Nejsem praktická a popletu, co se dá

A s tou poruchou, jak se všechno kontroluje - já to právě zapomínám kontrolovat. A neměla bych ten strach, kdyby se mi prostě jednou nestal průšvih. Nebyla jsem v práci, ale bylo to v noci, když jsem spala, a nezapomněla jsem zavřít vodu, ale prostě jsem ji nezavírala, netušila jsem, co se může stát, ale hadice byla už zpuchřelá.

vosmajda
Aha, tak já bych řekla, že pokud jsi měla tolik let těžkou depresi, tak se nedá z ničeho nic najednou začít být šťastná a spokojená a pohodářka a já nevím co všechno. To bych řekla, že si ještě vedeš dobře, když pomyslím na tu hrozící ztrátu práce a na babičku. Tam se ukazuje, že máš hodně vlastních schopností, jak čelit nepřízni osudu.
Ten zbytek Tvých starostí jsou prkotiny, což jistě sama víš, tak s nimi prostě žij, co Ty víš, co by přišlo na jejich místo, kdyby ses jich zbavila. Tak hodně štěstí.

hašlerka
A jak jsi přišla na to, že mám hodně sil? Ty myslíš, že ještě stokrát můžu?

No, to jsem neřekla, že máš hodně sil, ale dost schopností, jak to vše zvládnout.

Mně to zavání literaturou- a intelektem.
M.

vosmajda
Ty si na sebe fakt přísná, Vosmajdo. Ty se tady kaješ, že zapomínáš na to a na tohle ...
Spousta lidí vůbec přívod vody k pračce nezavírá, např. moje kolegyně. A kdyby jí rupla hadice, byla by naštvaná na tu nekvalitní bl.ou hadici, ne na sebe
Odjela na dovolenou, doma zůstala zapnutá žehlička. Nijak to neřešila, jen řekla, že to prostě termostat zvládnul ... Neber všechnu vinu na sebe

....bohužel využitý špatným směrem....

Tak si představte, jak jsem tolik běhala kvůli jednomu papíru, tak jsem ho stejně nedonesla na patřičné místo včas, prostě jsem na to zapomněla. A v pátek jsem ještě zapomněla vyřídit důležitou věc. Informace se mi vykouřila z hlavy na pár metrech, než jsem došla domů. Nechápu. Nezapamatuju si vůbec nic praktického, co se týká úřadů, brambor apod.

když si tak zapomnětlivá, piš si lístečky a měj je všude nebo si dej upozornění na mobil...

To bych musela psát úplně všude, a kdoví, jestli bych se na ten lísteček potom podívala. Kalendář nepomáhá, zapomenu to dřív, než se k němu dostanu. Snad jedině přísnost, aby mi někdo nadával denně, nebo aby to zapomenutí bylo hodně nepříjemné. Nebo zakázat si čtení a počítač, a probírat si celý den, co jsem dělala a co mám vyřídit.

tady je opravdu každá rada drahátak si to dej někam, kam se díváš denně, třeba na zrcadlo, do botníku..proč se pořád snažíš být na sebe přísná a přeješ si, aby na tebe byl někdo zlej?

To je proto, že to se mnou jinak nejde. Už maminka mi říkala, že moje motivace je strach, učím se, protože se bojím zkoušení a písemky, dělám domácí príce, protože se bojím manžela, tchyně, a je fakt, dokud mi všechno tak lehce neprošlo, tak jsem se snažila víc. Teď pořád jsou na mě opatrní, slyším: To nic, nic se nestalo, nic si z toho nedělej, to si tak neber - a stojím za houby.

Možná píšu trochu v afektu, protože se mi přihodilo v poslední době dost smutných věcí, ale vosmajda má dle mého názoru p.r.d. starosti. Takové k.r.a.v.i.n.y! Co mají říkat smrtelně nemocní, postižení, ochrnutí apod.!?! Ti mají opravdový problém! Vosmajdo, ty nevíš, co to je opravdový problém. Ufňukanci, kteří se na sebe snaží upozornit tím, že kolem své osoby (nesmyslné) problémy vytváří, aby si jich okolí všimlo, mě točí. Každý druhý je ohrožen v zaměstnání, půl milionu lidí v ČR už práci nemá. Babička umřela nebo umře asi každému, bohužel. Ale takový je život, smutný i veselý. Měla bys být vděčná, spousta lidí je na tom mnohem mnohem hůř než ty! Třeba mě ukamenujte, ale musela jsem napsat, jak to vidím já.

Právě, babičky umírají a musí se žít dál, ale mně to nějak nejde.

hellusho
určitě tě neukamenujeme, já teda určitě ne, taky mám úplně jiný starosti..
a teď, co vosmajda napsala..nevim, myslim, že pomoc je lehká, opravdu stačí napsat papírek a jestli ti tohle nepřijde dost, tak navštiv odborníka, protože to už mi přijde opravdu jako nemoc, nemyslim to zle