Neschopnost navazovat jakékoliv vztahy

rozhodně nejsi, fakt zkus tu seznamku. věř mi, že to není je pro ztracené existence, jak někteří tvrdí..Mamka přítele je pěkná a milá ženská, ani nemá problém navazovat vztahy a přesto se s většinou životních partnerů seznámila tímto způsobem. Stejně tak jeho sestra, pěkná holka, ale taky měla problémy navazovat vztahy. Ted má přes seznamku už druhého přítele. Ta moje kamarádka, úplně normální holka se tímhle způsobem seznamovala - to už jsme říkala. Věř mi, že nejsi jediná s podobným problémem. Dej tomu šanci. Neříkám, že je to jediný způsob a že se nemáš seznamovat jinak. Tohle by byl, ale dobrý start, Navíc bys pak přes ty lidi mohla poznávat další lidi a to už by bylo osobně...

Jestli nevíš na co se zameřit tak Ti poradím. Zameř se v první řadě na to, že takhle nesmíš myslet. Víš, věřím, že jsi to opravdu neměla lehké a věř mi, že taky jsem v rámci rodiny zažila své. Ale musíš opravdu myslet na to, že jsi stále ještě mladá a né žádná ztracená existence. Musíš se snažit dokázat sama sobě něco. Nějaký krok nebo něco co ti udělá radost, něco u čeho setrváš a tím do sebe dostaneš tu energii toho, že to přece zvládneš! Jen se nesmíš litovat, ale něco dělat! Snaž se něco změnit! Situace je jaká je, ale trápení ničemu nepomůže. Tak to vem do svých rukou a jdi si za tím jak by sis přála žít. .... Pokud bych měla být konkrétni. Tak nevím jestli třeba studuješ, či pracuješ. Zda seš stále u rodiny, kde se nejspíš necítíš nejlepe. Ale pokud pracuješ. Tak bych se snažila našetřit si nějaké penízky a zkusit jít bydlet jinam. V dnešní době už najdeš mnoho mladých lidi co studují či pracují a jdou bydlet do pronájmu spolu s ostatními lidmi ve svém věku. Zvládají to takhle lépe finančně jelikož si platí jakoby jen svůj pokoj a věřím tomu, že tohle by tě opravdu posunulo trochu jinam. Do více společenského života, který by ti otevřel mnoho dvěří.

Já jsem třeba typ, co se nezačne sám od sebe s někým bavit. Všechny kamarády co mám jsem získala tak, že oni si sami našli mě. Ale naposled jsem byla na jednom výletě, kam jsem měla jet s kámoškou, která na poslední chvíli nemohla. Takže jsem byla v autobuse s holkama, které vůbec neznám. Řekla sem si: přece nebudu celý den sama, to nejde. Tim jsem si dodala odvahu, vyhlédla si holku, která byla taky očividně sama a tu jsem oslovila. Jenom jsem se jí zeptala na nějakou kravinu a hned z toho byl rozhovor a už to bylo. Podle mě je důležitý ten první krok, kdy někoho oslovíš, napíšeš mu nebo tak. Pak už to jde samo.

Ježis maria....sa ani nečudujem, že máš problém naväzovať vzťahy keď si žila v takom prostredí. Nemala si asi príklad dobrých medziludských vzťahov a to ťa určite poznačilo. Možno máš v podvedomí trochu strach ako ťa budú ludia vnímať, či ťa môže mať naozaj niekto rád (lebo v rodine si zrejme také pocity nezažila) a prípadne strach z ďalšej zrady a opustenia. Z toho môže prameniť aj rýchle fixovanie sa na nejakú osobu - na potencionálneho partnera. Neviem....tých možností je vela, každopádne nič nie je stratené. Možno by nebolo na škodu navštíviť psychológa, ktorý by ti mohol pomôcť vyrovnať sa s minulosťou a začať žiť prítomnosť plnohodnotne.

Ahoj, jak už tady holky psaly, máš za sebou hodně zlý zážitek a není se čemu divit, že na tobě zanechal následky. Neznamená to ale, že jsi ztracená. Řešíš tady ale problém, se kterým bys měla v první řadě vyhledat odbornou pomoc. V tomhle ti vážně lidé z internetové diskuse nemohou pomoci. 13 let je dlouhá doba a problém se nevyřeší seznamkou nebo zájmovým kroužkem. Ne že by to nestálo také za pokus, ale návštěva psychologa je ve tvém případě základ a bez ní to těžko půjde. Tak už neztrácej čas a poraď se s někým takovým, určitě ti pomůže. Přeji hodně štěstí.

Reaguji na beru_: To byly ty rodinné problémy, kdy se mě chtěl jeden člen zbavit a vyhrožoval, že jestli tam nepůjdu, že mě zabije.

To ti jako vyhrožoval člen rodiny? Tohle mi v rodině nepřijde normální..

Otevři se lidem, buď jaká jsi, svěř se, buď milá...on se tě někdo ujme Hlavně choď mezi lidi a nevytvářej si svůj svět, protože člověk je společenský tvor a samota s člověka udělá blázna.
Dneska je těžké najít k sobě opravdové přátele a partnera občas i s rodinou se moc nedaří. To je ta doba, ale nesmíš to vzdávat.

Asi zakladatelce fóra docela rozumím. Oba moji rodiče mají sociální fóbii, vlastně se odjakživa stýkají jenom s členy rodiny a nemají přátele, nežijí společenský život, chodí jenom do práce a domů, každý den. Jako malá jsem nechodila do školky, s dětmi jsem se poprvé začala pravidelně setkávat až v první třídě. Když už jsem si našla kamarády, nesměla jsem si je vodit domů a nesměla jsem u nikoho přespávat a to ani na střední škole, v pubertě jsem rezignovala a úplně se uzavřela do sebe. Stýkám se se spoustou lidí denodenně, nemám ani jednoho kamaráda a nikdy jsem neměla vážnou známost. Je mi 22 a dost tím trpím. Nedokážu navazovat vztahy s lidmi, neumím sama jít do společnosti, moji kolegové se ve volném čase nestýkají, protože tráví čas se svými přáteli a rodinou, na srazu s bývalou třídou nechodí skoro nikdo. A když to navrhnu, tak nikdo nemá zájem, když to navrhne někdo jiný, tak taky nemají zájem. Chodím k psychologovi a za tři roky ještě žádný pokrok. Neumím si to v té hlavě přetočit. Takže naprosto chápu, když je někdo neschopný navazovat vztahy a vím proč.