Již jsem tu psala problém se svým expřítelem... stále jsem na něho nezapomněla, stále k němu něco cítím, miluji ho. Scházeli jsme se, ale já jsem si myslela, jen jako přátelé, což mě velmi trápilo. Jednoho dne jsem mu řekla, že to tak dál nejde, že se musíme přestat stýkat, že ho miluju. Tím jsem si myslela, že to skončíme, jenže on řekl, že mu nejsem lhostejná, že se můžeme stýkat, že mě má rád, ale že mu vadí mé chování (jasně, vím, že je to fňukání a sebelítost, jenže on nepochopil, že je to z větší části kvůli němu), no a že když na tom zapracuju, tak uvidí, že to smysl má.... párkrát jsme se sešli, jenže jednou jsem se dost opila a prostě jsem mu zazlívala všechno, že mě nechce a že já jeho ano... pak v klidu, o pár dní později, kdy mě pozval do kina a na večeři, protože jsem měla narozeniny, jsem to chtěla vyřešit a řekla mu o pět, že se s ním stýkat nechci, jenže zase začal naléhat, proč nechci zkusit na něčem zapracovat, když ho mám ráda, normálně se scházet a přestat pořád něco řešit, že on mě má rád... další den jsme se sešli v klidu a povídali si, řekl, že měl na moje narozeniny jiné plány se mnou, ale z časových důvodů to vyřešil jinak, což mě překvapilo, protože to byl úžasný plán. To "rande" bylo v klidu. Kámen úrazu je v tom, že bych pořád byla ráda s ním, což on hned nechce.... pořád mám nutkání mu smskovat, což on sám neudělá.... trápí mě to, nevím co dělá, co s ním je... Před tím mým opitím a hádkou mi psával sám, jenže od té doby... nevím, co si o tom mám myslet
chci být s ním a nechci být bez něho... trápím se, ale abych to celé zazdila sama, na to jsem asi slabá....



Poslat SZ
Galerie obrázků

