Nespím, jen se trápím

Takhle jsem to na výšce měla taky. Budoucnost nikdy nijak neovlivníš, je nesmysl se jí zabývat. To, že nemůžeš spát bych opravdu přikládala Tvému problému s přítelem. Ve druháku na výšce jsem to taky tak měla. Tehdejší přítel tenkrát najednou nevěděl, co vlastně chce. Já jsem člověk, který má rád hned ve všem jasno, nesnáším, když nevím, na čem jsem, jsem radši pro řešení hned, i když radikální. Takže týden než se vyjádřil, jsem nespala a nejedla, přitom jsem oboje moc chtěla, ale fyzicky to vůbec nešlo. Až když se vyjádřil, tak to na mě padlo a mě chytnul šílený hlad a skoro jsem usínala na přednášce.
Teď, když jsem starší, už bych se nikdy takhle "ničit" nenechala a pokud by milý přítel zase nevěděl, co chce, tak mu na to z vysoka kašlu.

nápodobně skoro dva týdny jsme nemohla spát, vždycky večer to na mně přišlo, přítel usnul, a mě se hlavou rojilo tolik myšlenek,cítila jsme se tak sama, každej večer jsem probrečela, mohly za to neschody s přítelem se kterým jsem se ty dva týdny nebavila, krom toho nová práce atak. teď je to zatím lepší s přítelem jsi promluvila a v práce zatím počká. Taky si myslím že na nás tak pusobé tohle sychravé počasí . jinak jak někdo psla mě taktéž pomáhá usnout pár sklenek bílého ale nebudme nabádat k alkoholu, dobré je taky si třeba zacvičit před s spaním nejenže to vyčistí hlavu ale taky tě to unaví, na to nějakej meduňkovej čaj, a to by byo kdyby jsi neusnula

Já mám teda tu zkušenost, že pokud jsem na tom špatně psychicky, tak sebevětší fyzická únava mi nepomůže, stejně neusnu.

Přijí na nové myšlenky, domluv se třeba s kamarádkou, že nekam zajdete, vyhejbat se tomu, co tě trápí, ja dřív když jsem měla problémy s přítelem, nemohla jsem usnout, budila jsem se furt, hrůza, šílenej to pocit, jen deprese. Přestala jsem se v tom utápět, tak, že jsem začla se věnovat tomu, co mě baví a hlavně chodit mezi veselý lidi, ty ti vždycky zvednou náladu Jo a dávej si hodne na tohle pozor, at z tohodle vážně neonemocníš, ber hodně vitamíny, nejaký protistresový homeopatika....at pak nezkončíš jak já A jak jsem četla vejš, vypadá to že máš problém s přítelem? To znám, přítel je zapeklitá situace

Jsem na tom ÚPLNĚ STEJNĚ! Psychiatr mi na to doporučil relaxaci, relaxační techniky, autogenní trénink. Ještě jsem s ní nezačala, nebyl čas, ale co nevidět začnu, jinak se z toho neustálého šrotování na plné obrátky, úplně ZCVOKNU. Je to hrozné.

Tohle bych se chtěla naučit. Jak to jen dokážeš - takhle vypnout? Já to neumím, usnu až úplným vyčerpáním.

Holky to je prostě stres. Začněte s tím něco dělat, nebo to přeroste v depresi. Určitě pomůžou meditace, relaxace, jóga, uvolnění. Tohle fakt cesta k depresím. Držím palce)

Reaguji na Elienka:
Já už právě depresí trpím dlouhá léta.

Já reagovala obecně.

Catyy a trpíš depresí od nějakého zvratu (šoku) v životě nebo jednoho dne to prostě přišlo? A doporučuju začít teda hned s těma technika, ony fakt mají něco do sebe.

To už může být právě náběh na tu depresi, kdy tělo už neposlouchá a nepomáhá nic, ani sport, zábava atd.

Já nevím, já už kvůli srdeční vadě dětství trávila v nemocnicích, kde jsem jako dítě i přestala chodit, pak taky stres ve škole, pořád úzkosti, strach ...
A kdyby to bylo od nějakého zvratu, tak by to šlo léčit líp? Co bych měla podle tebe udělat? Díky!

Patřím mezi lidi, kteří mají stres a řeším problémy skoro pořád. Ty sama si prvně musíš uvědomit, že chceš být uvolněná a v pohodě, protože tím, že nad tím přemýšlíš si jen ubližuješ. Zapoj do života jogu, dobré jídlo, běh, uklidňující muziku, sklenku vína, dobrý film, vanu...neseď doma a zkus být ještě víc akční tak akční, že večer budeš úplně vyčerpaná a usneš. Nastav si spací režim kdy půjdeš spát a kdy budeš vstávat. Čti si v posteli knížku nebo se uč. Mě to pomáhá. Nemyslím u toho na x věcí a většinou u toho usnu. Vím hodně o depresi apod. ale pokud nezměníte svoje myšlení bude vás to žrát do nekonečna. Děláš nějaký pohyb? Sport je nejlepší na stres.

No pokud deprese vznikla nějakým zvratem v životě nebo šokem (úmrtí blízké osoby atd.), dá se snáž léčit a je pravděpodobnost, že úplně vymizí. Horší je to u jakoby nevysvětlitelných depresí. Které přijdou z ničeho nic. Ale myslím, že u každé se dá na něco přijít. Chodíš na terapii nebo léčíš se jinak než těma lékama? Měla by ses snažit přijít na to, co to vyvolává a od čeho to je, tak to myslím.

Reaguji na Elienka:
Díky! Na žádnou terapii zatím nechodím, beru jen AD (1x denně).