Na lidi působím namyšleně a arogantně

souhlas s obojím.

holky, nic si z toho nedělejte, že vám tohle někdo říká.
já jsem to párkrát za život zaslechla taky (spíš v mladších letech), a vždycky bez výjimky to bylo z úst lidí, které jsem "neměla ráda" a se kterými jsem se podvědomě nechtěla bavit. prostě vycítili můj chlad a nechuť ke komunikaci s nimi a vyložili si to jako nymšlenost.
kapitola sama o sobě jsou odmítnutí nápadnící. párkrát někam jdeme, on mě ani trochu nebaví, tak mu sdělím (slušně a bez emocí), že už se neuvidíme. on mi do ksichtu napálil, že jsem namyšlená, kdo si jako myslím, že mě bude chtít (1. případ), nebo dělal jako že strašně v pohodě, ale pak kamarádům navykládal, že mám o sobě přehnaný mínění a bla bla bla (2. případ). podotýkám, že šlo o chlapy nad třicet, žádní adolescenti

Já jsem zase naopak od přírody veselé sluníčko, což taky není vždy výhra. Jednak to přitahuje dost utrápených lidí, co si rádi vylejou srdíčko (i když o to většinou vůbec nestojím, ale asi tak působím), jednak to vzbuzuje u některých lidí pocit, že se mnou můžou klidně vyj*bat, a já si z toho nic dělat nebudu. A jakmile se ozvu, tak jsou hrozně překvapení, že mi to jako vadí, že si o mně nemysleli, že to budu tak brát.
Když nějaký den nemám fajn náladu, tak všichni hned řeší, co se mi stalo, jestli nejsem nemocná, přitom já bych zrovna potřebovala být neviditelná, udělat si rychle svoje a zase zmizet, ne aby si mě všichni všímali a diskutovali o mých pocitech.

Ano,dnes a denně a to od mých cca 15ti letProstě mám asi takový ksicht a nic s tím neudělám,naopak mám od lidí odstup a jsem stydlivá,ale prý to na mě není vidět,asi mám nějakou "masku" a ta prostě působí tak,jak působí a je mě to jedno.
Kdo chce,tak mě může poznat a názor změnit,b.lb bude jen útočit a pomlouvat,tak jeho chyba

Přesně, taky se mi to stává. Ale mají smůlu, já se umím ozvat, když se mi něco nelíbí. Nebo někoho slušně poslat tam, kam slunce nesvítí.

Reaguji na Ziralka: a Reaguji na Lisboa: souhlasím

Přesně tak! Nemá cenu se snažit usmívat, to pak asi musí působit, jako když s někým flirtuješ Já to mám stejně s tím výrazem a i s tím, že si všichni myslí, že jsem namyšlená a nepřístupná... I když se snažim s okolím co nejvíce bavit, tak pak z někoho, s kým se třeba jednou týdně potkávám ve škole půl roku, najednou vyleze, že si myslí, že sem namyšlená a nepřístupná, tzv. ve svém světě... Už mi je to jedno, ať si každý myslí, co chce a komu se to nelíbí, ať si ... políbí
Hlavně si myslím, že slovo "namyšlená" se pojí s tím, jak vypadáš...Kdybys byla malá a tlustá, tuctová holka, tak i kdybys byla sebeprotivnější, tak o tobě maximálně řeknou, že jsi protivná, ale nikdy ne namyšlená....Ale že nejsi šeredka, tak jsi hned namyšlená, ptž holky závidí a kluky štve, že na jejich nabalování nereaguješ..asi tak to vidím já

....

O mně si taky hodně lidí údajně myslí, že jsem namyšlená (absolutně nechápu, rozhodně nemám na co), ale možná je to tím, že se na ulici dívám spíš jen těsně před sebe a ne na lidi.. jenže u mě je to proto, že dál už nevidím já vím, je to blbý, čočky nenosím, brýle také ne, ale chystám se na laser očí, tak snad už to bude potom lepší a na všechny kolem mě se začnu usmívat a namyšleně vypadat nebudu.. ale zas nesmím moc, aby si pak nemysleli, že jsem utekla z blázince na druhou stranu když se teď snažím po té ulici dívat na lidi, je to ještě horší, protože proti mně jde třeba známý, on si myslí, že ho vidím, koukám na něj a nepozdravím.. jenže já ho prostě nevidím, no. A on si pak myslí, že jsem namyšlená, že m nestojí ani za pozdrav.. Proto se mi osvědčilo radši koukat do té země

Ahoj, tak se hlásím do sestavy namyšlených, arogantních a nepřístupných Já tedy v mém případě vím čím to je. Moje povaha je spíše stydlivá a nejsem ten typ člověka, který přijde mezi lidi a hned se s každým začne vybavovat, ačkoliv tam nikoho nezná. Mě chvilku trvá, než se rozkoukám a připustím si někoho k tělu. No jenže tuhle stydlivost docela dobře kryju.. Když mě někdo osloví, usmívám se, jsem milá i upovídaná, ale sama od sebe nikoho neoslovím. Takže pak o sobě slýchávám tyhle věci, ale je fakt, že si z toho už nic nedělám. Moje rodina a kamarádi mě znají a ostatní jsou mi šumák

Já mám uplně to samý. Když se jen trošku zamračím, tak se mě hned všichni ptají co mi je. O mně taky lidi říkají, že jsem sluníčko, že jim dávám pozitivní energii. Když prý vstoupím do místnosti hned se celá rozsvítí. A jsem za to ráda. Nepamatuji se, že by mi někdo řekl, že vypadám namyšleně nebo arogantně.

Jo mám to taky tak..už veľa ľudí mi povedalo, že na prvý pohľad sa so mnou ani nechceli baviť, že som na nich pozerala jaksi z vrchu (mala som lodičky) a potom, že wow, veď ona je sympaťačka....

Jestli jsi pěkná, štíhlá, hezky oblečená ....tak to budeš poslouchat celý život

Přesně to si taky myslím

Kolikrát třeba stačí, aby se člověk hezky oblékal, česal, byl prostě upravený a lidi už si myslí, že je namyšlený... Pak je horší případ, kdy tak lidi soudí prostě podle výrazu v obličeji. Mám známou, o které si cizí lidí myslí, že působí namyšleně, ona sama o tom ví a říká, že si uvědomuje, že má třeba přirozeně na*ranej výraz ikdyž se cítí úplně v pohodě a že se teda snaží více usmívat, aby tak nepůsobila.

To si nemyslím. Je to o výrazu v obličeji, někdo tak prostě vypadá a klidně může být tlustý a nevkusně oblečený.