska může klidně přijít časem. Tj. takové ty časy v nácti, kdy jsem viděla kluka a už jsem byla zamilovaná jsou fuč. Já bych jen nikoho nenutila, aby šel za svým srdcem, když vidím, že to těm lidem neklape. Mám kolem sebe dost známých, kde si slečna udělala dítě s člověkem, který se jí líbil a byla do něj zamilovaná a to dost brzy. Nedívala se kolem na to, že to není člověk pro rodinu. A teď to má. Ona doma s dítětem a on s kamarády na párty a teď jí dokonce vyhodil, že chce nové auto a už ho nebaví jí dávát peníze na dítě.. Pak jsou ty, co si nechají všechno líbit a zakládají tu deníčky a neumí si přiznat, že ten vztah je pasé..Prostě někdy je lepší nelepit a jít dál..

No, a mně právě vůbec

Samozřejmě, jenom se bláznivě zamilovat, to nestačí, už nejsme děti aby nám tohle stačilo, musíme myslet i trochu jinak, vidět tak nějak do budoucnosti a snažit se odhadnout, jestli s tím konkrétním člověkem budeme umět žít, jestli je předpoklad, že to bude klapat po všech (nebo aspoň těch zásadních) praktických (asi i nepraktických) stránkách... takže rozum je taky potřeba zapojit, né že né

Ovšem čím jsem si stoprocentně jistá u sebe, že u mě neexistuje toto

.Takže já se nejprve zamiluju, pak až přemýšlím (a snad už jsem došla tak daleko, že už se nezamiluju do lecjakého vola)

Ono to zní celý jak nějaká telenovela, ale vy dva my spíš přijdete jak dva zoufalci. Já bych ti poradila abys za nim šla a řekla mu to. Bud' tě pošle do háje a potom sebereš hrdost a dáš mu pokoj nebo ne a budete spolu a vaši současní partneři můžou bejt jedině rádi, když je takhle podvádíte.

Vztah z rozumu není nic pro mě. Ano, není nám již náct, ale budovat vztah s mužem, otcem dětí a bez lásky?
Některé z Vás mě odsuzují, jiné tvrdí, že jsem zoufalec, to samozřejmě můžete. Ovšem ono odsoudit je mnohem lehčí. Rozum mi říká, ať se s ním již nevídám, nemyslím na něj a jsem spokojená s tím co mám. Kdyby to bylo tak jednoduché jak si některé myslíte, nejspíš bych to udělala Každopádně všem děkuji za příspěvky

Ono je ale taky potřeba rozlišit mezi takovým tím prvotním poblázněním, zamilovaností a láskou. Já se rozhodně nezamilovávám snadno, u současného přítele to trvalo pár měsíců (i když chemie tam byla od začátku), než jsem fakt mohla říct, že jsem zamilovaná. Opravdové a hluboké city se neobjeví přes noc a ve svém okolí vidím, že ti, co se rychle zamilovávají, se zase stejně rychle odmilovávají.
Nevěřím ani v lásku na první pohled, to je spíš ten ideální případ, kdy pobláznění přerostlo v zamilovanost a lásku
Reaguji na MisaHajko:
Ztrácet 6 let v nevztahu s jedním klukem je skutečně zoufalost. Kamarádství s benefity to je pouze v případě, že v tom ani jeden účastník není víc citově investovaný, což očividně nebyl tvůj případ. Uvědom si, že kdyby vám to mělo vyjít, už by to dávno bylo. A prosímtě nedělej si iluze, že všechna vášeň a upřímnost byla oboustranná. Opakuju - kdyby tě chtěl, udělal by všechno pro to, abyste byli spolu. Spíš má v tobě jistotu, že bude mít mezi skutečnými vztahy někoho, s kým zabije čas.
Být tebou rozejdu se s současným, přeruším kontakt s bývalým a do vztahů bych se pouštěla, až už nepotáhneš nic z minulosti.

Jasně, ideálně zamilovanost se po čase transformuje v lásku, že.

No, mně se nikdy nepřihodilo nic jako láska na první pohled, a ani se mi nikdy nepřihodilo, že bych byla totálně do někoho poblázněná a pak to najednou vyprchalo. Když jsem byla opravdu zamilovaná, tak to nikdy nezmizelo jen tak, vlastně to asi nikdy úpně nezmizelo, ačkoliv jsme se z nějakých důvodů rozešli, v podstatě ještě teď mám něco z toho v sobě, minimálně nějakou tu slabost pro tu osobu, srdce mi poskočí, když toho dotyčného třeba po delší době vidím.

Každý to má jinak. Já to mám po extrémech - buď se zamiluju totálně a to skoro hned (samozřejmě ne do někoho, koho jsem poprvé viděla pořed týdnem), nebo se nezamiluju vůbec. Dá se ale říct, že už po chvíli jsem schopná říct, jestli s určitým člověkem vzájemné sympatie a jiskření, které může lehce v něco víc přerůst, je, nebo není a nebude.

Halooo čtětě pořádně já nepíšu být s někým bez lásky. Jen si vybírám partnera do budoucna. Kolikrát láska opravdu nestačí a proto to píšu, že kdyby zakladatelka měla reálný zájem o toho Marka, tak s ním dávno je a ne, že se s ním 6 let schází a rozchází. A najednou, protože se rozhodl si někoho najít, tak je z toho celá nešťastná. Chápu, že je to možné asi v telenovelách, ale když to neklape, tak to neklape..

Pokud mi to neklape ani s aktuálním, tak je asi jasné, že nemá smysl hrát to na dvě strany, když se nechci v novém vztahu snažit a pořád mám představy o tom být s někým jiným..

Jsem ráda, že si mohu s klidným srdcem říct, že jsem takhle jako zakladatelka nikoho netahala za nos

Vidím to úplně stejně a myslím si, že je to u staršího člověka, který už má nějaké zkušenosti naprosto normální. Také jsem se zamilovala až za 3,4,5 měsíců a hluboce.

A tady u zakladatelky k tomu nedošlo proto, že se pořád schází s tím před a není chvíli sama, aby si uvědomila, co přesně vlastně od toho vztahu očekává. Těžko se pracuje na novém vztahu, když nechci..

Telenovely stojí za houno už v tý televizi, natož v reálu.