Já jsem na tom stejně. Nikdy jsem nebyla TA, která po klucích vyjížděla, která by se snažila je nějak "uhnat". Vždycky jsem naopak čekala, až si on hezky sbalí mně a až mě začne "dobývat". V tomhle případě se ale asi nedočkám nikdy - pokukuje, ale nepromluví 
Nějaké tipy, jak se s ním sblížit, když každý děláme v jiné části budouvy, v jiné dny, bydlíme asi 50km od sebe a nijak se nemáme šanci potkávat? Ten den kdy jsme dělali spolu to byla jenom náhoda..
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Líbím se mu, ale nechce mi to říct
Nejčtenější deníčky
Poslat SZCituji dadabus: Mne se 8 let líbil prodavač v krámu se sportovními hadry a kdybych neodešla z ČR, tak tam chodím pro ponožky a proteinové tyčinky a jiné kraviny dodnes
Jak se v tom poznávám...
Ale k tématu: Fakt je, že stále víc začínám mít pocit, že pokud si ženská sama chlapa neuloví, tak snad dospěje ve starou pannu. Co jsem si tak všimla, tak pokud se líbíte klukovi, kterej je trochu k světu, tak bude taky radši roky chodit stydlivě okolo a vrhat na vás roztoužené pohledy, možná se občas osmělí k letmému (náhodnému 
) dotyku, bude-li příležitost, ale jinak většinou nic... Na druhou stranu různý podivný typy jsou daleko odvážnější (bohužel).
