Málo společnýho času s přítelem

Možná ne, jak píšu - jestli dojdeš k tomu, že tě opravdu má rád, bude to jedině dobře, ale jestli ne, škoda se zahazovat s někým, kdo si tě neváží. Je dobré se na to podívat i z jiného úhlu...

tak prý mu nepříjde, že mě nějak odbývá... že se snaží bejt se mnou co nejvíc.. že občas můžu taky něco navrhnout já, ale jak když v týdnu se vídáme večer a o víkendu je fuč?

podle toho co píše, tak mám pocit, že sem jen blbá puberťačka co vlastně řeší naprostou kravinu..

Ne že bych chtěla rýpat,... Ale divný to je a ze slečny mám dojem, že jí to někdo říct musí... Takhle podle mě nezačíná vztah s koncem "a žili šťastně až do smrti".
Reaguji na ableben:
neřešíš kravinu, řešíš to, že ty sis myslela, že jsi ve vztahu, zatímco on očividně ne... Já bych mu řekla, že když za týden zase musí hrát, že bys ho ráda slyšela, jestli můžeš jet s ním. Tím se to rozlouskne... Buď ti řekne ano, mamina tě chce poznat, kámoši taky nebo ti řekne že ne a bude mít děsně blbou výmluvu...

ptát se sice můžu, ale stejně nikam neodjedu, protože mám neschopenku.. prý že by ale přijel aspoň v sobotu odpoledne a odjížděl v neděli dopoledne.. najednou.. minulej týden se sbalil v pátek aniž by něco řekl, vrátil se dneska ráno a určitě mezi tím měl prostor..

já si vážně připadám úplně na palicu..

Reaguji na ableben: No, ale zeptat se můžeš... první reakce ti napoví . Však ono mu hned nedojde, že nemůžeš... to bude šok... A nehledě na to, že když to nevyjde teď tak máš plán do budoucna a to on bude muset řešit.

nebude, bohužel sem mu to už stačila vyslepičit..

nic, teď sme se "dohádali" a prostě se mu pár dní neozvu.. potřebuju bejt sama..
je mi to líto.. připadám si jak semetrika.. nechci bejt zase sama..

Reaguji na ableben:
"Nechci bejt sama, proto si vytvářím iluzi, že mám chlapa, ten mě má ale jen do postele?" Ne promiň, já nechci být zlá, hnusná a rejpat. Ale prostě se rozhlídni kolem a sama uvaž svoji situaci . Ano, buď si sama, pár dní a uvidíš. Popřemýšlej si a uvědom si, jestli chceš dál vídat člověka za účelem sexuálního prožitku, nebo jestli chceš chlapa na život

Takhle to na mě taky působilo, celkově si to vystihla.

Ideálně být nějakou dobu sama, srovnat si sebevědomí a pak přijde i ten chlap pro život

Ano, velmi důležitý bod!

asi tak nějak stejně dopadnu..

pořád přemýšlím, jestli mě má rád nebo ne.. určitě mu nejsem ukradená, ale jestli rád.. nevím..
taky mi příjde, že se za mě stydí.. pořád jak vyrazíme na kola, brusle, ať mám nějakej pohyb, změnu.. pořád mi to vrtá hlavou, tak se ho na to při nejbližší příležitosti zeptám..

na konci měsíce odjíždí do toho jinýho města.. dívala sem se na mapu, má to blíž domů než ke mě.. takže to stejně asi nedopadne dobře.. aspoň budu mít čas sama na sebe..

tak.. nejspíš to dopadne, že nebudu muset tohle řešit.. vypadá to na rozchod.. v úterý se uvidíme, tak že si o tom ještě promluvíme.. stejně je jasný, jak to dopadne..
tohle prý taky není jeho představa o ideálním vztahu, tak kam to může vést.. nevím jestli mám bejt ráda nebo ne.. na jednu stranu nebudu muset řešit kdy a na jak dlouho se uvidíme, co budoucnoust.. ale na druhou stranu je mi z toho smutno, zvykla sem si na něho..

Tak pokud se necítíš na to utnout to, tak to nemusíš udělat hned. Na jak dlouho jede do toho jinýhoměsta? Jen na nějakou dobu nebo napořád? Můžeš té doby využít a věnovat se sobě a urovnat si to. A máš pocit, že bys zhubnout potřebovala? Nemyslím kvůli němu, ale jestli sama jsi nespokojená. Jestli jo, tak na sobě zamakej. Tím se zaměstnáš a bude ti líp. Nebo už to nějak dopadlo?

Reaguji na ableben: Můžu se zeptat, jak ti to dopadlo? Předpokládám že jste se asi rozešli vid?
Hrozně mi to totiž připomnělo můj "vztah" z loňska. Byli jsme spolu půl roku, ale po cca 4 měsících jsem cítila, že je něco špatně. Skoro jsme nebyli v kontaktu, vždy sem mu musela psát první já, jinak by se ani neozval. Vídali jsme se tak 1x-2x týdně (což by třeba i stačilo, ale kdyby to aspoň za něco stálo). On teda bydlí s rodiči (bylo mu ted 31), takže mě představil jak rodičům, tak i jeho ségře po cca měsíci. Jenže pro chlapy to představení rodině a kamarádům až tolik neznamená, si myslím.
Pokud je chlap zamilovaný, tak udělá všecko proto, aby mohl být s tebou a trávit s tebou čas. Ozývá se sám od sebe, rád se s tebou pochlubí, udělá co ti na očích uvidí, vymyslí nějakou aktivitu, kterou ale i pak dotáhne do konce. U nás ty první 4 měsíce byli ok a všechno bylo celkem v pořádku, až teprve pak se něco změnilo a mě to začalo vrtat v hlavě. Udělala jsem ale tu chybu, že jsem to nijak neřešila a nic jsem mu neřekla. Takže základ je, jakmile má člověk nějaký pocit, tak mu to říct a zeptat se jak to vidí on a co si o tom myslí. Halt ta komunikace je základ. Rozešel se pak se mnou on s tím, že vlastně do mě nebyl až tolik zamilovaný (spíš to taky bylo o tom, že potřebuje mít svůj klid a hald nějaká přítelkyně ho moc svazuje a vyžaduje po něm pozornost).
Takže vidím, že u tebe to je (nebo bylo) spíš kamarádství s výhodami... nic víc. Mohl si u tebe vrznout, ale jinak si dál řešil svůj život a tebe do něj moc nezapočítával.
Až tam moc tě nežere / nebo nežral

Reaguji na Boubinda:
dopadlo to tak, že sme se rozešli..
chápu, že pro chlapi to představení rodičům není třeba zas až tak důležitý.. ale třeba jeho bráchovi se narodila dcera, tak ji jel samozřejmě zapíjet.. mám pocit, že na takový akce, pokud by to teda nevadilo, se jezdí třeba s partnerem.. já bych před ním asi nevykládala, jak jdu malou zapíjet aniž bych se ze slušnosti nezeptala, jestli nechce jet taky..
taky sem dospěla k názoru, že to bylo jen kamarádství s výhodama.. navíc on sám mi řekl, že to byl víc kamarádskej vztah.. přijel, měl uvařený, večer sex tak kterýmu chlapovi by se to nelíbilo..

třeba i maličkost, jako fb.. já sem si dala, že sem ve vztahu, ještě sem se ho ptala, jestli teda jo nebo ne.. řekl jo.. ale že by si fb sám změnil, to ne.. pořád měl "nezadaný".. chápu, že je to prkotina, ale taky to zamrzí, když se k tomu druhýmu nechce přihlásit..

nakonec je to tak asi nejlepší.. kontakt nějak vyprchal a já se teď věnuju sama sobě.. seznámení neřeším i když bych ráda rodinu.. on se jednou časem najde..

Reaguji na ableben: Mrzí mě to, ale myslím, že teď už si sama uvědomuješ, že je to tak lepší a že by to bylo zbytečné trápení a prodlužování něčeho co by stejně dřív nebo později přišlo...
Právě že když chci s někým být, snažím se s ním být co nejvíce a brát ho s sebou na různý akce apod.
Ono si fakt člověk pak všímá veškerých náznaků, třeba jako ten FB a dá si postupně 1+1 dohromady... ale trvá to nebo si to taky člověk nechce připustit, že je tu už zase další zklamání a vztah co nevyšel

Rozhodně na tebe někde čeká lepší!! Hlavně ten co si tě zaslouží a bude si tě vážit a udělá pro tebe cokoli! Jenom věřit, on přijde