Lehká PPP - komu se svěřit?

nebereš to hubnutí třeba nějak moc zhurta?
rozděluješ si jídlo na zakázané a povolené? máš výčitky, když sníš něčeho víc, než sis naplánovala? trestáš se tím, že si odepřeš jídlo (nebo jeho část, nebo tím, že ho vyměníš za lehčí)? motá se většina tvých myšlenek okolo toho co a kdy budeš jíst?

Ahoj... nebudu vůbec rozebírat jestli jíš moc, nebo málo, neboj jak... jen se budu soustředit na to, že nejsi s tím spokojená.
Prožila jsem asi 2x období, kdy jsem se velice soustředila na svou potravu a vzhled (více než obvykle...). Poprvé jsem na to šla jen přes stravu - a měla jsem z toho po čase dost špatný pocit. Informace na internetu mi spíš dodaly pocit paniky (ať už protože jsem chvílema měla pocit, že se beru moc vážně, nebo naopak že fakt mám problém).
Podruhé jsem se soustředila nejen na stravu, ale i na cvičení. Rohodla jsem se, že chci mít i pěkné štíhlé svaly a pevnou postavu. S tímhle přístupem to šlo rozhodně líp i psychicky nakonec (tj. ne thinspo, ale fitspo!).
Každopádně doporučuji cvičení (a s tím spojený přísun bílkovin a tak) jako dobrý způsob jak shodit tuky a mít pak co ukázat když tuky zmizí... (ne kosti, ale pěkné rysy).
Zpátky ale k bludnému kruhu pochybností o tom, zda už nepřekročujeme hranici "normálního soustředění se na jídlo": je jen na tobě, jestli tě vyvede z míry jedna Marska, nebo celý dort. Svěř se s tím osobě, která sama měla o sobě někdy pochybnosti (takový člověk tě pochopí asi nejlíp - zažili to všichni ale chlapi si to třeba často nepřiznají...). Pokud to nebude stačit, nebo se ti někdo vysměje (možná právě aby skryl/a vlastní pocity pochyb!), tak se neboj vyhledat pomoc i od odborníka. Vím, že v Praze je například sdružení Anabel, kde by ti určitě mohli poradit. Taky by to nemusel být tak strašidelný zážitek jako psycholog... Každopádně hodně štěstí. Někdy stačí počkat a uvolnit se, a život ti sám přesune starosti k jiným věcem - a s tím přijde i posunutí tvého vnímání kontroly nad životem (stravou).

Je to záchvatové přejídaní - je to PPP. Z toho může být i anorexie, protože když se takhle přejídáš, přibereš, začneš panikařit a ejhle, problém tu je!
Svěř se s tím někomu, komu na 110% věříš!

Hodně o tom přemýšlím, a mám nápad. Ale nevím, jak moc složité by to bylo s realizací. Chtěla bych založit takové ty shromáždění, kde se sejdou lidé, kteří trpí stejným problémem, v tomto případě záchvatový přejídáním. Bylo by to přesně pro lidi, kteří nevědí jak se s tím sami vypořádat, komu se svěřit atd. Hledala jsem podobné schůzky na internetu, jestli už v ČR něco takového není, ale žádné jsem nenašla. Co myslíte, mělo by to šanci?

Děkuju za podporu, myslím, že tedy má cenu někomu se svěřit...

Možná fajn nápad, ale netuším, jak to realizovat...

Jinak - začala jsem se svěřovat zde. http://prejidani.blogspot.com/

Reaguji na Mireia: Prosím, podívej se na soukromé zprávy, když jsem dotaz psala na hlavní stránku, byl vymazán. Děkuji. Alena

Podívej se na stránky URL, ve vybraných městech mají zdarma poradny. Sama jsem tam byla, takže ti to můžu jen doporučit. A taky knížku http://www.kosmas.cz/knihy/138927/misto-cinu-ledni cka/

trpěla jsem myslím, docela těžkou formou záchvatového přejidání, kdy jsem byla schopná snězt tolik věcí, co za celej týden, během jednoho dne a pak jsem měla ukrutné bolesti žalůdku, jen co vždycky pominuly, začla jsem jest znovu. tedy tyto dny jsem prokládala dny, kdy jsme nejedla třeba 3 až 5 dní vůbec nic..:/, :..jinak pak jsem ani nevim jak, se z toho dostala, přešla na zdravou a pravidelnou stravu, kdy jsme zhubla okolo 8 kilo, ale pak se znovu něco ve mně zlomilo a začlo to odznova s rozdílem, že jsem nechtěla znovu přibrat a naučila jsem se zvracet po každém jídle, díky bohu jsem se ztoho eště včas dostala kvůli rodině a příteli a nepřešlo to v Bulimii, takže pokud máš jakýkoliv problém určitě bych to řešila, ať už s rodinou nebo s odborníkem a neboj se toho, že by se ti někdo smál...držím palce

Ahoj!
Normální to není, je to o psychice! Já, proslulá dietářka, jsem cca od 14 let držela šílený diety(tukožroutská polévka, banánová dieta, ovocná, zeleninová, dělenka, sacharidové vlny apd..). Teď se už skoro týden snažím jíst zdravě, ale! Asi rok zpátky jsem držela dietu měsíc, nejedla jsem vůbec ale vůůbec nic, jednou za týden možná ovoce a pití? to jsem neřešila, taky žádná hitparáda. Shodila jsem 10 kilo, všichni mě říkali, že vypadám skvěle, v tu dobu jsem měla 51 kg! Bylo to skvělé slyšet. Pak jsem se jednou rozhodla, že to tak nepůjde na vždycky. Začaly mi padat vlasy, nehty jsem měla zažloutlý,křehký a postupně sem začínala cítit chlad i v mikinách, třeba i dvouch. Přišel den, kdy jsem se chtěla najíst. Snědla jsem všechno doma, úplně, všechno jsem vyprázdnila, lehla si na postel a letěla na záchod to vyzvracet. Druhý den jsem si dala svařák, letěl ze mě věn rychlostí blesku. Musela, a to doslova, jsem se přejídat takle každý den, aby se mi žaludek roztáhnul a od té doby mi bývá občas zle a něáký jídla nemohu, protože se nafouknu jako balon!
Jak jsem zmínila, jak jím zdravě, je mi fajn, ale příjde na mě hodina, a jsem schopna si dát POTAJÍ aby mě nikdo neviděl třeba sýr s medem a rohlíkem, rajčatam,jablka, kider bueno, no prostě všechno, ale chodím opatrně aby se na mě nepřišlo. Nejlepší kamarádka je jediná osoba která o tom ví, ta mě řekla, že je to nemoc. Ale já vím, že ji zdolám a přejídačky nebudu muset tajit!
PS. kliděn si spolu na meilu psát můžem, vím jaký to je!
Jo, a nejhorší je to, že mám výčitky, které musím krotit, nejradši bych to vyzvracela!

Reaguji na Mireia: Měla jsem to úplně stejně! Udělala jsem si tady test tady URL a vyšlo mi 100% záchvatovité přejídání. "Vyléčila" jsem se z toho asi po 2 letech, když jsem začala pořádně jíst - občas teplé větší večeře (dříve rohlík s plátkem sýru a salát) a hýbala jsem pravidelně (aerobik,jóga, procházky) a preventivně jsem si občas nebo denně dala kousek sladkého (celozrnnou sušenku, kousek čokolády, kopeček zmrzliny) a pak záchvaty přicházely jen občas (cca jednou za měsíc jsem se přejedla) až přestaly úplně. Jím na to mám chuť s rozumem i v rozumnou dobu a už se nezabývám tolik postavou, přestala jsem se vážit a říkám si, že jsem tak akorát

ano je..mezi PPP nepatří jen anorexie a bulimie...Poruch příjmu potravy je asi tak zhruba 7 druhů..a to jen na co jsem si ted v rychlosti vzpoměla...určitě jich je víc..

Každopádně,měla jsem to taky tak..i teď si občas udělám volnější den..Ale naučila jsem se to tak, že už se nepřejím. Když se náhodou ráno probudím a mám pocit, že tento den mám vetsi chutě než obvykle..nebo i během dne,když dostanu chut něco jíst, co bych neměla, tak to ale vyměním např. za svačinu.
Příklad. Dřív jsem jedla hezky na snídani třeba celozrnný rohlík se šunkou,sýrem a jablíčko na oběd kuřecí plátek s červenou řepou a na svačinu třeba tvaroh s borůvkama a potom jsem dostala chut např. na loupák, tak jsem ho sežrala.. Ted se snažím si neodpírat to na co mám extrémní chutě ale dám si to už místo té svačiny a ne ještě po ní...Bohužel nevím jak jsem do takového stádia došla. Začala jsem se o sebe tak celkově víc starat,začala jsem se o jídlo víc zajímat, vařit zdravé dobrůtky a mým novým koničkem ted je celkově zdravý životní styl, takže se snažím do něj netahat moc nezdravých věcí..Ale pokud jsi se sebou spokojená, tak nevím čím to u tebe může být.Zkus to ze začátku ovládnout silou vůle(dát si třeba jednu věc navíc ale tu druhou, třetí,čtvrtou atd...už nechat v lednici) a běž potom dělat jinou činnost, mě nejvíc pomohlo jít cvičit,když jsem měla chutě, protože potom už mi bylo líto jís,když jsem se mordovala s posilováním a běháním.. A třeba se budeš bez přejídání cítit tak moc dobře, že to nějak přejde. Myslím, že si tím prošla každá, která nekdy začala hubnout..