Nechat se živit? ?: - )

Nemusí to být jen sídliště, ale i hezký větší byt ve městě. Ne každý chce bydlet v satelitním městečku v baráčku.

Nene, to není můj případ...jen postřehy z okolí...

Reaguji na Elizabeth Bennet:
souhlasím

Reaguji na Tiakia:
A když už jsme u toho, tak takoví si taky můžou dovolit paní na úklid...

Je to chlap od chlapa, každýmu vyhovuje něco jiného. Ten můj by třeba nesnesl, abych byla celé dny doma a on mě živil. O domácnost se staráme stejným dílem, já jen víc vařím, protože on bývá v práci déle a než bych čekala, až přijde a uvaří, tak bych umřela hlady ale co se týče úklidu, ten máme rozdělený. A i když mi kupuje hodně věcí a platí většinu on, je to spíš proto, že má celkem vysoký plat a já ještě studuju a on mi chce dělat radost. Ale určitě by si mě nevážil, kdybych strávila celé dny doma jen péčí o sebe a o byt... chce po svém boku partnerku, která má své cíle a snaží se o seberealizaci a která by i jeho samotného vedla výš. A já to mám stejně, taky bych nechtěla chlapa, jehož hlavní náplní dne je makání ve fitku na svém těle. Ale je to každého věc... a co se týče studia a peněz od rodičů, já mám to štěstí, že mě moji rodiče při studiu plně podporují. Ale stejně mám brigádu, abych si věci pro sebe, nebo dárky na Vánoce, narozeniny atd..mohla kupovat ze svého, bohužel práci na full time bych při té škole prostě nezvládala. A nevidím na tom nic špatného, oni se o mě starají teď, já se o ně budu starat v důchodu

ne každá žena chce mít doma cizí uklízečku.Není to o tom dovolit si nebo ne,ale o tom co kdo preferuje.
Tak se zeptej pokud máš v okolí nějaký takový pár jak se jim žije

Můj názor je rovněž ten, že záleží na vzájemně dohodě. Pokud to tomu muži i té ženě vyhovuje, proč ne. Přijde mi nesmyslné dělat práci, která dotyčnou nebaví jen z důvodu, že okolí si myslí, že je "nemakačenko", když se může soustředit na něco co ji naplňuje, byť to je třeba úklid domácnosti, kadeřník nebo nevím co ještě. Každý jsme jiný a život je krátký. Já sama, jsem teď v domácnosti, na brigády a do práce nechodím, studuju, a i když bych si u toho mohla najít práci, necítím tu potřebu. Raději se starám o domácnost, manžela a připravuju se na budoucí práci, kterou chci dělat. A vážně si nemyslím, že si mě za to manžel neváží

Vůbec jsem nemyslela zrovna tebe, právě proto jsem dodala, že to neplatí vždycky. Ale fakt mám pocit, že hodně lidí nejvíc kritizuje to, co si sami nemůžou dovolit. Jinak mě osobně by to taky (dlouhodobě) neuspokojovalo, já jsem zvyklá být finančně nezávislá a navíc mám od sebe určitá očekávání.
Na druhou stranu i přes tu nezávislost si nemůžu zvlášť vyskakovat. Takže kdyby mi teď např. rodiče nabídli, že jsou na tom zrovna tak, že si můžu dovolit opustit práci (která mě nenaplňuje a kterou dělám jenom kvůli živobytí) a začít se věnovat tomu, čemu jsem se dřív věnovat nemohla - ve smyslu zapracovat na sobě (tak jak to při běžné práci prostě nejde), rozvíjet určité talenty, abych se pohnula dál, tak proč ne... Příště zase třeba pomůžu já jim.

Taky dost záleží na tom, co si kdo přestavuje pod tím "sedět doma na zadku". Já bych třeba ani za nic nechtěla být jednou ženou v domácnosti, ale zase si vůbec nemyslím, že je to o sezení na zadku a nicnedělání. Stejně tak když někdo studuje, jak jsi zmínila na začátku. Studovat při práci je totiž dost náročné, stejně jako pracovat při studiu - stejně se po člověku očekávají nějaké výsledky a většinou se buď jedno, nebo druhé musí šidit.

Jejich věc!Když jim takovýto život oběma vyhovuje...............

Tak to potom záleží na tom, jestli manžel taky kromě chození do práce vyvíjí nějakou činnost doma. Práci v domácnosti a výchovu dětí považuju za stejně důležitou a hodnoutnou jako kteroukoliv jinou. A pokud muž dostatečně nepomáhá, tak by měl rodinu aspoň uživit, aby žena mohla zůstat doma a starat se o vše sama.
Prostě asi takhle: Neuživíš sám rodinu a musíme tedy chodit oba do práce? Dobře, ale pak se nediv, že po práci i ty musíš přiložit ruku k dílu a něco doma udělat. Proti tomuhle modelu nic nemám, ale když občas vidím, jak si dospělej svéprávnej chlap není ani schopen vyžehlit pár košil, tak jdou na mě mdloby.

Chlap, který rozvrátí manželství tím, že si najde milenku, má platit ženě alimenty. Vyživovací povinnost mezi bývalými manželi skutečně existuje.

A kdo se teda o ten byt stará? Oba napůl? Pak jo.
S druhou částí naprosto souhlasím. Ale druhá věc je tak, že na tu seberealizaci musí mít člověk taky čas a prostor.

Nechtějí se mi číst všechny příspěvky, ale vidím to asi takto, pokud to vyhovuje všem stranám a nikdo se necítí být vykořisťovaný, pak je to v naprostém pořádku.

Já bych se teda živit nenechala. Sice mě na VŠ z té největší části podporovali mí rodiče, ale sama bych se před sebou styděla, kdybych si nenašla nějakou brigádu. Až budu na mateřský, tak stejně chci pracovat a nechci, aby mě a moje dítě živil jen sám chudák můj přítel.
Ale samozřejmě jsou kolem mě lidi, který nepracujou - jednak proto, že nechtějí a druhak proto, že nemusí. Ale jsou z takových rodin, kde se peníze vůbec neřeší.

Reaguji na VeronikaEma: . Až budu na mateřský, tak stejně chci pracovat a nechci, aby mě a moje dítě živil jen sám chudák můj přítel
Ona emancipace není vždy na místě.Měla by jsi nejdřív z partnera udělat manžela a hlavně si uvědomit,že v manželství neexistuje moje tvoje pouze naše a to i dítě.
Pokud chceš být ta amazonka soběstačná za každou cenu,tak doufej,že tvůj partner chce žít s někým takovým a nechce mít doma ženu.Tvůj názor je totiž takový chlapský.

Reaguji na Tiakia: Samozřejmě, ale nenechám z manžela sedřít kůži. Já mám povolání, který můžu eventuálně dělat i doma. Takhle to dělá většina lidí v mým věku - mají hypotéky, leasing a aby to utáhli, tak ženský pracují už po půl roce. Nevidím na tom nic divného.