Hezké odpoledne.
Prosím, nemá z Vás některá zkušenosti, kam se obrátit s těmito myšlenkami? Poslední týden nabyly dost konkrétních podob, v noci se budím s tím, že si plasticky představuji, jak letím a úplně mi u toho buší srdce, skoro jako z radosti, jsem s tím smířená, takže se mi paradoxně ulevilo. Musela jsem přestat chodit do školy, jsem sama v podnájmu, takže už jenom ležím a přemýšlím, jak to udělám. Moje obvodní lékařka mi napsala Xanax, ale po něm hodně spím a moc se to nelepší. Je mi líto nechat na světě sestru samotnou, ale už nemůžu, v ničem nevidím smysl, nic nedokážu dělat, je mi špatně, nemůžu jíst... prostě se mi těžce žije.