Musím se pořád pozorovat a mám z toho deprese

Reaguji na majuska852: já ale make up na sobě nesnesu mám pocit jako že mám masku a že to jde vidět že mám make up

Reaguji na everything.is.possible: jo hubnu no to je asi další vec s kterou mám problém nijak zvlášt tlustá nejsem a všichni řikaji zže sem normálně štihlá ale já ty 3 cm na stehnech a 5 kg navic prostě vidim

Reaguji na Blaženna: aha já pravě i když nejsem doma ale na druhou stranu když mám nákou činost tak na to zapomenu ..

jinak je mi 17 ..na psychologa to snad ještě není..mám jen pocit že kvuli tem nedostatkum me nikdo nechce i když to ve skutečnosti je asi kvuli nečemu jinemu

Nečetla jsem všechny rady, sama jsem ale měla nízký sebevědomí, tak zkusím napsat, co by ti taky mohlo pomoct.
Já si myslím, že v 17 letech je to úplně přirozený, když je holka se sebou nespokojená. Ale čím je člověk starší, tak tím míň řeší sebe a svůj vzhled, protože má na starosti důležitější věci. Zaměstnala bych se něčím jiným - sportem, kreslením atd. Prostě nějakou aktivitou, která tě nebude nutit myslet jen na sebe. Co třeba nějaká dobrovolnická činnost? Taky bych si občas udělala nějakou radost věcí, která ti zvedne sebevědomí (nový účes, hezký oblečení atd.). Nejdůležitější je však vnitřní vyrovnanost a sebevědomí, což je zárověň nejdelší proces, ale určitě ho zvládneš!!

Mám taky pocit, že to nebude tak vážné. Sice asi subjektivně nepříjemné, ale žádná porucha, prostě to opatří k věku. Já si taky v 17 připadala ošklivá. Křivé zuby, podbradek, plochý obličej, vpadlá víčka, žádná prsa, vysoké čelo, brýle, no děs. Určitě je fajn o tom pokecat, třeba na netu, nebo s kámoškou. Nezůstávat s tím sama. Neuzavírat se. Ale je to fakt o sebevědomí, a to se dá zlepšit. Možná bude třeba trochu na něm popracovat, dobrá zpráva je, že to jde, a že máš na to dostatek času.

Reaguji na panberka:
Tak já jsem starší, a u mě to asi nemá se sebevědomím co dělat, protože když někam jdu, dokážu se nalíčit tak, že nikdo nic nepozná a okolí mi říká, že jsem někdy sebevědomá až moc Ale u mě je to spíš asi z nudy, sednu k zrcadlu a počítám flíčky abych se nějak zabavila, ale ani mě to nedeptá, protože vím, jak to zamaskovat.
Jde spíš o to, že čím víc se na nějakou nedokonalost soustředíš, tak tím se ti zdá horší, ale okolí si toho většinou vůbec nevšimne, pokud ti zrovna nesvítí rudej beďar přes celou bradu.

Podle mě to přejde až trochu dospěješ

Souhlasím a je jasné, že časem se to zlepší!

No já bych spíše s kámoškou řešila co dělat...třeba líčení, cvičení, nějake dobre knížky. zajít do kina, rozpýlit se..jestli ji budeš jen brečet na rameni jak jsi hnusná, tak ji to časem začne otravovat / a to i tu nejlepší/.

Teď jsi na to došla vlastně sama. Kvůli tomu, že ty vidíš svoje nedostatky, je vidí i ti ostatní. Zkus být optimističtější, když se budeš cítit fajn, bude to z tebe i vyzařovat. Asi rok zpátky jsem měla podobný problém, jak ty, ale pak jsem trochu přehodnotila priority. Nevím, jestli na takové věci věříš, ale zkus se mrknout na film Tajemství, je to přesně o tom, o čem mluvím. A věř mi, že to funguje, ale musíš to brát vážně .