Návod na rozchod: - )

Pro mě by byl asi nejvhodnější styl rozchodu, říct mi to vše na rovinu. Proč se se mnou rozchází, co ho k tomu vedlo, atd, atd.... Ráda vím jakou má co příčinu, zbytečné natahování a obkecávání je podle mě zbytečné.

Naprosto nenávidím rozchody stylem: "nejsem pro tebe dost dobrý", "myslím, že se k sobě prostě nehodíme".

Na rovinu, jasně a upřímně. K čemu kličkovat, vymýšlet triky nebo postupy?

Pro mě nejhůř to vyřešil můj ex, půl roku ze mě dělal vo*a. Pak mi řekl že to už necítí a zmizel
Až časem z něj vypadlo, že měl chuť si užívat, ale nechtěl mě opustit ve školním roce.... A tak to udělal den před prázdninami ko*ot

To je náhodu ještě docela dobrá doba. Horší je to týden před státnicemi atp.
Já se moc rozcházet neumím, naopak jsem se vždy snažila vztah nějak zachraňovat. Takže 2x jsem dostala kopačky já, s tím, že mě se tím hrozně ulevilo a byla jsem vlastně šťastná. A jednou jsem dala kopačky já. Bylo to tak, že expřítel udělal už asi miliontou věc, co mě strašně vytočila, tak jsem mu prostě řekla (no spíš jsem hystericky řvala ), že už mám jeho chování dost a ať se sbalí a vypadne

jo, to se mi zdá ještě jako "v pohodě" situace. Horší je, když vlastně žádné takové věci nejsou, prostě tichá ale nefungující domácnost, a teď najednou přijít a říct "konec"

[cituji=montaana219]Horší je to týden před státnicemi atp.
přesně

To pak prostě musíš přijít a říct: "Už mě to nebaví", "Nejsem s tebou šťastná", "Už tě nemiluji", "Už s tebou nechci být".... jako jo, je to těžké, ale jinak to nejde. Bylo by to pak jen oddalování nevyhnutelného a ztrácení času pro oba

Co si vzpomínám, tak často jsem byla iniciátorem rozchodu já i s takovým tím klasickým " myslím, že už to mezi námi nemá moc smysl " - ovšem málokdy zůstalo u toho a po pár větách to přerostlo do řádného konfliktu. Ono je taky rozdíl to někomu vpálit v afektu ( to většinou člověk nějak nemá argumenty ) a nebo se na to měsíc připravovat, jak vysvětlíš to i ono, že ne a proč ne, ... no a ve finále se do toho tak zamotáš, že lituješ, že sis rovnou nepobalila věci a po anglicku nezmizela Takže žádný návod na civilizovaný rozchod asi nejestvuje .... To už záleží od konkrétního případu, jestli tě přítel něčím vytáčí ( a ty mu u rozchodu i objasníš čím ) , nebo tě to prostě jen tak neadresně přestalo bavit , případně začalo táhnout jinde a potřebuješ to nějak okecat

EDIT : Tak teď jsem právě dočetla tvůj první deníček - v tomhle případě bych to nijak moc nerozváděla, myslím. Stručně, věcně, ...ostatně, já myslím, že to sám cítí, že to není "to pravé ořechové", dle toho, co píšeš. Budu moc indiskrétní, když se zeptám, jestli to s tím starším pánem nakonec klaplo, nebo ses prostě jen sama rozhodla k odchodu z nefunkčního vztahu ?

Možná to v té chvíli zní uším dotyčné osoby blbě, ale v hodně případech je to pravda. Lidi se nejčastěji rozchází pro rozdílnost v názorech ( do toho počítám i nevěru, která z ní pramení ) a tam nelze říct, že jeden je bez chyby a ten druhý špatný, co to podělal. Prostě, nehodíme se k sobě = jdeme od sebe a nemá smysl na sebe kydat špínu a srážet si navzájem sebevědomí vytahováním různých svých pravd. Oba partneři mají právo si najít někoho "lepšího" ( čti : kompatibilnějšího ) , protože ten předtím asi nebyl dost "dobrý".

No, s tím pánem () jsme pořád spolu, bylo to teď půl roku... za tu dobu jsme spolu strávili hodně krásných chvil, dnů, víkendů a vypadá to, že by to mohlo dopadnout dobře, ale momentálně se snažím soustředit hlavně na to ukončit co nejdřív svůj nefungující vztah, ať už pak ten další - nějakým způsobem rýsující se - dopadne nebo nedopadne. Takže tak napůl to je kvůli němu, napůl to je kvůli mně samotné. Řekla bych, že mi to minimálně pomohlo se k tomu dokopat a odhodlat. Jinak bych totiž tady v tom pseudovztahu strávila kdo ví kolik dalších let.

A ano, myslím si, že současný "přítel" (bože, už se mi tak ani nechce nazývat) musí vidět a cítit, že je to na ***, ale nezeptá se. Prostě se nezeptá a evidentně je ochotný takhle žít kdo ví jak dlouho. My spolu nejen nespíme, ale v podstatě ani nemluvíme. Ale je mi jasné, že asi má spíš strach se zeptat, strach co se dozví a tak radši dělá, že nic neřeší.

Právě, já bych v podstatě nenašla žádný důvod, který bych mohla říct, aby to neznělo blbě ale přitom aby to byla zároveň pravda. Je to tak, že to mezi námi prostě dlouhodobě nefunguje, protože jsme každý jiný a nemáme si zkrátka co říct. Myslela jsem, že to zvládneme i tak, že to může být hezký vztah, ale prostě to nejde a nedokážu se už dál přetvařovat a do něčeho se nutit. Hotovo, tečka. Pak, podle toho jestli teda ještě budu mít s kým mluvit, chci dodat, že ani on přece není spokojený v takovém vztahu a když vidí, jak se k němu chovám, a že bude mít aspoň taky příležitost najít si někoho, s kým bude mít větší šanci na fungující vztah.

To je ale podle mého názoru dostatečný důvod

Reaguji na montaana219: Já si to taky myslím. Blbý je, že on není moc komunikativní typ, tak mu to asi jako problém nepřijde. Prostě... u nás je špatně úplně všechno

S mým ex jsme se plácali ve vztahu skoro dva roky. Poslední půlrok byl strašnej. My oba jsme cítili, že je to *****. Já jsem mu to řekla na rovinu. A co nejrychleji, protože jsem to chtěla už mít konečně za sebou Neskutečně se mi ulevilo. Dej vědet, jak jsi dopadla?

Reaguji na VeronikaEma: Taky jsem nakonec zvolila metodu "jasně a stručně", a dopadlo to nad mé očekávání dobře. Vcelku normálně jsme si o tom popovídali. Mrzelo ho to, to bylo vidět, i mi pak další den psal, jestli by to nešlo vyřešit třeba nějakou větší pauzou, ale já byla neústupná. Vycházíme spolu dobře, taky hlavně jde o to, že spolu zatím ještě bydlíme, takže musíme tak nějak rozumě vycházet.