Ahoj.
Už docela dlouho mě trápí ve vztahu jedna věc, tak jsem se rozhodla s vámi podělit a třeba tu získat nějakou radu, perspektivu, pochopení...a o co tedy vlastně jde? S přítelem jsme spolu asi 3 roky, je nám spolu moc fajn a máme
se rádi. Dbám o sebe, příteli se líbím, ale vím, že nejsem jeho primární typ. Jemu se hodně líbí tmavovlásky s určitými rysy a já jsem blondýnka, která do toho jeho typu nezapadá a spíš je naprostý opak. Kdysi jsem se ho na toto ptala (vím, blbý nápad) a od té doby mi to vrtá hlavou. Někdy když jsme spolu ve společnosti, tak ho přistihnu, jak se zálibně kouká na ty své typy a přijde mi, že takhle zálibně se na mě snad nikdy nepodíval. Může podle vás takovýto vztah vydržet? Nebo myslíte, že stejně časem půjde za nějakou, co splňuje jeho vzhledové preference? Máte s tím nějaké zkušenosti? Nechci se pořád cítit hloupě, jakože jsem nějaká z nouze, nebo až ta "druhá". Předem děkuji. 



Dnes je v módě považovat za normu i to, co už je zjevně nad ní, kamuflovat to slovy jako "plnoštíhlá" apod. Já tak do svých cca 25 let byla opravdu hodně ( a z mého pohledu nechutně ) vychrtlá a nemám pocit, že bych někdy měla tu čest s pedofilem
Hubení lidi mají třeba výraznější rysy, vystouplé lícní kosti ( to se líbí mne na chlapech a ne, nejsem pedofil ... ) a celkově je jich v dnešní době dost málo, takže jsou nápadnější a v kontrastu s davem - a právě to se může někomu líbit.
Poslat SZ