Včera se se mnou po několika měsíčním vztahu rozešel přítel. Daly jsme se dohromady z mé iniciativy - máme pár společných přátel, byli jsme několikrát venku a já mu potom napsala jako první, jestli bysme nešli někam ven. Dali jsme se dohromady a první dva měsíce byly super - pořád mi psal, bral si volno v práci, aby mě mohl vidět. Potom nastoupila krize, možná i vlivem jeho existenčních problémů - byla to vina nás obou, každý jsme byli ve vztazích zvyklí na něco jiného - on byl spíš takový ten svobodnější, co tráví rád čas s kamarádama a jezdí s nimi na různý akce, já zase spíš upřednostňuji trávení volného času s partnerem. Po promluvení si o tom jsem pochopila, že to tak měl vždycky, přestala jsem mu to vyčítat a tolerovala jsem mu to. Stejný kompromis jsem ale čekala i od něj, bohužel jsem se jej ale nedočkala - někdy mi nebyl schopný ani odepsat na zprávu, jestli někam nezajdem, když už jsme se domluvili, že se třeba potkáme někde venku, tak nedorazil. Zkusila jsem tedy demonstrativní rozchod, týden jsme byli od sebe, pak jsem mu napsala a zkusili jsme to spolu znovu.
Pár týdnů sekal dobrotu, viděli jsme se třeba oba dva dny o víkendu (studuji mimo domov, takže jsem od pondělí do pátku pryč). Pak to ale začalo zase opadat a včera to přišlo - měli jsme jet na jednu akci, ještě den předtím jsme se domlouvali, že si dáme sraz, posílal mi pusinkující smajlíky. Včera půl hodiny před srazem mi ale napsal, že by bylo vůči mě nefér, kdyby se mnou jel, pořád psal, jak je to špatné, posílal plačící smajlíky, omlouval se. Nedokázal mi pořádně napsat, co se děje, tak jsem se ho zeptala narovinu, jestli mi dává kopačky. Odepsal jen smutného smajlíka. Potom omýlal to, že si zasloužím lepšího, že on není asi ten pravý, že jsem bezvadná a určitě si někoho najdu. Přijde mi to jako výmluva, myslím, že skutečný důvod ani není.
Na jednu stranu vím, že ten náš vztah nebyl ideální - sem tam, když měl blbou náladu nebo nějakou akci s kamarádama, tak na mě kašlal. Když jsme ale byli spolu, tak se snažil, věnoval se mi. Teď vidím, že byla chyba i ve mě - poslední dobou jsem do sebe uzavřená, protože toho mám prostě hodně, neprojevovala to, co jsem projevit chtěla, neřekla mu, co k němu cítím, možná se mnou byla nuda. Na druhou stranu mi s ním ale bylo opravdu krásně a společné chvilky jsme si užívali. Zrovna prožívám ten typický boj mezi mozkem a srdcem...Nevím, co dál....