Tohle si myslím už docela dlouho. Vím, že s tím nic neudělám, ale k založení tohoto tématu mě "donutili" právě tihle čumilové. Měřím 182 cm - ať už jsem v obchodě, ve městě nebo v klubu, pokaždé se najde někdo, kdo okomentuje mojí výšku. "No ta je velká, to snad není možný!" - "To je žirafa!" - "To má snad nastavený nohy?!" ...
Jistě tomu přidává fakt, že ráda nosím podpatky. Nestydím se za svou výšku, vždyť není za co, prostě jsem tak narostla, no a co? Ovšem když slyšíte několikrát za den jak jste vysoká, nebo když si někdo dokonce postěžuje, jestli bych se nemohla trochu přikrčit, že přeze mě nevidí (no je to normální?), tak vážně zatoužím být menší, mít třeba takových 160, jak já bych si užívala. Neřešila bych žádné z těchto komentářů a byla bych opravdu šťastná.
Má někdo podobný problém? Vážně už nevím, jak se čumilů zbavit, potřebovala bych si do sebe pomocí něčí rady přenést takový ten vnitřní klid...



Poslat SZ
.
. Tvoje výška sama o sobě mi ale k podivení nepřijde, takže pro mě není co řešit. Když má holčina dva metry bez podpatků, tak to je potom asi horší.. To pak i z hlediska oblečení, výběru partnera apod. k závidění není (až na ty dlooouhatánský nohy
a občas i zapomínám na to, že jinak jsem všude nejmenší. Hnusnější poznámky jsou podle mě ty, co komentují váhu, nebo vzhled celkově.
Galerie obrázků
To si umím představit někde na vesnici z úst babek drbajících před krámem, ve městě přece vysokou holku potkáš každou chvíli. Já mám několik kamarádek s výškou kolem 180cm, sama mám s podpatkama 180-183cm a nikdy jsem komentáře tohoto typu neslyšela...