Tohle si myslím už docela dlouho. Vím, že s tím nic neudělám, ale k založení tohoto tématu mě "donutili" právě tihle čumilové. Měřím 182 cm - ať už jsem v obchodě, ve městě nebo v klubu, pokaždé se najde někdo, kdo okomentuje mojí výšku. "No ta je velká, to snad není možný!" - "To je žirafa!" - "To má snad nastavený nohy?!" ...
Jistě tomu přidává fakt, že ráda nosím podpatky. Nestydím se za svou výšku, vždyť není za co, prostě jsem tak narostla, no a co? Ovšem když slyšíte několikrát za den jak jste vysoká, nebo když si někdo dokonce postěžuje, jestli bych se nemohla trochu přikrčit, že přeze mě nevidí (no je to normální?), tak vážně zatoužím být menší, mít třeba takových 160, jak já bych si užívala. Neřešila bych žádné z těchto komentářů a byla bych opravdu šťastná.
Má někdo podobný problém? Vážně už nevím, jak se čumilů zbavit, potřebovala bych si do sebe pomocí něčí rady přenést takový ten vnitřní klid...



Poslat SZ
(mám 159 cm). Každá výška má něco, já mám zas problém, že nikam nedosáhnu, v divadle obvykle pořádně nevidím... A poznámky občas poslouchám taky, i když většinou pronesené z legrace. Občas to je nepříjemné, ale asi se s tím člověk musí smířit. Jinak nemám pocit, že by menším holkám něco slušelo víc - alespoň ne tak malým, jako jsem já. Třeba ráda nosím delší sukně, ale ty opticky zkracují ještě víc 
. Ale mám nejlepší kamarádku, co má kolem 185 a když jdeme vedle sebe, tak to vypadá dost komicky.
Galerie obrázků
já mám 165cm, hned bych brala o 10 víc. když nad tím popřemýšlím 182 je na ženskou asi už dost, ale co s tím naděláš, utopit se nepůjdeš ne?
