Má to s ním ještě cenu?

Asi se potřebuju jenom vypsat, protože to, co teď prožívám, mě moc bolí a trápí. Předem se omlouvám, že to bude asi hotový román...

Je to už 2 měsíce, co jsme se s přítelem rozešli nerozešli. Byli jsme spolu skoro 7 let (za týden to bude těch 7 let). Neklapalo nám to delší dobu. Z velké části za to mohl sex, na který jsem neměla moc chuť, díky těžké vysoké škole, kterou studuji. Ne, že bych neměla chuť jako takovou, ale já jsem potřebovala někdy třeba jen obejmout, abych se cítila bezpečně. Každopádně chyba byla na obou stranách. Toho jsem si vědoma.
Každopádně někdy v lednu jsem si začala všímat, že se chová divně. Byl na mě nepříjmený, já na něho tím pádem taky a skončilo to tak, že jsme se rozešli. Dva dny na to jsme byli spolu a vypadalo to, že se vlastně nic mezi námi nestalo a bude všechno zase fajn. Já jsem do toho pak zase spadla a týden se trápila. On mi neustále říkal a psal, že chce být sám, aby si mě zase vážil a abych si i já vážila jeho. A že prostě spolu nebudeme. A tak ubíhal čas. Měsíc jsme se neviděli, jen jsme si psali a dával mi přitom naděje, že ví, že budeme spolu, že jen chce ten čas, ať na něho netlačím. Tak fajn, netlačila jsem...
Ale potom jsem se dozvěděla, že má vlastně už jinou. Že je s jinou a mě o tom neřekl, i když jsem se ho na to ptala...Málem jsem se z toho zhroutila. Fajn, byli jsme už vlastně každý sám, i když mi dával pořád naděje tím, co mi psal, ale toto mi mohl říct... Přitom je to holka o 9 let mladší, která ještě nemá ani tucha o okolním světe a spala s asi 30 chlapama..prostě holka do větru...
Když jsem s ním mluvila, tak z něho vypadlo, že to ze začátku bylo hlavně kvůli sexu, ale že se pak do ní zamiloval...Ale že už ta zamilovanost taky opadla a že ví, že chce být se mnou, že miluje mě ale nejde to zrovna teď s tou druhou ukončit, že by mi akorát ublížil, protože by myslel na ní ještě...
A tak už to je 3 týdny...on je s ní, přitom mi pořád volá a píše, protože prý má tu potřebu,aby byl se mnou v kontaktu. Přitom ta druhá mu zakázala se mnou jakkoliv komunikovat. Prostě ho ovládá jako loutku a já jsem mu to říkala a nejhorší na tom je, že on si je toho vědom, ale že ho to k ní prostě ještě táhne. Už to s ní chtěl dvakrát ukončit, ale zjistil, že k ní ještě něco cítí...
Vím, že bych se na něho měla vykašlat...ale je to těžké, když jste s někým takovou dobu a prostě...i po tom všem...ho miluju.
Říkala jsem mu, aby mě nechal být, že se už nechci trápit a brečet a on pokaždé začal žadonit, abych počkala a dala mu čas. ..že ví, že ho to brzo omrzí totálně a budeme zase spolu a bude to plnohodnotné...
Přes týden na to ani nějak nemyslím...nemám čas kvůli škole a spolubydlícím, ale víkendy jsou hrozné. Totálně mě moje myšlenky užírají a akorát mě to všechno svírá jak kazajka..Nemůžu se pořádně nadechnout...
Nejhorší je, že vím, že příjde nazpět a já s ním chci být, ale mám prostě hrozný strach...