Mamka odjíždí na dlouho kvůli práci

A to si představ, že v tomhle vědu už třeba dávno holky bydlí s přítelem/nebo sami a také to zvládají.. chápu, že ti bude smutno, ale stejně jednou z rodinného bydlení odejdeš, takhle si budeš zvykat dříve, že mamku neuvidíš denně

Kolik je bratrovi?Ty budeš celý týden na koleji tak se bude muset nějak postarat sám.
Myslím si,že to zvládnete život na koleji taky zvládáš sama bez maminy.

Dívej, peníze potřebujete o tom žádná, takže maminka ať jede.
To, že jsi zvyklá, že celý život za tebou někdo stojí je zcela normální. Jen ti můžu říct, že v 21 letech jsi schopná zvládnout spoustu věcí. Píšeš, že jezdíš na kolej, takže jsi zvyklá být bez mamky. A 3 týdny, to je taková dovča .
Vem to jako výzvu - budeš se učit se o sebe starat sama + o bratra. Věřím, že když na to dojde, tak si i sám udělá jídlo . (vlastní zkušenost)
V 21 letech už mnoho lidí bydlelo s partnery a vyvářelo jim svíčkový a staralo se o domácnost. Uvidíš, že to zvládneš taky

A jinak ještě si neodpustím poznámku - v 21 letech jsem už za sebou měla roční pobyt jako au pair v zahraničí, pracovala + dělala školu, bydlela s přítelem, uklízela, vařila i prala. Doma hlídala bráchu, babičku i psa, když rodiče jeli na dovču... Zvládnout to prostě jde . Aspoň se osamostatníš.

Cekala bych, že budeš vice samostatná, když máš rozvedene rodiče, maminka vás asi trošku rozmazlila.

Děsit se být 3 tydny sama v tvem věku je smutne, dyt je to skoro stejne jako bys zůstala o víkendu na koleji. Ber to jako super zkušenost.

a tak klídek Není dávno doba, kdy se už v 18 ženy musely starat o děti a rodinu, a opravdu to nebyly výjimky.
Neboj se, to zvládneš!

A hlavně budeš ve vlastním byte, kde vše znáš a máš. Spousta lidí se osamostatnuje, jde do nezařízeneho bytu, nebo do ciziny...a zvládnou to.

Částečně souhlasím s tím, co už bylo napsáno, ale na druhou stranu, "bydlet sama s přítelem" nebo "bydlet na kolejích / privátě" mi přijde jednodušší, než "starat se o byt / dům svých rodičů". Natož když tam figuruje bratr, který není schopný se o sebe postarat. Kdyby to byl přítel, tak se s tím rozejdete, ale co s bratrem?

Já bych se s tím vypořádala tak, že bych vařila pro sebe, prala sobě, nějaký ten základní úklid, bratra bych ignorovala (pokud by docházelo čisté nádobí, tak bych si část nádobí zabavila sama pro sebe a zamykala si jí v pokoji, stejně jako jsem to dělala se spolubydlícíma ).

Co se vzájemných vztahů týče, tak tam je důležitější kvalita, nikoli kvantita - vezmi v úvahu kolik lidí žije tak (a teď mám na mysli hlavně vztahy děti-rodiče nebo mezi sourozenci), že se vidí každé ráno a každý večer, prohodí spolu pár slov, možná společně snědí večeři nebo se spolu dívají na televizi, ale že by spolu opravdu kvalitně strávili volný čas, na to celý rok nedojde.

Já bych nastolila spravedlivý režím, střídala se v uklidu, vaření, praní, zamykat se v pokoji a tak je dětinske....bratr musí pochopit, že ted se musí starat oba, že maminka už o něj pečovat nebude.

Já tě naprosto chápu. Taky jsem neuvěřitelně fixovaná psych. na rodiče. Když poprvé odjeli na dovolenou sami bez dětí a nechali mě v bytě samotnou (se sestrou, kterou mi hodili na krk), tak jsem i večer po práci brečela. Plnoletá ženská .
Radím zaplnit čas. Ono okolo domácnosti a mladšího sourozence práce dost. Podniknout něco s přítelem/kamáradkama atd. Taky máme mobily, že.
Zvykneš si a až budete zase všichni doma, tak ti budou zavazet, to mi věř Ber to jako takové osamostatnění na zkoušku.

Reaguji na Siiri:

Já mám s tím "spravedlivým režimem" (ze spolubydlení) spíš špatné zkušenosti, pak je to ve stylu "když jsi na řadě ty, tak umyješ nádobí, když je na řadě on, tak neumyje nádobí a ty ho umyješ zítra". Problém je v tom, že na straně "toho pořádnější" (v tomto případě to patrně bude slečna dcera) dojde k tomu, že "už to nevydrží" a stejně umyje nádobí / vytře podlahu i když není na řadě, takže "ten nepořádný" není motivovaný svoje chování změnit.

Myslím, že takový ten přístup "až ti dojde čisté prádlo / čisté nádobí / jídlo, tak tě to přinutí začít něco dělat" je velmi dobrý, jen by se tedy měl uplatňovat u mnohem mladších potomků (tak v šesté třídě ZŠ), no ale chlapi stejně dospívají později.

Samozřejmě pokud by spravedlivý režim fungoval, tak by to bylo ideální, ale u někoho kdo po sobě cca ve dvaceti nemyje nádobí bych byla silně pesimistická.

vy z něho děláte díte, ale vzhledem k tomu, že maminka bude pryč, zakladatelka je přes týden na kolejích, tak mladší sourozenec bude určitě zletilý, jinak by ho doma jen tak samotneho mamka doma týden nenechala.

No chápu, že doted nemusel, tak co by to dělal. Je rozdíl mezi spolubydlením a bydlením s vlastním bratrem. Tam se snad jde dohodnout kdo co udělá a není duvod si hrát na vlastním písečku.

No učit domácím prácím dítě ve 12 letech a ještě takhle je dost pozdě.