Nepsala jsem už dlouho, byla jsem uražená, tady padlo něco o paní katastrofě a dokonce i o bláznovi. Dneska se ale musím vypsat, nebo se skutečně zblázním. Ztropila jsem scénu kvůli domácím pracem a nebylo to poprvé. Scénář je vždycky úplně stejný. Je to tak, mám své oblíbené práce a není jich moc, už proto se na tu práci těším, jak u ní budu relaxovat, jenže, než se k ní dostanu, musím udělat x x x blbostí, které mě ukrutně nebaví. No a pak mi oblíbenou práci někdo sebere, nejčastěji manžel, a někdy dřív to bylo ještě se slovy: když ty se k tomu nemůžeš dostat, jako bych snad byla líná. Někdy mi vyčte, že kdybych nespala, neodpočívala, mohla jsem svou práci dělat. Jenže mně se stává, že na mě z těch x x x blbin přijde nepřekonatelná únava. Ty práce, co mi berou, většinou jsou vidět, jsou za vámi vidět hromady práce. Ty práce, co mi nechávají vidět nejsou a nikdo mě za ně nikdy nepochválí. Je to umytí zaplácaného nádobí po všech členech rodiny, je to zašití nějaké malé věci, ta doba na tom strávená je neúměrná a není to vidět, pak taky že dojdeš, že skočíš, že doneseš. Taky bych, jako ostatní ženy, chtěla trávit čas třeba při pečení nějakých dobrých řezů, taky bych chtěla mít za sebou hromady vyžehleného prádla, srovnané skříně, ale pro x x x blbin to není možné. Ještě navíc pendluju kvůli práci a někdy jsem u maminky. každého nějak potřebuju, ať už kvůli noclehu nebo dovozu, a pak dostanu hrozný záchvat vzteku, a ani bych se nemohla divit, kdyby po tom nastal rozvod, vydědění, nebo aspoň odepření pomoci. Kolik dní se potom bojím, jestli všechno dobře dopadne, jestli mě nezavrhnou nebo z té scény někdo neonemocní. Když to do mě vjede, neumím se ovládnout. A dokonce ty záchvaty vzteku nemusejí být v den, kdy je všechno nějak špatně a ani už to nemám spojené s PMS. Dnešek začal pohodově, chtěla jsem dělat radost, vařila rodině oblíbené jídlo. A po obědě to přišlo. I když se stydím, co jsem to udělala, tak ten pocit, že mají všichni nade mnou navrch, zůstane. Oni se mnou nediskutují, dělají si dál tu oblíbenou práci, a mně zůstanou ty hrůzy. Když je neudělám dnes, o to horší to bude zítra. Abych si jen nestěžovala, taky třeba ostatní dělají nějaké fuj práce, třeba uklízejí u slepic, ale víte, že někdy bych vyměnila to věčné oprašování povrchu, co se zase zapráší, za ty slepice? O víkendech je všechno daleko horší, než v pracovní týden. A to vaření, někdy už se od časného rána, převaluju, nespím a přemýšlím, co vařit - to ne, na to nemám tohle, to ne, to nechutná tamtomu, to ne, to jsme nedávno měli atd. A pak mi ještě může někdo říct, že je mi z vlasů cítit nějaká cibule nebo česnek a to mě dodělá, pak mám blízko k breku. Jak to děláte, že se dostanete k oblíbeným pracem a koníčkům a ještě jste, na rozdíl ode mě, přitažlivé?
Pořád to píšu dokola, jsou to ty stejné situace, co mě přivádějí k šílenství nebo hrozné lítosti: když nemůžu dělat, co bych ráda, zato udělám hromadu potřebných blbin, co nikdo nevidí, když mě někdo napomene kvůli čistotě nebo hygieně, ačkoliv mám třeba hodně hektický den anebo to třetí, když mi někdo vyčítá hlastité mluvení. To mě nezlobí, když mám záchvat zlosti, to vím, že řvu, ale spíš tehdy, kdy něco nadšeně vyprávím a nejsem si toho vědomá, ten pocit, že nejsem dáma, ale ukřičená trhovkyně. A vůbec kdykoliv se cítím jako Popelka, tak mi není dobře. A je mi hanba a nejvíc kvůli dětem, které to dotáhly daleko a zaslouží si lepší mámu.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Moje práce doma není vidět.
Poslat SZ
Galerie obrázkůmoderátorka
Cituji Cherry_: Nevíš co uvařit? ... tak prostě pár dní předem přemýšlej co budeš vařit o víkendu a je to
Anebo se zeptej rodiny, co si dá 
U nás se na tom dohadujeme kolektivně....
Cituji vosmajda: Ale vzniklo to tak, že jsem kdysi, jako dvacetiletá mamina, byla stále kritizovaná za čtení časopisů, když je neumyté nádobí, a pak se k tomu ještě přidal internet, pořád do mě rýpali.
Ale tak snad uklízíš proto, abys to měla doma hezké/protože už na to nemůžeš koukat/aby ses tam vůbec vešla (vyber dle stupně bordelářství), a ne proto, aby ostatní nerýpali.
Možná se stala někde chyba ve výchově, ale už jsi dospělá a za své štěstí si můžeš sama.
Cituji Ellenuschka: Tady přeci nejde o to, jestli máš při úklidu radši dechovku nebo techno, nebo jestli máš na polici jeleny! Ty naprosto všecko obrátíš proti sobě! Že se proti Tobě spikli i jen proto, že si chtěj dát kafe jindy než Ty?
Pokud všechno dokážeš obrátit proti sobě, tak je veškerá snaha okolí marná. Okolí se k tobě chová tak, jak jim dovolíš a nebo v tvém případě to může být i jiná interpretace. V každém případě ale musíš začít u sebe.
Reaguji na Zuziik:
Někdy bohužel to rýpání a komandování přijde dříve, než ty dospěješ k tomu, že bys chtěla mít doma uklizeno. A co se nám poroučí, to pak moc rádi nemáme.
Cituji vosmajda: než ty dospěješ k tomu, že bys chtěla mít doma uklizeno
No a? Chce mít někdo uklizený dřív než já - ať si to uklidí. Chce mít někdo navařený? Ať si uvaří. Evidentně doma už nemáš pětiletý děti, tak ať si taky domácnost sama láme hlavu s tím co jest a podobně. - Takhle: chápu, že řeči okolí můžou štvát a mrzet, ale nesmíš se sebou nechat zametat a nechat se vydeptávat. Že by dospělá ženská uklízela proto, že jí to někdo poručí 
to si pak ani nemůžeš stěžovat, když si to necháš. Což se týče komplet toho na co si tu stěžuješ - chceš žehlit? No tak du, řeknu že žehlím, ať si umejou nádobí. Když neumejou? Tak ho tam nechám dokud nezhnije/zahájím vařící stávku/vykašlu se na všechny domácí práce. Ono jim to dojde jakmile nebudou mít co na sebe/jíst/budou zakopávat o hromady bor*****. Pokud jsi ty člověk, co doma dělá většinu domácích prací, tak máš TY rozhodovat o tom, koho na co nasadíš. Nestavěla bych se vůbec do pozice jakože jak sou strašně hodní, že ti pomáhají, to je snad samozřejmost! (pokud to teda nemáte rozdělený ty doma, manžel třeba zase sám komplet zahrada atd.)
Jak máš starý děti, že z nich děláš sobě nadřazený? Proč si nenaplánuješ aspoň den dopředu, co budeš vařit? (My se vždycky sejdeme u mražáku a dohodneme co vytáhneme, aby bylo druhej den z čeho vařit.) Proč si o to svý žehlení neřekneš? (ne, fakt nevěřím, že někdo schválně natajnačku jde a ukradne ti to) Nedělej ze sebe chuderu a především ji ze sebe nenech dělat!
A taky souhlasím s tím chválením - je to lidi potřeba naučit a je důležitý začít sama u sebe. 
ještě, co se týče hudby:
Já si při úklidu zásadně narážím sluchátka a z telefonu si pouštím svou oblíbenou hudbu. Za prvé mi to jde líp od ruky a za druhé mě nikdo neotravuje, respektive oni na mne mluví a já je neslyším, takže nereaguji a proto to brzo vzdají a já mám svatý klid
Reaguji na yvonne_s:
Nemyslela jsem to tak, že chci uklízet odpoledne a někdo mi to poručí už ráno. Myslela jsem, že třeba v mládí je mi to trochu jedno, pak ve třiceti zjistím, že je fajn mít uklizeno, že se v tom lépe žije, ve čtyřiceti řeším třeba ztrátu práce a finanční problémy a zas je mi úklid tak nějak fuk, ale oni vám to poručí ve dvaceti, když já si třeba ani nevšimnu, že je nepořádek, ani nevím, co konkrétně bych měla někam zašoupnout, Pak mi to ti lidé vlastně otrávili. A bohužel jsem žárlivá, tak nikoho moc nepochválím. Štve mě, když mi někdo sebere prádlo a složí to tak, jak já bych to nikdy nedokázala, štve mě, když vidím, že je najednou tak nějak pořádek, ale neumím poznat, co a kam odnesli. A naštvu se, když to nemůžu najít a nemám to po ruce. Nebo přijdu k mamince a ona mi zdůrazní, že budu spát ve vypraném povlečení, jé, vždyť já to vůbec nepoznám a tím pádem taky neocením.
Cituji vosmajda: Štve mě, když mi někdo sebere prádlo a složí to tak, jak já bych to nikdy nedokázala, štve mě, když vidím, že je najednou tak nějak pořádek, ale neumím poznat, co a kam odnesli. A naštvu se, když to nemůžu najít a nemám to po ruce. Nebo přijdu k mamince a ona mi zdůrazní, že budu spát ve vypraném povlečení, jé, vždyť já to vůbec nepoznám a tím pádem taky neocením.
Ty jsi asperger?Jestli na to nemáš diagnozu,tak jsi buď tak pitomá nebo to děláš schválně.
Tvoje rodina jsou asi svatí lidé,protože jen to tady čtu a vzala bych tě krumpáčem po hlavě!
Cituji vosmajda: ale oni vám to poručí ve dvaceti, když já si třeba ani nevšimnu, že je nepořádek, ani nevím, co konkrétně bych měla někam zašoupnout, Pak mi to ti lidé vlastně otrávili.
předpokládám, že dvacet ti už dávno není... bože seš dospělá, tak se tak chovej...
Cituji vosmajda: A bohužel jsem žárlivá, tak nikoho moc nepochválím.
a na co žárlíš že nepochválíš? na to že ti někdo vyžehlil?
Vzpamatuj se, měla bys navštívit doktora. Svoji rodinu bys měla chválit každej den, za to že to s tebou vůbec vydrží... U mě v rodině se takhle někdo chovat, tak beru nohy na ramena...
Tak evidentně jsou jen dvě možnosti - buď si všechno budeš dělat sama a nečekej od nikoho ani "děkuju", nebo se nauč chválit a buď ráda, že taky něco dělají. Nejlehčí věc je zeptat se kam co odnesli a je to v cajku.
Nepoznáš vypraný povlečení? Tak to máš blbý, páč spat ve vypraním vždycky první-druhou noc je extra blaho!
Cituji vosmajda: Štve mě, když mi někdo sebere prádlo a složí to tak, jak já bych to nikdy nedokázala
Vosmajdo, to fakt není normální, prosím tě, složené prádlo je prostě jenom složené prádlo, nic víc a jestli to udělá někdo jiný a složí to třeba do kulaté krychle, tak je to prostě pořád jenom složené prádlo Buď ráda, že je prádlo hotové a ve skříni a neřeš, jestli bys to udělala líp nebo hůř.
Cituji vosmajda: štve mě, když vidím, že je najednou tak nějak pořádek, ale neumím poznat, co a kam odnesli.
Jak tě může štvát, že je uklizeno?! Vždyť to je sen každé ženské, že se kolem sebe rozhlédne a zjistí, že i ostatní členové domácnosti fungují a že uklidili!
Cituji vosmajda: A naštvu se, když to nemůžu najít a nemám to po ruce
A proč se naštveš? 
To se nemůžeš jednoduše zeptat ostatních, kam to dali? Navíc pokud nemáte byt 42+1, tak přece těch možností, kam ukládat věci tak, aby to mělo nějakou logiku a funkčnost, zase tolik není, ne? Tak trochu pohledám a pokud to nenajdu, tak se ptám. Logický a jednoduchý postup.
Vosmajdo, leze Ti to na budku, začni se léčit, nebo skončíš ve svěrací kazajce a to nemyslím zle.
Tvoje rodina snad musí být svatá...Protože žít s takhle nespokojeným paranoidním člověkem, musí být teda zážitek. Podle mě jsi opravdu nemocná. Proč si nenecháš pomoct a pindáš tady furt o prádle a já nevím, o čem ještě?
Reaguji na Cherry_:
Na co žárlím? Že jim to jde a ještě je to snad i baví. Abyste nemyslely, taky jsou dny, že třeba uklízím po malování až do padnutí, likviduju plísně a jiné pohromy, co se doma přihodí. A ta radost nějak chybí, cítím únavu, nic víc.
Cituji vosmajda: A ta radost nějak chybí, cítím únavu, nic víc.
ty si myslíš,že tady ostatní holky radostně zpívají denně nad vysavačem nebo u žehlení?Myslíš si,že jsi jediná unavená a znechucená?Máš nějaké kamarádky?Se jich zeptej jak radostně myjí podlahy a okna třeba.
Pořád jenom brečíš a stěžuješ si.Přitom nemáš na co 
Reaguji na Tiakia:
Jenže ony to vidí a mají z toho radost. Co jsem starší, tak taky něco vidím, ale zamlada jsem to neviděla vůbec, stanovovala jsem si dny na úklid, na převlékání peřin, to abych to vůbec udělala. Kolikrát mi někdo řekl ať zkulturním ten obývák a já opravdu nevěděla, který předmět může někomu tak vadit, že je třeba ho odnést, maminka zase bědovala, že je nepořádek, co kdyby někdo přišel, ale já žádný nepořádek neviděla, jen prostě zabydlenou domácnost.
