Máte také pocit, že už se nikdy nezamilujete?

Takhle vypadal můj první vztah, kdy jsem byla opravdu zamilovaná. TAky láska z netu...trvala skoro 4 roky ale já se změnila... Každopádně Ti držím palce a užij si ten pocit. Já na ten pocit právě nejradši vzpomínám...
A máš pravdu, chce to věřit...ale to je právě někdy těžké...

Reaguji na Lucie88: Nápodobně. Člověk se přemáhá a je z toho akorát, jak bychto řekla, unaven...Vím, že ne vždy je to na první pohled, ne vždy to musí být ztřeštěné zamilování,ale já mám bohužel jasno po prvním rande a zkouše chodit spolu, mít se rádi, zamilovat se...to nedokážu...

Jinak jsem byla bohužel dvakrát hloupá a namlouvala si nebo spíš partner, že ještě nemůžu vědět, že ho miluju, jenže už po čtrnácti dnech jsem si řekla, že to nebude nic víc. A on že spolu budeme atd. tak jsem do toho šla, už nikdy si tohle nedám vsugerovat, aspoň v to doufám. I když ten člověk byl fajn, ale choval se ke mně potom opravdu jak k přítelkyni, a mně to bylo protivný. Štvalo mě když mě políbil a tak, řekl že je to přátelský polibek, ale mě štvalo, že to dělal i před ostatními, nejen v soukromí.

Tak ten druhý ex pravý, toho když jsem viděla poprvé, tak jsem si řekla, nic pro mě a vůbec mu dál nevěnovala pozornost, ale byl to on, kdo si vzal na mě číslo a nakonec to bylo zatím to nejsilnější, co jsem zažila

Reaguji na consuelaleachim:
Souhlasím po prvním či druhém rande by měl mít člověk už pomalu jasno. Ale to jaký je ten člověk uvnitř poznáme asi až později, každopádně chemie většinou působí rychleji. Právě u těch dvou partnerů s kterými mi to nevyšlo žádná nebyla. Nevím jestli někdy znáte ten pocit, když vám prostě muž nevoní a není to cigaretama nebo voňavkou.

Pro mě je chemie strašně důležitá, hlavně to první souznění, pocit, že ho chci vidět dál...protože jakmile se mi např. "jen" líbí na první schůzce,ale povídá nesmysly nebo nemá moc pořádek v životě, či nějaký cíl...je pro mě nezajímavý...a neláká mne vidět ho dál, dávat tomu šanci..pak to většinou zazdí tím, že píše a volá a už si maluje budoucnost...to ne...a prchám...

Měla jsem a pak to najednou přišlo. Nikdy jsem si nemyslela, že budu jako kámoška (20let), která po 4 letech vztahu říká, že je zamilovana víc a víc, nevěřila jsem, že to jde A teď to zažívám sama...

Já byla zamilovaná opravdu hodně jednou, bohužel do špatnýho kluka. To mě drželo hodně dlouho a říkala jsem si že už to snad nepřijde. Pak jsem se zamilovala znovu, tentokrát jsme se dali dohromady. Jenže brzo to bohužel skončilo... To je docela nedávno. A i když si teď nedokážu moc představit že se ještě zamiluju, že budu mít motýlky v břiše...tak tomu věřím, že to přijde. Tentokrát už by to snad mohlo vyjít Jinak to mám jako vy, já to tam musím cítit už od začátku, že toho kluka chci, že mě zajímá, že se mi z něj podlamují kolena. Většinou když to necítím tak joo, dám tomu klukovi šanci a jdu na rande, ale stejně vím že z toho nic nebude....

přesně tak je to i u mě ale kluci to nikdy nechtěj pochopit :-/

Je mi 19 let a strašně se bojím , že toho pravého nikdy nenajdu .
Když vidím ty kluky tak si ani nedovedu predstavit do koho bych se tak mohla zamilovat mám z toho taky strašné obavy , ale asi bych neměla moc to boužel řeším

Ještě nikdy jsem zamilovaná nebyla /pokud nepočítám "zabouchnutí" do zpěváků a tak podobně/ a jsem zvědavá jestli ten popisovaný pocit někdy zažiju.

Reaguji na Fane: a kolik ti je let? já se teda nikdy nezamilovala herce nebo zpěváka, ale vzhledově mě jich několik přitahovalo a jako mladší jsem samozřejmě měla pár oblíbených, líbilo se mi jejich tělo, ale to bylo tak všechno

Já jsem žádnou šílenou lásku ještě nezažila a to je mi 23 Svoje ex jsem měla ráda, fyzicky mě přitahovali hodně, ale ty pocity mi přišly ve srovnání s tím, jak zamilovanost popisují ostatní, celkem vlahé. Tak jsem zvědavá, jestli to bylo ono nebo na tu pravou lásku stále čekám...

Reaguji na ILChazz:
Asi to bude tím, že pokaždý je to jiný. Taky si nejsem jistá jestli s tím prvním partnerem šlo o zamilování, líbil se mi a přitahoval mě. Rozchod jsem brala těžko narozdíl od ostatních ke kterým jsem nic necítila, to se mi naopak ulevilo. Dneska už bych s tím přítelem asi nechtěla být ale přitahuje mě pořád.

Ještě otázka - jak dlouho vám ta šílená zamilovanost vydržela a proč odešla....? případně jak dlouho jste se dávali do kupy po takovém vztahu?