Myslí můj přítel jen sám na sebe?

Tak ale ona musí zvážit všechny možnosti.......Vz jí tady radíte výhody interupce, tak někdo zase musí zmínit ty zápory a to, že to může dopadnout všelijak..... Ať se rozhodne jak se rozhodne, tak musí počítat a být připravená nést důsledky obou možných rozhodnutí. protože je to jen její rozhodnutí.

Nebudu říkat, jestli si máš nebo nemáš to malé nechat, protože to rozhodnutí je konec konců jenom na tobě.
Tvůj přítel ti popravdě ale vůbec není oporou, i když je to pro něj asi šok, ale stejně by měl u tebe stát a snažit se pochopit i tebe.
Není to těžké jenom pro něj, .... přijde mi to sobecké dávat ti ultimata.
Komentář Tiakie nechápu , nechci se nikoho dotknout, ale napsat někomu ať si nekazí život a dá si to vzít, nebo že zaplatí 5000kč a je to vyřešené je odvážná rada.
Nikomu bych si nedovolila říct na férovku, ať jde na interupci, zvlášť, když si není úplně jistý.
Chápu, že si tu každý může napsat názor, ale ono samotná interupce není, co se psychické stránky týče, tak jednoduchá záležitost, i když je to otázka možná 10ti minut.
Ne každý se s tím vyrovná jen tak lehce.
Proto bych poradila nechat si to projít hlavou v klidu si sednout s přítelem a popovídat si o tom ještě jednou, aby si pak třeba nelitovala časem a neříkala si kdyby....

Na potrat nechoď. Dostuduješ v pohodě a cestovat můžeš jak dítě trošku odroste. Přítele bych kopla do zadnice, protože o čem tedy ten vztah je? Já osobně si vůbec neumím představit, že s někým chodím nějakých 5 let a ten člověk mi řekne, že to dítě nechce. Spousta žen chodí na potraty kvůli chlapovi a ostatní důvody jsou většinou bohužel zástěrkou. Ať kouká nést zodpovědnost. Půjdeš na potrat, odpustíš mu to, budeš s ním další dva roky a pak tě kopne do pr kvůli jiné s kterou si to dítě udělá hned..Nj tak nikdo se na dítě necítí, tak si ho všechny budou dělat ve 40-ti. Nevím a nechápu. Každopádně je to tvoje věc..

Jinak mě dostává kolik žen zde píše, že jim nějakou náhodou selhala antikoncepce. To jsi snad padesátá, když to tady tak čtu. Nechci se tě dotknout, ale podle mě jsi to udělala cíleně, protože jsi chtěla nějaký posun a hold přišla od přítele jiná reakce. Přijde mi sobecké záměrně otěhotnět a pak najednou zvažovat potrat.
Tvůj přítel je z bohaté rodiny, tudíž by ti dával alimenty (pokud rodinu odmítá) a ty s dítětem by jsi nijak nestrádala. Když jsi z průměrné rodiny, tak předpokládám, že na tom finančně nejsi tak, že nemáš ani na chleba.
Spousta žen dítě odkládá. To by ještě bylo v pořádku. OK máme antikoncepci. Na druhou stranu antikoncepce vytvořila jak u žen, tak u mužů určitou pohodlnost. Ženy nejdou proti mužům, ale ještě jdou proti sobě tím, že na ty potraty potom jdou, i když s tím osobně tolik nesouhlasí.
Z praxe spousta žen odkládá mateřství kvůli škole, kariéře. Jen pár žen docílí té pravé kariéry a nikdo neříká, že kariéra se nedá dosáhnout i s dítětem. Skutečnost je většinou taková, že dívka dostuduje VŠ. Je ráda za první job, kde jí vezmou a nabídnou nějaký slušný plat. Pak přijde to placení nájmu, hypotéky apod. neustálá práce, kdy žena ve výsledku zjistí, že nemá čas ani peníze na tu dovolenou a je ráda, že si zaletí jednou za čas do Egypta. Kariéra přijde po 5ti-letech s tím, že dotyčné byl navýšen plat o 2tis..
Mám kamarádky, které děti mají. Některé nežijí s otcem svého dítěte, ale mají přítele. Ten dotyčný se o ní a o dítě stará jako o vlastní. Jedna moje kamarádka teď cestuje skoro každých 14 dní s tím přítelem a synem. Mnohem více, než ta, která si dělá tu kariéru a je bezdětná.
Pokud nemáš peníze, jsi bez opory rodičů a čekáš dítě s člověkem, který sám moc peněz nemá, tak bych tvé rozhodnutí ještě dejme to mu chápala.
Záleží na každém, co si člověk představí pod tím mít dítě. Pro někoho je to překážka a pro někoho určité životní obohacení.
Když chodí spousta žen na potraty jako na běžící pásy, tak se nemůžeme divit tomu, že nám přítel řekne, ať jdeme na potrat, že to zaplatí apod. přijde mu to totiž natolik normální, že se ani nemusí zamýšlet nad city své partnerky..
No jak jsem psala je to tvoje věc a já pro ty potraty u zdravých žen moc nejsem. Každopádně svobodné a legální to tady je. Tak ti přeji ať si vybereš svoji cestu. Litovat budeš možná tak i tak

Nemám pocit, že by někdo zrovna před státnicemi chtěl cíleně otěhotnět pro nějaký posun věci ..... navíc, když má ( nebo měla ) s přítelem hezký vztah, jak sama píše, nebylo co urychlovat. Sice chápu, že slovní spojení "přítel z bohaté rodiny" vždy nastartuje myšlenkové pochody tímto směrem, ale ne vždy to musí být pravda.
O tom, jestli chlapi touží vychovávat cizí děti jako vlastní a o tom, proč se dneska zrovna cestování po všech čertech bere jako nejvyšší meta, které lze v životě dosáhnout diskutovat nebudu, protože jsem trochu starší generace a co platilo kdysi, neplatí dnes a opačně

v ČR bylo vloni provedeno něco přes 18t interrupcí na žádost matky, zbytek jsou zdravotní indikace, to za prvé

už mnoho let se neskládá Hippokratova přísaha, to za druhé (kdyby ano, tak by mmj. nesměli operovat)

když to do ní bude v jednom kuse někdo hustit, že z toho bude mít psychické nebo i zdravotní problémy, tak je bude mít s vyšší pravděpodobností

Reaguji na Lovely3:

je to každého věc, a žádná těhotná, co se rozhoduje zda jít, či nejít na potrat, nemá jakoukoli zodpovědnost vůči těm, které děti chtějí a mít nemohou, těhotenství není procházka růžovým sadem, je to zdravotně i psychicky náročná záležitost a reakce okolí na to, že "dala dítě pryč" budou pekelné, o potratu nikdo kromě matky, případně otce a lékařů nikdo obvykle neví a nikdo to neřeší; jsem hnusný cynik, ale potrat je definitivní, adopce skýtá mnoho nepěkného přemýšlení na téma, jak pak se asi má, má se dobře, netýrají ho, není nemocné...

tazatelce neradím tak ani tak, je to její rozhodnutí, každopádně já osobně jsem ráda, že možnost jít legálně na potrat je, vnímám to jako zoufalé řešení zoufalé situace

Reaguji na dadabus: I kdyby to nebylo cíleně, tak situace je taková, že je těhotná s člověkem s kterým je 5 let. Kdybych šla na potrat, tak bych mu to asi neodpustila a šla bych od něj. V tomhle tu budu asi vždy v konfliktu. Já prostě nevidím potrat vždy za dobré řešení problému. Někdy mi přijde smutné, že pro tolik žen ano.

Spousta lidí by tady dnes nebylo, protože spousta párů dítě neplánovala. Není běžné, že by muž o dítě cíleně stál a pokud se mu to teď nehodí, tak je jasné, že se mu do toho nechce. Pak je jen na něm, jak se k tomu postaví dál. Až bude existovat antikoncepce, kterou budou brát muži, tak potom budeme asi všechny chodit do spermabanky

Pro mě je zoufalá situace to, když se přijde na to, že z narozeného dítěte by byl mrzák, případně to, že by žena nebyla schopna kvůli svému zdraví dítě mít.
Slečna zakladatelka mi nepřijde v zoufalé situaci. Je to jen o tom, jak se na to kdo podívá.
Pokud někdo bere dítě jako překážku, tak je možná lepší ho nemít. Mám takový pocit, že spousta žen se rozhodlo, že do nějakých 30 let bude chodit na potraty a pak se najednou rozhodne, že chce mimino. Pak se nikdo nemůže divit, že má těžký porod a nebo že mu to nejde..

Jen málokterá žena z toho nemá výčitky svědomí. Nemusí je mít teď a nebo za 5 let, ale za nějakých 15, 20 klidně. Moje teta po potratu každý rok prohodila větu: Teď by tomu bylo tolik a tolik. O co je lepší do někoho hustit, ať na ten potrat klidně jde, že je to normální a že by to nezvládla apod.?

do nikoho nic nehustím, nehustila jsem a hustit nebudu, protože si myslím, že je to každého věc nesmírně soukromá a jeho (resp. její) rozhodnutí je pro mě svaté, ona je v té situaci, ona si to musí rozhodnout a žít s tím, ne já, stejné chování čekám od ostatních vůči sobě, oni v mé kůži nejsou, neznají všechny souvislosti (v mém případě třeba i ty zdravotní) a o to případné dítě se starat oni nebudou, byla bych to já

Reaguji na Kikulina: Přesně tak. Slečna zakladatelka mi nepřijde, že je smířená s myšlenkou potratu. Začala nad tím přemýšlet. Přítel ji na to řekl buď já a nebo dítě. Kde to jsme? Pokud ji miluje a ona se pro to dítě rozhodne, tak se s tou situací nějak smíří. Když půjde na potrat, tak se s tím smíří on, ale ona třeba ne. Myslí, že dítě ještě nechce, ale až bude ve vyšším stupni těhotenství či po porodu, tak se to může změnit. Každý má obavy, když je to neplánované.

Bohužel jsem odkývla, že to teda nikomu nepovím a půjdu tam.
Je to tvoje věc, ale já bych opravdu probrala všechny možnosti proč by to šlo a proč by to nešlo. V rodičích máš oporu? A co jeho rodiče? Třeba by mu domluvili a o vnouče by stáli. Chápu i tvého přítele, že je z toho zděšený, protože je mladý, ale stalo se to..
Moje kamarádka také loni otěhotněla a přítel byl dost mladý a vůbec to dítě nechtěl a ani ona se na to netěšila, protože jí šlo víc o něj, než o to dítě. Už po jednom potratu byla a od toho potratu si řekla, že dítě chce. On se tedy fakt choval jak hovado. Asi v 7.měsíci jsme jí říkali, že bude mít malou a jestli už přemýšlela nad jménem a ona pak najednou sama začala přemýšlet nad tím, jak bude vypadat apod. a začala se teprve těšit. Rodiče toho přítele kamarádku podporovali a to dítě chtěli. Jemu domlouvali, ať se k tomu postaví. Jakmile porodila, tak jsi to teprve celé nějak uvědomil a teď se stará sám..Já vím, že každý to má individuálně, ale třeba by byla šance, že to dopadne.

Nečetla jsem všechny komentáře, ale vzpomněla jsem si na kámošku, která na střední šla na interrupci a teď nemůže otěhotnět, jediná možnost je umělé oplodnění... Tak bych možná zvážila všechny rizika.

V prvni řadě si uvědom, že at se rozhodneš jakkoliv, hlavně ty budeš nést následky za své rozhodnutí po celý život. Kdybych byla na tvém místě, nejdříve bych si promluvila se svými nejbližšími a zjistila jaký oni na to mají názor. Třeba nakonec zjistíš, že tví rodiče jsou ochotni tě morálně i jinak podpořit? Potom bych velice pečlivě zvážila všechny své možnosti, jak finanční tak svou ochotu se na pár let uskrovnit, to jestli budu schopná své dítě zabezpečit (i bez pomoci od přítele). Nakonec bych se svým stanoviskem obeznámila svého přítele.

Osobně si myslím, že tvůj přítel jenom zpanikařil, protože na dítě není psychologicky připraven. Ale jste spolu pět let a podle toho co píšeš máte hezký vztah. Ty ho znáš, víš jak reaguje v jiných krizových situacích. Jestli ses do ted na něho mohla spolehnout, je podle mě stále šance, že když si rozumně promluvíte, tak najdete možnost jak tohle všechno překonat společně. Příkladem muže, který panikaří z dítěte je můj švagr. Když se dozvěděl, že jeho partnerka je těhotná, začal se chovat, jako by to bylo jeho poslední stadium života. Pařby a kamarádi byli na denním pořádku. Když se narodila malá (dnes má 4 roky), lepšího tatínka aby pohledal. Uplně se změnil, dělá všechno aby rodinu zabezpečil, malá ho miluje snad víc než mámu a on se o ní stará ukázkově.

Co se týká cestování, studování a bavení se, neber dítě jako překážku, dítětem ti život nekončí, ale všechno se o pár let jenom posune. Mám pár kamarádek, které měli děti v 18ti, 20ti letech, dneska už jsou velké a holky si užívají všeho co v té době nedělaly. Zatímco ony ted studují, cestují a pracují na své karieře, já se budu ted pár let točit kolem našeho drobečka. Prostě jsme si to jenom vyměnily. Na druhou stranu nebyla bys jediná, kdo by studoval s dítětem. Je to fuška, ale zvládnout se to zdá, znám spoustu lidí, kteří dodělali s miminem doktorát.

At se rozhodneš jakkoliv, ty budeš muset se svým rozhodnutím žít. Z toho, že už ted jsi nalomená, si myslím, že když se rozhodneš k potratu, tak to tvůj vztah k příteli značně zkomplikuje a nakonec se rozejdete, nebo budeš v tom vztahu velice trpět. Pokud se rozhodneš pro dítě, musíš počítat i s možností, že na vše budeš sama, a proto by bylo dobré abys věděla, jakou oporu bys měla ve své rodině.

Přeju ti hodně štěstí!

Nebudu tady nikoho urážet, i když pár ostřejších výrazů mě po přečtení některých příspěvků napadlo. Z holek, jako jsou True, Bakalářka, Eleanor, je mi dost smutno. Lovely3 ani nestojí za reakci, to už je opravdová tragédie. Předně nevím, proč tu řešíte, jestli slečna má na potrat jít, když diskuse byla o jejím příteli. A hlavně nevím, proč jí tu vnucujete, že se pro potrat rozhodla jen kvůli příteli, rodičům a já nevím, kvůli komu ještě. Slečna přece jasně píše, že ONA DÍTĚ NECHCE (nyní). Tak proč by to měla probírat s rodiči a žádat je o pomoc, když dítě nechce. Proč by měla přemýšlet, jak skombinovat péči o dítě se studiem, když ho prostě nechce. Ona určitě ví, že kdyby ho chtěla, nějak by to udělat šlo, ale zmínila jsem už, že to dítě nechce? Mám totiž dojem, že jste to asi všechny přehlédly.

V první řadě, gynekoložka musela UTZ udělat kvůli stanovení těhotenství, a obrazovku má pacientka přímo vedle sebe, takže na ni samozřejmě vidí, takže brzdi, než tu někoho začneš nazývat silnými výrazy

Ahoj,

nepřijde mi, že je tvůj přítel sobec a že myslí jen sám na sebe.. Když ste se to dozvěděli tak jste souhlasili s potratem oba dva, to sobec ještě nebyl, ale jak si šla k doktorce a tys začla přemýšlet, jestli si mimi nenecháte a přítel pořád stál za tím na čem jste se dohodli, to z něj dělá sobce? Jasně si napsala, že na dítě nejste ani jeden připraveni, tak nevím, co tady chceš řešit... navíc se zachoval tak jak by se zachovala většina studujících mladých kluků, kteří prostě nejsou připraveni...

Promiň, ale z úvodního příspěvku to zase až tak nevypadá:

Když jsem to zjistila, ihned jsem se objednala na zákrok, protože bych nezvládla studium a ráda cestuji..když jsem ale viděla plod na ultrazvuku a moje gynekoložka se mnou vše probrala začala jsem přemýšlet..

najednou jsem přestala myslet jen na sebe a svoje ztráty, ale myslela jsem na to malé.

Máš pocit, že z toho jasně vyplývá, že dítě 100% nechce? Já tedy ne....Kdybych ten pocit měla, tak sem fakt nepřispívám, respektuju volbu každé ženy. Jenže mě z toho přišlo, že začala pochybovat a příspěvky souhlasící s jejím přítelem ji akorát přesvědčily, že teda na potrat má jít. Tak jsem chtěla, aby se tu objevil i názor z opačné strany spektra BTW kdyby si byla tak strašně jistá, tak to neřeší tady ale na potrat jde.
Já tady nepíšu, že nemá na potrat chodit, že zabíjí své dítě...jen ji poskytuju jiný úhel pohledu, neříkám jí, co má a nemá dělat.