Nerozumím si s ostatními ve třídě

Také nejsem ve třídě moc oblíbená..asi jsem trošku jiný typ než oni..ale radši už tam ty blb.ky neřeším,protože to nemá cenu..Jsme ve třídě samé holky,některé se chovají tak na 6tou třídu,že si přijdu jako v blázinci Křičí,běhají po třídě..noo..nemám ráda svoji třídu V životě bych s nima nikam nešla..stačí mi to dopoledne ve škole!..Alespoň pár dobrých lidí se tam najde taky jsem ve 3. to už přežijem.)

lidi na střední škole jsou skety, nedejbože, když k nám nastoupila například do druháku kočka, co měla 21let (například) a třeba taky ještě chodila do práce a jela si svou, to ji málem ukousaly všechny, nikdo ji nebyl ochotný pomoct, vlastně první dny ji považovaly za boha a pak to přišlo, že (dívčí třída)..
nesnáším tento institut - škola (šikana šikana šikana)

V kliduu..Já svoji třidu nesnáším..bavím se pouze s jednou nebo dvema holkama a to jen dopoledne...odpoledne ve volném čase už po nich fakt netoužím..Rády me asi nemají..ale už to přežiju... Z toho si nesmíte nic delat..

Jak psala lentilkah, ani gympl není záruka.. Na základce mě všichni považovali za šprta, ačkoli jsem na ZŠ učebnici ani sešit neotevřela.. Těšila jsem se na gympl, schválně jsem si vybrala ,,prestižní" v domění, že najdu inteligentní společnost. Pěkně jsem se spletla.. :/ Škola je plná ochlastů, feťáků a ,,bárbín".. O naší třídě ani nemluvě. Holky tu stojej za * hodně sprosté slovíčko : ) *, starají se jen o nákupy, laky na nehty, prostě nenechaj na nikom nit suchou. Prvně jsem se snažila zapadnout, ale prostě to nešlo. Ani za mák jsem si s nimi nerozuměla. Občas se bavím s jedním dvěma klukama, jinak nic. Tedy kromě přítele, který chodí do třídy se mnou. : ) Je to jediná bytost, díky které tak nějak přežívám : ) Bohužel, on se přítelí s jedním profesorem, a já si zrovna v témž roce co to přátelství začlo, zlepšila průměry (co se asi zrodilo v těch hlavinkách, že : D ).. Mám tam peklo, nejvíc mě to upřímně děsí u TV, páč jsem děsný kopyto (ideální šance na pomluvy a pod. : D )a nemám vlastně nikoho, kdo by tam byl se mnou. Nejhorší je, že mě čekají ještě dva roky : (

Gympl je v tomhle asi lepší, nechodili tam žádní totální blbečci, nikdo neměl vyloženě v hlavě vymeteno a s většinou byla sranda. Asi to budeš muset přetrpět, neboj, na VŠ už jsou lidi, kteří se ti obvykle kvůli známkám zase tolik smát nebudou

Já nastupuju v záři zase do školy a už z toho mám nervy. Ne z učení, ale ze spolužáků. Budu chodit dálkově, tak doufám, že tam budou všichni, co pracují. Já mám totiž problém s tím, že cizí holky si na mě ukazují jako na konkurenci. A hned se se mnou nikdo nebaví, vždycky většinou kluci, protože vidí, že nejsem žádná fiflena.

Přesně tak, já jsem na 8 letym veřejným Gymplu a 10 z 28 tam hulí, kolik kouří to ani nebudu počítat a většina preferuje ruskej způsob zábavy: opít se do němoty nejlevnějším chlastem co najdou. A to nejsme žádnej podprůměrnej Gympl! Ale bohužel tyhle děcka dělaly příjmačky, když jim bylo 12 a v tý době to ještě byli takoví ti slušnáčci, pak se zkazili a už jim stačí se udržet na 4kách. Takže dementi jsou všude i tam tom Gymplu-bohužel ...

Reaguji na deadchocolate: Moje řeč, já přetrpěla taky osmiletý gympl. S kluky mlátila puberta o sto šest, hrozně se předváděli, chlastali, následně zvraceli, hlučeli, posmívali se, vytahovali a zajímali se leda o pc hry, porno a pivo. Holky bylo prakticky to samé, jen s tim, že se zajímaly o hadry, šminky, disco a hlavně, kdo s kym a kolika a kde spal už od 14, takže šance na normální hovor nulová, šance na nesnášení se s kolektivem značná. O gymplu to neni, tam jen můžeš alespoň doufat, že z toho vyrostou..což se mimochodem u všech nepovedlo.

Já jsem si vlastně nikdy nerozuměla s lidma ve škole. A tim myslím základku, střední i vejšku. Teď jsem ve čtvrťáku na VŠ a tam je to taky šílený. Bydlím kvůli škole na koleji a vždycky se neskutečně těším domů na víkend! Každej každýho pomlouvá, chce max. využít, chodí tam šílené namachrovaný kluci i holky. Vždycky jsem doufala, že s novou školou přijde lepší kolektiv, ale právě naopak bylo to vždycky horší. V prváku na střední se k tomu navíc přidala šikana od učitele a to pro mě byly šílené nervy až do třeťáku. Ve čtvrťáku se to jakž takž uklidnilo. Pořád jsem si opakovala, že "když jsem se dala na vojnu, tak musím vydržet" nebo "co tě nezabije, to tě posílí". Ono se to nezdá, ale nakonec to fakt jednou vše skončí a bude dobře. Člověk přijde o iluze a je připravenej na školu života. Držím palce a věř, že vše špatné je pro něco dobré a posílí tě to!