Nerovnost ve vztahu

A proč to tak řešíš? Tak si prostě choď kam chceš a kdy chceš a neřeš, jestli on jde taky někam nebo nejde nebo jestli mu to vadí nebo nevadí. Na blbý dotazy prostě nereaguj a je to.

Ahoj,
já tomu rozumím, co chceš říct, mám to podobně. Přítel má větší potřebu chodit ven a mě se třeba nechce, tak zůstanu doma nebo odcházím z akcí dřív, když už se tam nebavím. Taky se už nevídám s tolika lidmi jako dřív, byli to hlavně kluci. Ale když už někam jdu, tak přítel taky nikdy nezůstal doma, nikdy Ale v našem případě si myslím že:
a) když jdu na dámskou jízdu, tak se nechce doma nudit a jde třeba do zkušebny hrát
b) když jdu na akci, kde jsou kluci a třeba i můj bývalý, tak se jde napít, aby nemyslel na to, že tam s ním jsem a nežárlil a neužíral se doma (a většinou to zapíjí dost důkladně)

Ale už mě to taky napadlo, že by někdy mohl sedět doma jako já a ne (někdy na just, když jsem někde s klukama) chodit na akce. Ale na druhou stranu proč ne? Lepší, když taky někde bude, užije si to tam a večer se sejdem oba v pohodě než aby mě "vítal" doma mezi dveřma nakrknutej a s pitomýma poznámkama.
Jenže já vím, že mě tím nechce nijak štvát ani provokovat. Ale u tebe s přítelem si nejsem jistá, jestli je to stejně nebo ti to dělá na truc.

Ježiš a když ti tolik vadí zůstávat doma když jde on pryč tak proč taky někam nevypadneš?
Dokážu pochopit, že nechce být doma sám a nudit se, kamarádky chlap to dělá taky, ale ona to má naopak - když jde pryč on tak je ráda, že má v bytě klid a má čas na sebe
Buď si jdi taky někam zapařit nebo ho nepéruj

tak jsem se trochu ošila,že on když někam chodí,tak jsem furt doma, furt!
No to je , ale asi tvůj problém, že sedíš doma a čekáš na něj. Choď si kdy chceš, ne kdy ti to on dovolí to samé platí i naopak.Každý kdo si stěžuje jak nemůže to a to se ve skutečnosti omezuje sám.

Přesně tak, jak říkáš Ale to samé platí pro tebe - když on někde jde, tak jdi taky, pokud máš čas a chuť . Nečekej doma jako kvočna a pak se nelituj, jak to nebo ono nemůžeš.

Já nevím, ale souhlasím s holkama, klidně bych taky choidla ven když on jde - pokud enchodíš, je to Tvá věc..... Jinak my s partnerem spolu bydlíme a leckdy si cíleně plánujeme solo akce oba na stejný den a to z toho důvodu, že jsme pak víc dní doma spolu je lepší, dkyž máme oba solo akci v jeden den a další dny jsme spolu, než natáhnout to do dvou......

Ale být Tebou ybch si dala na přítele trochu pozor, jestli to není nějaký až moc velký žárlivec.... Jo a nevím proč ses přestala stýkat s klukama, pokud to jsou přátelé tak proč ne...

Když se mi chce, tak jdu, když se mi nechce, tak ne. Pokud zůstanu doma a on někam jde, pak scény nedělám - když mu řeknu "jo, v pohodě, běž si na pivko, mně se nechce", tak to myslím vážně, není to jen nějaká hraná tolerance. Stejně tak, jako kdybych byla zrovna radši, aby se mnou z nějakýho důvodu zůstal doma, tak mu to řeknu. Bývám dost přímá, ve všem, nesnáším omáčky okolo.

Ono to není jednoduché. Já teda neměla nikdy kamaráda, který by chtěl zůstat jen kamarád. Moc se pak nedivím, že se to tomu mýmu nelíbí. Já bych taky nebyla nadšená, kdyby se stýkal s holkou/holkama, který by po něm jeli. Ale nějaký kompromis se udělat musel - s těma nejbližšíma se stále občas vídám, nejlíp v partě, a ti ostatní, kteří mi de facto jen krátili dlouhou chvíli, s nima jsem se stýkat přestala.

On miluje? To přece není láska, ale jen jeho sebeláska. Milující muž má být ženě oporou, jistotou, spřízněnou duší a má jí přát vše, co ji dělá šťastnou. Milující muž tě bude milovat, i když někde budeš s jiným mužem, natož s kamarádkami.

Podle mě je to jednoduché, začni vyrážet ven víc. Stane se z toho běžná věc, přítel se nad tím nebude pozastavovat. A nechápu proč by měl sedět doma na zadku. Já naopak příteli hlasim dopředu, že si něco plánuju, aby si taky něco naplánoval a nepočítal se mnou. To že sedíš doma je tvoje volba, pokud tedy nebydlíte někde, kde ty nikoho neznáš a on zná plno lidí.

Přikláním se k zadavatelce a Valettě, neboť mám totožnou zkušenost.
Ono to není tak jednoduché. Dva spolu začnou bydlet - jsou šťastní, zařizují si nový domov a potřeba být s kamarády se omezí. Najednou si (většinou žena) uvědomí, že jí tato rutina nenaplňuje a běžná setkání jí začnou více chybět. Jenže to už je partner zvyklý, že býváte často doma, protože nemáte potřebu někam vyrážet s kamarády/kamarádkami a má o partnerce takovou tu kontrolu, o kterou původně ani nestál.. velice pravděpodobně v té náhlé změně začne hledat "něco navíc" co tam vůbec být nemusí.
Dokonce i u nás padl ten argument "když jdeš ty, tak já taky někam půjdu" ..řekla jsem, že s tím nemám problém a naivně si myslela, že tím diskuze končí. Jenže druhý den byl uražený, že se mu moje "vycházka" zdála dlouhá.
Ono je to těžké, protože si tohle většinou zaviníme samy, tím že se po sestěhování přetransformujeme do režimu běhání kolem domácnosti.. ovšem jen do chvíle než nás to přestane bavit a začneme si vydupávat stejné nároky - to se pak dějí věci ..jenže chlapi tohle "ženské logické myšlení" nemají šanci nikdy pochopit..

Dnes už mi řekne "užij si to/měj se hezky" ..ale když má dojít na odchod, stejně skřípe zubama a můžu to pokaždé objasňovat do aleluja.

bohužel tohle vaše myšlení/chování - přetransformovat se na puťku - nechápu ani já a to jsem taky ženská

Nevím jestli mám v tomhle směru na chlapy prostě štěstí nebo je to tím, že ze mě jednoduše vycítí, že by u mě pokusem "vyčítat" mi schůzky s kamarády/kamarádkami hodně narazili tak to ani nezkouší

nechápu..jaké objasňování?? Kriste pane, ženy, vzpamatujte se trochu...

To přece není záměrná a cílená transformace, ale úplně logická a přirozená. Jsi v novém bytě, začínáš bydlet s partnerem a zařizuješ a zútulňuješ si bydlení - a mně připadá úplně normální že se tou dobou trochu změní priority, člověk si užívá nový bydlo, novej život...ale to je časově omezená změna. A nevidím nic nepochopitelného na to, že když jsou lidi čerstvě zamilovaní, jsou nejraději spolu a třeba zanedbávají partu, což se dřív nebo později změní a jeden z partnerů to nemusí nést dobře (když to dobře nese, tak tím líp)

Mně teda kamarádky nevyčítá. Když jsou tam kluci, tak nadšením neskáče, ale ani mi to nezakazuje. A já zase mám potřebu ho ujistit, že ho ti kluci nijak neohrožujou (někdo prostě dostatečný sebevědomí má a někdo ne, jiní ho získají třeba věkem).

To, co píše Mystére je prostě běžný jev a nevidím na tom nic divného. Ovšem na zemi je 7 miliard lidí, tak ne všichni to asi mají stejně, Jančo

Ještě dodám - psala jsem to a ještě opakuju - chce to najít nějaký kompromis. Zůstat samostatná a nezávislá, ale na partnera brát ohledy, ať si Janča píše, co chce.
Já tedy musím říct, že když je vztah na začátku, teprve se oťukáváme a tak, tak jsem trochu za mrchu, chodím stále ven, na dovolení se opravdu neptám atd. Ale když to s partnerem začnu myslet vážně, tak se prostě přirozeně začnu chovat jinak.

U mě třeba konkrétně - dříve jsem se vídala s cca 10 kluky, kamarády, někteří mi byli bližší, někteří jen vyplňovali volné chvíle. Teď se vídám jen s těmi nejbližšími a příteli jsem prostě řekla, že to tak bude a proč. A i když není nadšený, protože mezi nimi je i můj bývalý, tak to toleruje. Stejně jako já jeho chození do party, kde má jednu holku, co je do něj zamilovaná a druhou, se kterou sexoval a která má na to furt nějaký narážky.

Obecně k zakladatelce - choď kam chceš a kdy chceš a pokud on tobě nedělá nějaký sviňárny, nech ho taky žít. Nejdřív budeš možná ty i on skřípat zubama, ale to vyřeší čas

Reaguji na Janča92:
Myslím, že jsi to nepochopila.. nebo na to máš poměrně infantilní pohledy.

O puťkách nebyla řeč.
Ono je to o povaze, každý má sestavené priority jinak.
Někdo upřednostní práci, někdo domácnost, někdo čistě partnerský život, někdo dítě, někdo hobby, někdo nakupování, někdo hraní pc her, někdo pivo a gauč.

Myslím tím, objasnění náhlé změny svého chování ..nejedná se o peprnou diskuzi, která přejde v řev. Spíše konstatování svých potřeb. Je to akce a reakce, která zůstala.