Málo se vidíme, málo si píšeme...

Ahoj, nenapadá mě, co jiného ti poradit, než promluvit si s ním o tom. Píšeš, že to jsi ale už udělala. Měli byste najít nějaký kompromis. Pod tím bych si konkrétně představovala, že se domluvíte, že ti například napíše vždy alespoň večer, či si třeba zavoláte, jaký jste měli den apod. To by mělo být podle mě normální.
Já s tímto osobní zkušenost nemám. Spíš naopak, na začátku vztahu mi přítel řekl, že si musí občas sám pro sebe říkat "Nepiš jí pořád tolik" I mi to přijde normální, že má člověk minimálně zezačátku (první čtvrt rok za začátek rozhodně považuji) potřebu tomu druhému psát (samozřejmě v rozumné míře)... Zvlášť, když píšeš, že jsi přes týden v jiném městě... To by se přítel zajímal dvojnásob, jestli jsem třeba v pořádku apod.
Možná jsem ti svou odpovědí nevlila moc optimismu, ale rozchod bych v tvém případě určitě nevolila. Volila bych spíše znovu ten rozhovor s přítelem a zkusila mu to říct nějak "důrazněji". Uvidíš, jaké to bude mít výsledky Přeji hodně vzájemného porozumění

Je to celé jen o tom kdo chce a kdo ne. Kdo opravdu chce ten si čas udělá a využije každou volnou chvilku. Věř , že lidi jsou schopni udělat i nemožné , když mají o druhého zájem. Opravdový zájem ze strany chlapa vypadá rozhodně trochu jinak. Já bych to viděla tak , že někoho má (tebe) , ale není to pro něj zas tak podsatný jestli bude čas trávit s tebou nebo s někým jiným.Pokud ti ani nenabízí možnost , abys s ním někam jela a volný čas trávila po jeho boku je asi něco špatně a rozhodně by ses měla ptát jeho.

Dokážu pochopit, že ti třeba moc nepíše, když jsi pryč, někteří chlapi fakt na to nejsou, ale když přijedeš domů, tak si nenajde čas, aby s Tebou byl aspoň chvilku? To mě docela zaráží... A ví o Tobě jeho kamarádi? Mě spíš připadá, jako by si nechával zadní vrátka, kdyby se naskytl někdo "lepší"... ale určitě neházej flintu do žita, zkus si s ním o tom promluvit a uvidíš sama

No, též mám vztah, kdy se nějak extra často nevídáme, což je teď z větší části kvůli mně. Ale tohle, co popisuješ, mi připadá opravdu špatné, já i když nemám moc času, tak než abych přítele vůbec celý týden neviděla, raději něco zruším... A to nemám čas kvůli škole a brigádě, ne kvůli akcím s kamarády... Přece jen si myslím, že ten vztah, pokud je brán vážně, by měl být prioritou před kamarády... A nebo tě alespoň vzít s sebou, pokud jsou pro něj kamarádi tak důležití. Promluv si s ním, pokud se nic nezmění, asi bych zauvažovala o rozchodu, takto dlouhodobě nemůžeš být přeci šťastná...

Taky bych řekla že zájem vypadá jinak. Zvlášt takhle na začátku... To psaní bych ani neřešila, ale že tě nebere s sebou je divné. V každém vztahu jsem to měla tak nějak automaticky, společní přátelé a akce, občas samozřejmě každý něco sám. Rozhodně to nebere moc vážně. Ono říkat jak mu chybíš zas tak nestojí, ale důležité jsou činy. Když se chce, tak to jde. Vysvětlil ti proč tě nebere, znáš jeho přátelé? Pokud to s tebou nebude nějak konstruktivně řešit, rozešla bych se.

To že si na tebe neudělá čas bych řešila, to se dá i nějak změnit a snad by to měl pochopit. Pokud není schopný si na tebe najít čas, tak je to špatný a asi mu na tobě zas tolik nezáleží. Měl by si promyslet svoje priority a tohle mu klidně i řekni.
To psaní bych neřešila. Chápu, že tě to asi trápí, ale dá se to změnit jen těžko. Já sama jsem typ, který na nějaký psaní moc není, takže vím jaké to je a být tebou bych se tím moc netrápila.

Reaguji na mikkýsek:
Svatá pravda! Když o mě usiloval můj současný partner tak spal třeba jen dvě hodiny denně, aby mě viděl A všechno kolem šlo stranou - hospoda s kamarády, víkend na vodě, atd.

A vypisováni s ním miluji. Bydlíme spolu, ale když je přítel na noční tak si píšeme třeba do jedné hodiny ranní.

Reaguji na Seksima:

taky souhlasím, jsem ráda, že jsem zažila v počátcích to, že přítel (prozatím všichni co jsem měla) se mohl přetrhnout, abychom spolu byli, zrušil akce, návštěvy, jel klidně stovky kilometrů, brával mě všude s sebou a chlubil se svým kamarádům, vypisovali jsme si pořád a i dneska si vypisujeme nadstandardně, když to porovnám se svým okolím, takže úplně chápu, že se zakladatelka trápí, mě by tohle nebavilo...

Já chápu, že někdo na to psaní není, ale jste spolu chvilku a to mi přijde opravdu zvláštní, že nevyhledává tvou společnost. Můj přítel mi psal denně snad milion zpráv ze začátku a tak ten první půl rok jsme si opravdu psali a volali. Teď je to mnohem méně, ale denně si opravdu něco napíšeme. Každý den je to dobré ráno a dobrou noc. Časem se to v tom vztahu změní, ale začátky mají být ty nejhezčí, kdy ten druhý člověk bez tebe nemůže být a snaží se opravdu trávit s tím druhým více času. Mě přijde, že o tebe nemá zájem a jsi pro něj jen tak, aby někoho měl a pokud jsi s ním o tom mluvila a on s tím nic nedělá, tak tě asi tak rád nemá a nějaký kartáček to nezachrání. Jako vypisovat ti nemusí, ale ta intenzita vašeho scházení je opravdu zvláštní.

Nechci strašit,ale abys nedopadla jako já. Nejdřív jsem se se svým ex viděla tak 1x týdně,pak díky jeho práci jsme psali pouze emaily,sms a nebo si volali, no a teď jsem sama. Byla jsem opravdu hloupá a nechtěla jsem ho nějak omezovat.Pořád si vyčítám,že jsem si to s ním už ze začátku pořádně neujasnila z očí do očí . Spíš jsem pořád doufala,že se něco změní. Nejhorší je,že ho pořád miluju. Radím,promluvte si o tom,dokud to jde.

Taky mi přijde, že to nebere až tak vážně. Jestli věčně chodí někde po akcích, oslavách apod., než aby trávil čas s tebou, když už i tak nemáte moc šancí se vidět, tak to vypadá, jako že "užívání si" je pro něj důležitější, než se uvázat do nějakého vážného vztahu. Navíc, když tě ani nechce brát s sebou, to je podle mě velký signál k tomu, že to s tebou opravdu nemyslí nijak vážně, jelikož nemá potřebu tě představit svým přátelům... Asi to nezní moc optimisticky, ale můj bývalý i současný přítel vždy brali jako samozřejmost, že když někam jdou, já jdu taky, až na nějaké ne moc časté výjimky. Ten tvůj na mě příliš zamilovaně nepůsobí ale vše je o komunikaci, zkus si s ním pořádně promluvit (pokud budeš mít vůbec příležitost )

Dám ti pohled z druhé strany. Když sem byl já přes týden na vejšce a moje holka doma, tak sme si taky moc nepsali, prostě sem na to tak nějak nebyl. Měl sem radši osobní kontakt než tohle volání a dopisování si. Ale když sem přijel domů, snažili sme se spolu trávit většinu času. Jasně občas do toho vlezla nějaká solo akce, sport nebo sraz, ale když byla možnost jeli jsme spolu. Doporučuji zkusit nějaké ultimatum, to by mohlo zabrat

No my s přítelem nemáme zrovna moc možností se vídat, bydlíme 180 km od sebe (cesta nám trvá 3 hodiny), každý máme práci v okresu svého bydliště a já navíc i školu, takže spolu trávíme jen víkendy a to ještě když zrovna nemá k práci brigádu, kdy odjíždí na celý víkend do zahraničí. Snažíme se však vídat jak to jen jde a díky tomu, že konec školy je v dohlednu, tak plánujeme i společné bydlení. Začátky však byly krušné a některé společné víkendy také padly díky činnostem, které jsme byli zvyklí dělat, když jsme byli sólo, ale pak jsme si začali ujasňovat priority (já jsem začala ujasňovat priority - protože, se mi nelíbilo, že když mě "uháněl" nebylo pro něj nic překážkou, ale když už mě "uhnal" a pochopil, že mi není volný tak začal testovat co si může všechno dovolit a projde mu to - nebo já to tak aspoň viděla a řekla jsem mu, že to to takhle z mé strany prostě fungovat nebude a nemá cenu, aby jsme spolu jen takhle přežívali) a teď je pro nás (množné číslo není nadnesené, v dojíždění se střídáme) podstatné, že jsme spolu a zbylé aktivity tomu teprve přizpůsobujeme nebo se je snažíme zvládat, když jsme přes týden každý u sebe doma.

Jinak s psaním sms už to teď není žádná sláva (v začátku vztahu to byly desítky), ale ranní a noční sms nebo volání je už taková naše klasika.