Ahoj, vím, že na toto téma je tady toho napsáno víc než dost, ale já se přesto potřebuju vypsat, protože to co dělá můj expřítel mi prostě hlava nebere.
Abych to vzala od začátku: Byly jsme spolu necelé 2 roky, mě nyní bude 22 let a jemu je 25. Jelikož jsem se hned na začátku vztahu (asi po 3 měsících) stěhovala od spolubydlících, nabídla jsem mu, jestli nechce jít bydlet se mnou. On souhlasil a opravdu nám to klapalo. Napřed jsme bydleli ještě s 2 kamarády v jednom bytě a po půl roce se přestěhovali do 1+1. A tady nastal zlom. Pořád jsme si rozuměli, měli společné zájmy, ale přítel začal být najednou pořád unavený, sex už taky nebyl tak často a hlavně se mi v něm nevěnoval jako dřív. O víkendech vždy jezdíval k tátovi a já jezdívala s ním, pak mě sice také pořád zval s sebou, ale vždy nezapoměl zmínit, že se mi nebude moci věnovat. Brala jsem to tak, že chce více prostoru pro sebe a dala jsem mu ho. Probíhalo to tedy tak, že jsme téměř nikam nechodili a celé léto strávili de facto každý zvlášť (kromě dovolené a pár víkedů). Pořád jsme si ale měli o čem povídat (měli jsme společné zájmy - motorky, fitness, bojové sporty...), ale já se nudila a byla tak občas protivná.
Na podzim to pak šlo jen z kopce - začal se svým nejlepším kamarádem chodit večer do hospod (na konec jsem se dozvěděla, že do barů, kde balili slečny) a mě začal dělat takové věci jako že mě někam pozval (na výlet, do restaurace atd) a za půl hodiny třeba přišel a řekl, že se mu vlastně nikam nechce nebo dělal, že nic takového vůbec neřekl a čekal, jestli se ozvu. Vždy toho dost plánoval, že pojedeme na motorce tam a tam, koupíme to a to a většinou se nestalo, ale tohle byl už extrém. Přece nikoho nikam nezvu, když se mi nechce ne?! Já bych se sama za sebe musela stydět něco pořád slibovat a pak nedodržet slovo. Nikdy jsem po něm nechtěla, aby jsme pořád někam chodili, ale jednou za týden někam vyrazit nebo si udělat společný víkend není zas takový problém ne?
Na Vánoce jsme měli naplánovaný společný víkend u jeho táty a pak, že týden mezi svátky, co bude mít dovolenou, strávíme spolu a někam zajedeme. Dopadlo to tak, že k tátovi jel sám a zůstal tam až do Silvestra. Přijel jen na Štědrý den. Po Novém roce jsem mu pak našla smsku od nějaké slečny, kterou evidentně před Vánoci nabaloval v baru. Neřekla jsem mu to, protože jsem měla zrovna zkouškový a nervy už i tak v ******.
Skončilo to tak, že začátkem února jsme se dost pohádali - on mě 3x za sebou (během asi půl hodiny) pozval, že půjdeme do čajovny, do restaurace a pak se psem na procházku. Po každé, když jsem řekla tak jo, okamžitě to zrušil, že nikam jít vlastně nechce. Já už to nevydržela a prostě vybuchla. Z něho pak naštvaně vypadlo, že se chce rozejít - já na to jenom "tak fajn" a brala jsem to jako konec. No za 2 dny mi říkal, že to tak nemyslel a že mám být v klidu. Za týden ale přišel znovu, že se chce rozejít, já se rozbrečela, že ho mám pořád ráda a přemlouvala ho, aby zůstal. V podobném duchu to probíhalo skoro 2 měsíce, i když jsem mu pak přišla na to, že si píše opravdu hnusné smsky s jednou kolegyní z práce - pořád jsem ho prosila, aby nám dal ještě šanci, až se za to teď stydím. Nakonec se odstěhoval. Když si balil věci, i on brečel. Říkal, že asi dělá chybu a že toho jednou bude litovat, dokonce říkal, že si myslí, že nikoho lepšího stejně nenajde a že se k sobě stejně jednou vrátíme.
Hlavně mi ale slíbil, že mě v tom nenechá,že se na něj můžu kdykoliv spolehnout (i finančně) a že budeme kamarádi. Slíbil mi, že mi pomůže se stěhováním, úklidem a předáním bytu majiteli, a také, že mi pomůže finančně s nájmem na novém bytě, než si něco našetřím. Dokonce mi nechal i helmu na motorku, s tím, že je pro mě. Nikdy jsem po něm nic takového nevyžadovala, všechno to byl jeho nápad a jeho vůle mi pomoci. No nakonec přišla ledová sprcha. Ukázalo se, že jediné v čem se můžu spolehnout je, že na něj není spoleh 
Do stěhování jsem ho musela doslova dokopat (vymlouval se, že má chřipku, ale to, že byl den zpátky ve fitku a den potom celý prochlastal, to mu problém nedělalo). Peníze na nájem mi také nedá, prý jsem ho stála i tak dost
a tu helmu, co mi daroval si ten den, co jsem se stěhovala, beze slova odnesl (na tajno, všimla jsem si toho až později, že ji nemám mezi věcmi). Do pomoci s úklidem starého bytu už ho asi nedonutím a dnes mi už potřetí odřekl pomoc se složením šatní skříně.
Nechápu tu jeho změnu chování! Pořád se ke mě chová hezky, když se mnou je, ale nic z toho co slíbil teď nechce dodržet. Já si většinu toho můžu udělat sama, to není problém, ale proboha proč to sliboval, když se pak jen vykrucuje?! Navíc v tom bytě bydlel stejně tak jako já, takže by se dalo i čekat, že bysme ho měli dát do pořádku spolu
Já teď kvůli jeho chování každou chvíli brečím. Ví, že s něčím si sama neporadím a že tu pomoc potřebuju. Prostě pořád nemůžu pochopit, proč to dělá, je to jako bych ho ty 2 roky vůbec neznala a strašně mě to mrzí, ža takto kazí vše pěkné, co mezi námi bylo.
Dělali Vám Vaši bývalí také to samé? Že něco slíbili a pak se jen vymlouvali?
Omlouvám se, že je to asi napsané docela zmateně, ale já jsem ted úplně mimo.
Pořád ho chci zpátky, jsem mu dokonce schopná odpustit i tu nevěru (já vím, sama si za to v duchu nadávám), ale on se chová jako čím dál větší hajzl, vůbec ho nepoznávám.
Poslat SZ
a většinou v tu chvíli začne litovat on, ale to už bývá tak, že má člověk otevřený oči a vidí ho reálně a zjistí, že se vlastně nemel kvůli čemu trápit... 