Na lidi působím namyšleně a arogantně

Bohužel na ostatní (cizí) taky působím nepřístupně, až přísně, pravděpodobně i sebevědomě. Absurdní je, že jsem spíš taková introvertní myška se sklonem k sociální fobii, co se před cizími lidmi bojí říct svůj názor. Jak už tu někdo taky psal, mám zhoršený zrak a hlavně, když svítí slunce, se nevědomky mračím. Kolikrát mi už říkali, že se nemám mračit a já byla překvapená. Vím, že bych se měla víc usmívat, ale mám malá ústa a i když se snažím, není to skoro vidět (pak už to není přirozené). Dokonce se mi stalo, že když už si toho někdo všiml, působilo to na něj komicky. Prostě ten pozitivní ksicht ani nasadit neumím. Radši teda budu působit odtažitě, než jako blbeček. Ti, co mě znají, o mně vědí své a už i rozeznají, kdy jen vtipkuju.
Takový výraz má i své klady. V posledních letech jsem ho začala trochu využívat, když jsem si, např. v práci, chtěla někoho udržet dál od těla. Na druhou stranu, někteří na to reagují konfliktně a v pubertě jsem si taky užila (až jsem si začala říkat, jestli jsem opravdu ta nejošklivější holka v okolí).

Asi je fakt nejlepší se na to vykašlat a být ráda za ty co vás poznají a změní názor.

Myslím, že s názory většiny z vás, se můžu ztotožnit. Na lidi působím, dost uzavřeně, chladně, odmítavě a já už nevím co, ale zkrátka nemám v povaze okamžitě na všechny vybafnout příval energie, o které vím naprosto jistě, že mám. Navíc sama jsem takto spokojená a taky díky tomu jsem si našla kamarádku, která přesně chápe, kdo jsem. Nepotřebuju si na nic hrát, chápeme se.
Hodně to přičítám i tomu, že jsem stydlivá a má plachost se jeví hodně lidem asi jinak..

Mám ten samý problém, i když jsem přátelská, usměvavá, optimistická, nekonfliktní. Na první pohled prej působím nepřístupně, přísně a jakoby arogantně. To mi taky řeklo spousta lidí, až když mě pak poznali. Mám asi problém se sebevědomím a ne/důvěrou a tohle je asi způsob obrany. Ale dělám to nevědomky a nechci takhle působit Chlapi si na na mě prej netroufnou No tak jsem holt náročná, no A přitom se směju hrozně ráda a nejsem žádná protivná bréca Tak proč působím namyšleně, když jsme uvnitř takhle malinkatá a mám strach, že na ty lidi zase budu působit namyšleně, když taková nejsem? Co s tím?

jo taky jsem už slyšela že jsem namyšlená, protože se neusmívám. ale jak se člověk usměje - ejhle už není namyšlenej

Jenže já jsem usměvavá furt, teda většinou. Směju se ráda

No tak já se například usmívam skoro pořád. Jsem nesmírně pozitivní člověk a s cizími jednám slušně, když vybouchnu, tak je to většinou v "rodinném kruhu" a stejně se ke mě doneslo, že o mě někteří říkají, že jsem egoista, arogantni, navyšlena, povýšená atd. Ale starosti si s tím tedy vážně dělat nebudu, jsem štírka a ano, jsem sebevedoma, ale ne namyslena, to je podle mě rozdíl, který někteří nechápou A víte co, radši budu za tu arogantní mrchu než abych sebou nechala zametat a byla sama že sebe nešťastná

Kdybych měla celý zivot dělat to, co by se líbilo ostatním, tak bych nikdy nic nedokázala, jen se trápila tím, "abych nebyla za tu úspěšnou" apod. a ti ostatní by si na mě právě jen zvyšovali sebevědomí a takovou radost nikomu neudělám.

tak

Komu přijdu namyšlená apod. a nedá mi ani šanci mu ukázat jaká jsem, tak mi může být úplně u..já si o tom také myslím své