Nedokážu zapomenout na "bývalý vztah"

Před 2 lety jsem se stýkala s někým, o kom si myslím, že mi zásadně změnil pohled na vztahy, lásku a o kom si myslím, že mě bude provázet snad navěky...
V této době jsem se hodně zamilovala. Oficiálně jsme nebyli partneři, ale trávili jsme spolu opravdu hodně času, spali spolu... zároveň jsme se stali moc dobrýmu přáteli. Tajili jsme to před ostatními, ale okolí to stejně vidělo - jak jsme se k sobě chovali atd. Hodně lidí mi řeklo, že když o mně mluví, že mluví strašně pěkně.. No, né za moc dlouhou dobu to skončilo. Prý kamarádi tohle nedělají... je to na dlouhé povídání. Snažila jsem se s tím vyrovnat, měla jsem po něm asi dva krátké vztahy - nevztahy (nic vážného).
Po čase si našel oficiální přítelkyni. Strašně mě to dostalo a nemohla jsem tomu uvěřit. Nicméně jsem se s tím nějak vyrovnala a přála mu to. Byla jsem do něj stále zamilovaná.. nebo spíš jsem ho milovala. A i když mě to ubíjelo, přála jsem mu, aby byl spokojený. Po pár měsících jsme byli na jedné akci. Povídali jsme si o tom, co bylo tenkrát. Řekl mi, že se mnou chtěl být, ale bál se, že to pokazí.. a že to pokazil stejně, ale co už nadělá. Prý kdykoliv mě vidí, že má touhu mi dát pusu atd. Ten večer jsme se líbali... Teď je to rok, co se to stalo. Jeho přítelkyně mi kdysi řekla, že si myslí, že se mnou nemůže soupeřit... (ví, co mezi námi bylo dřív, samozřejmě o tom, co bylo dál za průběhu jejich vztahu neví nic).
Uběhlo pár dalších měsíců a já poznala svého současného přítele. Byla jsem šťastná, že jsem našla konečně někoho perspektivního na vztah atp. Sice začátky nebyly ideální, ale říkala jsem si, že zkrátka nic nemůže být bez chyby. Tento můj přítel mě konečně "donutil" zapomenout na toho předešlého. Každopádně s odstupem času jsem zas procitla a uvědomila si, že tento vztah není ideální. Že máme problémy (které tedy vidím spíš jen já) a že po citové stránce je něco špatně. Prostě zase se objevily vzpomínky na NĚJ. Navíc občas se vídáváme, máme společné kamarády atd. Asi před měsícem jsem se opět viděli na akci a chtěl se mnou mluvit. Omluvil se mi za věci z minulosti, že to tak celé pokazil, že mě doopravdy chtěl a tak dále. Opět jsme se líbali. Řekl, že sama vím, že mezi námi bude vždycky něco víc... Podobná věc se stala ještě o pár dní později a došlo to až do fáze, že jsem se s ním tajně sešla a oba jsme podvedli naše partnery. Bylo to jako tenkrát, pohoda, měli jsme si toho hodně co říct.. hrozně fajn.
A já si uvědomuju, že on bude pro mě pořád na prvním místě... je to strašně nefér vůči příteli. Nikdy jsem nikoho nepodvedla, sama bych nechtěla, abych já byla podváděná. Ale i když to není omluva, co víc, je to spíše o to horší - udělala jsem to asi z lásky..? S přítelem mi chybí taková ta vášeň, přitažlivost... Bohužel.. možná se budete ptát, proč s přítelem jsem. Sama o tom přemýšlím. Mám ho ráda. Ale to asi nestačí...
Abych se dostala k tomu, o co mi primárně jde - jak zapomenout na něco, co bylo dřív? Jak se odpoutat a navždy to skoncovat? Tak nějak furt si říkám, že co když třeba jednou... Mám dojem, že je pro mě jako droga, nemůžu si pomoct...