Můj život - II

První část mého deníčku...

Ale už jsem měla kamarádky. Moje nejlepší kamarádka byla Anďa K. Ta k nám prišla snad v páté třídě, byla o rok starší, než my všichni a byla z Bílovce, takže jezdila dost daleko. Každý ji měl rád, byla úžasná. A jelikož do Bílovce jezdilo méně autobusů, čekala jsem s Anďou déle na autobus. Chodívaly jsme do nádražního bufetu “od kaštany” a kupovaly jsme si na půl švestkové perníky, nebo rohlíky. Kdo chtěl sedět v bufetu, musel si něco koupit. A seděly jsme tam, smály se, někdy si dělaly domácí úkoly… ale jednou nás někdo nabonzoval, dostaly jsme poznámku, že jsme domácí úkol nedělaly doma a bylo po všem.
V 15:20 nám jel autobus, který jen přes Kujavy a Bílovec až do Ostravy, takže Anďa mohla vystoupit zastávce, která byla k její bytovce mnohem blíž, než když by jela autobusem, který by jel jen na nádraží… to bylo daleko a hodně pod kopcem…
Byly jsme dobré kamarádky, dokonce jsme si psaly a posílaly dopisy a potom jsme o tom diskutovaly o přestávce. Často jsem k ní jezdila na návštěvy. Bydlela v 1+1 s mamkou a jejím přítelem. Ten jediný maličký pokoj, co tam byl, sloužil jako pokoj pro Anďu, obývák a ložnice pro její mamku a nevlastního taťku. Ale vyhovovalo jim to a hrozně záviděla vztah, jaký měla Anďa s její mamkou. Měla ji brzo a byla taková moderní, vtipná a prostě skvělá. To jsem já v tu dobu vůbec neznala. Moje mamka měla takové zvláštní názory a nenechali mě doma moc projevit. Ale byla jsem pěkné kvítko a asi se jen snažili, abych nezvlčila. Měla jsem zakázány návštěvy, pokud nebyly dopředu nahlášeny, neměla jsem uklizený pokoj, nebo pokud jsem měla špatné známky. Takže jsem byla strašně překvapená, že jinde to funguje i jinak a kamarádky nemusí dopředu nahlašovat, že si mě vedou domů. Prostě jsme šly po škole k ní a ještě jsem dostala svkvělý oběd, ptali se mě, jak se mám, co bylo ve škole apod.
O vození kluků, se kterými jsem pak v průběhu let chodila, ani není řeč. K tomu se ještě dostanu.
Pomalu, ale jistě, jsem se protloukla základní školou, pomalu jsem se začla stávat oblíbenou holkou, byla jsem třídní klaun a byla jsem nejvtipnější (a nejdivočejší) dívkou ve třídě. Klukům ze třídy jsem se přestala zdát hnusná, dokonce proběhly i první pokusy o flirtování.
Jmenoval se Milan a byl z áčka. Byl nejhezčí a nejoblíbenější kluk z ročníku. Flirtoval s každou, i se mnou, ale měla jsem pocit, že se mnou je mu “nejlíp”, hodně se se mnou smál… srdce mi bušilo, když jsem ho potkávala o přestávce na chodbě, nebo když jsem viděla, že jeho třídy jde ze schodů a moje třída do schodů a věděla jsem, že on tam někde je a uvidím jeho obličej… jednou mi dal pusu na hřbet ruky a jednou mě pohladil po tváři… to jsem se málem rozplynula. Ale jak už to bývá u puberťaček, dlouho to netrvalo a já se zamilovala do někoho jiného.

NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST