
No jo, jenže málo kterej chlap vydělává dost peněz, aby to takhle mohlo fungovat.
Tak já se současným partnerem zatím nežiji, ale už jsme se domluvili, že až to přijde, založíme si vedle našich stávajících účtů ještě jeden společný, kam budeme měsíčně oba přispívat stejnou částkou a budeme z něj platit výdaje na domácnost. Zároveň oba počítáme s tím, že kdyby se něco stalo a jeden z nás by třeba přišel o práci, ten druhý se postará a finančně ho podrží. Až budeme mít dítě, tak ten, co bude doma (není řečeno, že to nemůže být zrovna on), tak ten druhý převezme většinu finančních závazků na domácnost. Můj partner je zlatíčko, nerozdělujeme striktně ženské a mužské úlohy- někdy uklízím a vařím já, jindy on, stejně jako večeře a kina- někdy platíme zvlášť, někdy zvu já, někdy on. Necháváme si oba svou nezávislost, ale jsme si vzájemně oporou- a to je podle mě to, co dělá partnerství partnerstvím.
Já to mám tak, že vydělává pouze můj partner, jsme spolu 17 let a od začátku jsme se dohodli, že budu doma a on vydělává a stará se....nám to vyhovuje a měnit to nehodláme, i když jsem měla tendence jít pracovat,abych byla v kontaktu s lidmi, ale nějak to vyšumělo...upřímně, hodně by nám to nalomilo domácí provoz..jsme na sebe zvyklí, muž dělá už dlouho doma, takže jsme spolu téměř pořád.....co vydělá, to mi odevzdá
...prostě s penězi hospodaříme oba společně, já mu maximálně připomenu, aby mu nevypadlo z hlavy zaplacení nějakého účtu, o penězích mám přehled, ale výdaje nikdo z nás neřeší....že by mi dal omezenou částku na měsíc a z toho bych si poplatila restaurace s kámoškama, jídlo pro rodinu a další náklady, tak to neznám...prostě si peníze vezmu a vyrazím, jen řeknu, kolik si beru a potom kolik jsem utratila, i když tato informace není vyžadována...na mateřské to bylo úplně stejně jako je to mimo ní, zkrátka pokračujeme v zažitém a u nás osvědčeném modelu...peníze jsou naše, i když pro okolí to může znamenat, že jsou jenom jeho...každý si to zařídí, jak může...jde především o vztah těch dvou lidí...takové to striktní dělení společných nákladů by mi nevyhovalo, zvláště při nerovnosti příjmů...doma jsem u rodičů viděla, jak to s penězi měli a mají dodnes a mému muži se z toho modelu dělá špatně, ale pro ostatní je to model běžný...můj chlap se chtěl starat o babu a dítě, a tak to má...jiný to dělat nechce a nebo nemůže a tam zase bude jiný systém....ale nějak omezovat ženu jen proto, že je na MD a méně vydělává, tak to mi přijde zvrácené - přivedla na svět největší poklad jak sobě, tak svému muži a práce kolem dítěte taky není zrovna posezení v baru...ale zase, ne všechny ženy, které zůstanou v domácnosti, mají neomezený přístup k financím...někde vládnou tvrdá pravidla a žena je tom hůř, než kdyby sama pracovala, a anebo na stejno, ne každý chlap má srdce a peníze na dlani, jako ten můj
Milísek
Natýska
A jak to vůbec všeobecně máte vy doma Muž = živitel platí to u vás? Jste třeba i žena v domácnosti?
Vlastní příjem je pro mě velice důležitý. Třeba s rostoucím věkem změním názor, ale zatím ho mám takový
My vyděláváme oba (já minimum ve školství, on průměrně) a všechno jde na společný účet. Já teda utrácím mnohem víc, ale tak to prostě je. 
pumpkin já myslím, že ještě žijí, ale asi jsou rezebraní
...pravda je, že ne každý chlap si to může dovolit a i kdyby mohl, tak třeba by nikdy ženu neživil jen tak a nebo by taky nechtěla tento model ani partnerka, protože by si přišla divně, ne-li jako příživnice
..ale pro mne je to takhle naprosto normální, a kdybych měla chlapa, co by měl kupu peněz a přispěl by mi jen rovným dílem na provoz domácnosti a dvakrát do roka mi koupil mi koupil nějakou zanedbatelnou maličkost, tak bych si myslela, že mne nemá rád, že jsem pro něj onuce, která mu nestojí za to, aby všechno jeho bylo i mé...vím, že takhle to má málokdo a já to rozhodně nepovažuji za ten jediný správný model, jen za sebe říkám, že takhle jsem to chtěla už v dětství a můj muž taky a prostě jsme se potkali a máme to tak - náhoda
...je to model, ve kterém se cítím dobře jako žena a to také není k zahození...

To já mám nyní přítele, který utratí měsíčně více než já. Takže peníze dohromady bych s ním mít nechtěla 
Taky si myslím, že postoj k penězům si přinášíme z rodiny. Aspoň já a můj manžel jsme toho jasným důkazem. Jeho rodiče si každý jedou na svoje, naši prostě mají všechno společné. Ušla jsem už kus cesty, manžela tímto směrem trošičku pozměnila, ještě to není úplně vyhovující, ale snad se mi to podaří. Ale taky jsem zjistila, že postupem času se všechno mění. Moji i jeho rodiče to měli nastavené tak, že žena držela kasu....no a teď je to už opačně.
tak zjišťuji, zda vůbec to spolu zvládneme. Vím, že mě miluje, ale........ prostě mám někdy pocit, že se na to ještě necítí, předemnou dělá sice hrdinu. On mě miluje, u mě má vše, přijde mi, že moc spohodlněl.. bydlíme u mě, ale rádi bysme rekonstruovali baráček... za tu dobu co jsme u mě zatím ničím extra nepřispěl (nová televize, mikrovenka - poruchové), tak proto to řeším, zda je vůbec schopen nás obstarat. A to vydělává průměr, možná aj by se dalo říct víc. Ano, zaplatí dovolenou..... ale třeba potaji šetří na motorku, kterou jsem mu dovolila pořídit. Na druhou stranu měl zase starost, aby nechyběli peníze. Tak já nevím? Je pravda, že jsem celkem náročná - oblečení, kosmetika, doma přepych. Tak nevím.
E3len Třeba k tomu ještě doroste, zkus ho nějak vyformovat, aby byl finančně vstřícnější sám od sebe...nevím, kolik Vám oběma je, třeba je ještě mladý na taková finanční gesta

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.