Nevím, co mám dělat. Jsem na konci sil a nedokážu už unýst každodenní situace, připadá mi, že nedokážu ráno vstát, mluvit s lidma, pracovat, oblíknout se, najíst se, připadá mi, že se nemůžu ani nadechnout. Nemám ale v životě žádný zásadní problém. S partnerem se víceméně rozcházíme, ale prostě, protože už si nemáme co říct, to mě netrápí, navrhla jsem to já. Mám dobrou práci, studuju úspěšně dálkově dva obory vysoké školy, mám vlastní bydlení, nemám existenční problémy, nejsem nemocná. Teď už to je tak, že jsem dva dny nebyla v práci a celý ty dva dny ležela a i to mě obtěžovalo. Řekla bych, že nejsem "životní slaboch", ale teď mě pořád napadá, jak by to bylo skvělý, kdybych už prostě nic nemusela, nemusela žít. Nemám nikoho, komu bych se mohla svěřit a kdo by mi pomohl.



Poslat SZ
ale jak to řešit, to mám s tou školou skončit? Těsně před maturitou? Protože jsem na tom vážně blbě, to učení nejde i kdybych chtěla,bolí mě hlava hrozně a pak do ní nic nenarvu
Co ty na to? Chce to trpělivost, ale přináší to ovoce.
treba tedka jsem udelala mensi krok vpred ..
jsem si koupila před 14 dny džíny, který jsem nedopla a teď jsem si je zkusila a jsou mi akorát
Galerie obrázků
Každopádně pohyb nebo jakákoli činnost, pokud už člověk není ve stavu opravdové deprese, kdy není schopen ani opustit postel a je mu zle i fyzicky, je opravdu dobrá na to, aby člověk neměl moc čas furt o něčem přemýšlet. Všeho moc škodí.