Máte se rády?

Já se ráda mám. MYslím, že jsem zdravě sebevědomá, svoje nedostatky si uvědomuju, ale nehodlám se kvůli tomu věšet. Vím, že nikdo není dokonalý a nemá smysl honit se za něčím, co nikdy mít nemůžu a ještě kvůli tomu mít komplexy Nejvíc se mám ráda, když jsem s přítelem a vidím, že se mu líbím taková, jaká jsem a jsem spokojená se vším všudy

Markvitka
to je super, když vidíš, že se příteli líbíš taková jaká jsi

guesssgirl
To jo, mám štěstí, to pak člověk vůbec nemusí řešit svoje nedostatky a je prostě štastnej takovej, jakej je Tenhle pocit by měla mít každá z nás každý den.

No, já se snažím.
Komplexů mám asi milion (většina z dětství a puberty), ale přesto si nemůžu stěžovat např. na nezájem chlapů, takže bych v sebekritičnosti měla zvolnit. Nastavení hlavy se ale nedá změnit přes noc. Takže krůček po krůčku.

Mít se rád a být sebevědomý, jsou poněkud odlišné věci.

Ale jo dá se to změnit v jednom jediném okamžiku, ale takové příhody jsou poměrně vzácné.

Mám se asi ráda. Hlavně natolik, abych v životě netrpěla ve vztazích

Nemám se ráda.Nesnáším svoje tělo.Myslím, že jsem totálně zničila vše, co na mně kdysi bylo krásné.Podotýkám, že jsem nikdy nepila, ani nepiju, nekouřila a nekouřím, nebrala drogy a neberu je.Myslím, že jsem inteligentní, přátelská, lidi mne mají rádi, dobře všude zapadnu, mám skvělou rodinu,milujícího manžela, hodné,chytré a zdravé děti.Miluju svou rodinu, mám ráda své okolí a přátele a oni zase mne.Ale pokud je otázka směřována na mne jako jedince, já osobně nemám ráda pohled do zrcadla- na sebe.Kdyby to šlo, kompletně bych se vyměnila.Nechybí mi sebevědomí ani láska pro druhé lidi, jen to prostě tak je-nemám se ráda

Tak to já se ráda mám. A spokojená se sebou jsem taky, protože jsem celkem fajn. Řekla bych, že je se mnou lidem vesměs dobře a hlavně mně je dobře samotné se sebou. Taky dokážu najít lidi, kterým se líbím pokud se někomu nelíbím, tak se zas rychle rozejdeme. Takže.......nechtěla bych být někdo jiný, ani jinak vypadat, no můžu zhubnout, ale když já tak ráda jím a nakonec, dneska se dělají pěkné plavky i ve větších velikostech, že?

Nechci být nějaký nafoukanec nebo egoista, ale můžu říct že se ráda mám a to docela hodně. Nejsem ten typ který by brečel nad tím, jak vypadá. Prostě když mám nafouklejší bříško, tak posiluji, když se mi zdá, že mi zesílily stehna, tak cvičím stehna a nebrečím nad tím co a jak bych mohla změnit kdybych...
Dokážu se pochválit když se na sebe kouknu do zrcadla. Jasně, mám i dny kdy to opravdu nejde - mám náladu pod psa, vlasy absolutně hrozný, na čele pupínek...Ale jsem to pořád já. Zalezu do postele, dám si čaj, relaxuji a druhý den to jsem zase já bez hrozných vlasů, pupínků atp.
Je jasné, že to, jak sebe sama vnímáš, tak tě vnímá i okolí. Když jsem třeba já protivná na okolí, myslím si, že vypadám hrozně, tak to okolí všechno vnímá. Naopak, když ze mě vyzařuje to, že zrovna v ten den jsem sama se sebou spokojená, tak i okolí mě bere jinak...
Musíš si hlavně věřit.

eM_eM
jestli to bylo myšleno na mne, tak já nebrečím nad tím, jak vypadám.Okolí si myslí, že jsem hezká, ale já vím jak jsem vypadala dříve a jaké je to ted - nebrečím, nefnukám, snažím se.Ale ráda se nemám- a tím myslím svůj vzhled, ne osobnost, chování, jaká jsem atd..

mity
Nic tu samozřejmě nebylo myšleno na nikoho, abych se přiznala, tak jsem ani tvůj příspěvek nečetla...

Pokud bych měla mluvit o sobě, tak co se týče vzhledu-jsem spokojená, mám dny, kdy prostě taky - děsné vlasy apod., že se necítím dobře. Ale snažím se, aby takových dnů bylo co nejméně, abych se cítila pořád dobře. Něco by se změnit dalo-třeba břicho bych chtěla mít plošší, jenže jsem líná Jinak jsem štíhlá, rychlý metabolismus, díky za něj, jinak bych byla jak sud A co se týče vnitřku-občas si vyčítám věci, co jsem (ne)udělala a jsem z tho nešťastná a vyčítám si to. Ale jinak si myslím, že jsem hodný, empatický člověk, že jsem milá, dovedu pomoci apod., taky že nejsem taková cukrová panenka-že mám ráda srandu, směju se a tak. Tak, snažím se mít se co nejvíce ráda, ale ještě s tím bojuju

puella
Jestli jsi milý a empatický člověk, co dovede pomoct, tak jsi skvělá, abys věděla. Takových kdyby bylo víc......to jsou ty nejlepší duše a dobré kamarádky. Toho já si osobně nejvíc vážím.

Řekla bych, že se můj vzhled trochu zlepšil, před osmi lety jsem vypadala děsně, což mi řekla i maminka. Ona se s tím nepáře. Povídala, že ona nejlépe vypadala v šedesáti, když jsme se fotily s dětmi u jejího domku. Povídám: Za to já jsem vypadala děsně, a ona na to: No to teda jo. Tak snad je to lepší, ale stále mi na mně vadí toto:
Jablíčkovitá postava - velké břicho a žádné boky, spíš ještě prolákliny místo boků-. Závidím ženám které boky mají. Není na to nějaké cvičení, nebo nedají se udělat aspoň opticky?
Pak mi ještě vadí hubené kotníky k mé silnější postavě. Tam bych se taky ráda zaobalila a nejde to. Snad by mi slušely ty kotníčkové sandály, ale ony mívají tenkou podrážku, to bych cítila každý kámen.

Měla jsem chuť napsat, že to, jestli se máme rády (rádi) není věc vzhledu, ale náhledu na svět, ale pochopila jsem, že to, alespoň v mém případě není pravda!
Obdivuju ličky, kteří navzdory svému vzhledu dokážou být šťastní a spokojení a ještě rozdávat štěstíčko lidem okolo sebe!