Neukončená láska

Ahoj, víš jak ono se říká, že nic není nemožné. Zbytečnou naději ti dávat nechci, protože nevím, co ten kluk v hlavě má nebo nemá. Byli jste spolu ale dost dlouho na to, abyste se ani nepozdravili. Tebe bych ještě pochopila, když opustil on tebe a byla to rána. Je jasný, že se s ním vybavovat by bylo těžké. Ale to, že i on tebe bych brala možná jako náznak toho, že úplně jedno mu to třeba také není. Kdyby mu to bylo jedno, asi by se pokusil s tebou alespoň bavit. Přece jenom rok a půl je dost dlouhá doba na to, aby lidi chtěli alespoň zůstat přáteli.
To, že i pár měsíců po rozchodu jsi na něj nezapomněla, to se stává, zas to není tak dlouhá doba.
Je fajn, že je otevřený k tomu se sejít a promluvit si. Sama vidíš, že vzduch pro něj nejsi. Být tebou, tak to ale vezmu jako ryze přátelské setkání. Rozhodně mu neříkej co k němu cítíš, nebo že ho chceš zpátky. Tam pak on bude mít moc velkou jistotu a taky ho to může vyděsit. Prostě sejdi se s ním, jděte na kávu, zajímej se o něj, o jeho život, jak se má, co plánuje na léto atd. Ať si neřekne, že seš zoufalá hromádka neštěstí, ale naopak, ať ho ta káva s tebou baví, ať má možnost přemýšlet o tom, co ztratil, že je mu s tebou fajn.
Uvidíš sama jak se bude chovat dál. Není to třeba cesta jak ho získat zpět (i když může být). Ale pro tebe je to dobře, zjistíš jak na tom jsi. Držím pěsti

Reaguji na reunka: Vidím to stejně, taky bych to pojala ryze přátelsky. Řekla bych třeba, že mi chybí jeho přátelství a prostě mě zajímá jak se má... tak nemusíš být nervozní, že tě rovnou odmítne.

Děkuji za příspěvky, pokud by Vás ještě cokoliv napadlo nebo jste měli vlastní zkučenost - se šťastným nebo nešťastným koncem, napište. Budu za to velmi ráda meta13

V čem je láska neukončená? Mám pocit, že už skončila, alespoň z jeho strany. Ty se v tom, bohužel, plácáš (to nemyslím urážlivě). Jsou povahy, že za pár dnů či týdnů si najdou náhradu. To pomáhá nejvíc. Však taky jedno přísloví říká "Láska je jediný lék na rány způsobené láskou". A pak jsme to my (i já), co se ze zklamání dostáváme dlouhé týdny, měsíce, někdy i roky. Osobně si myslím, že není dobré iniciovat setkání. Proč Tě má vidět jako uzlíček neštěstí, který každým pohledem žadoní o přízeň? Že bys dokázala být sebevědomá, veselá až rozverná a dobře se s ním bavila, o tom pochybuji. Schůzka skončí a Ty budeš mít ještě větší pocit prázdnoty, uvědomíš si, žes ničeho nedosáhla, přinese Ti to další bolest a budeš setkání litovat. Budeš si schůzku promítat v hlavě, budeš si vyčítat "to jsem mu měla říct, to jsem jsem mu neměla říkat, to jsem měla říct jinak atd". Myslím, že na kontakt s ním ještě nejsi připravena. Za chvíli budou prázdniny, třeba někoho zajímavého potkáš. Nesrovnávej, nechtěj hned vztah. Buď příjemná a veselá. Nezapomeň, že chlapi chtějí ženy, které je rozesmějí.

Reaguji na Silvestra: to je nááádherně napsané!! Opravdu a velmi moudré a pravdivé. Máte můj obdiv. V každém slově obrovský kus pravdy.

Děkuji za názor, máte jistě pravdu, ale já to dokážu. Něco jiného je totiž, když se nevídáte, ale my se vidíme téměř denně a bude tomu ještě nějakou dobu, co to tak bude. Takže když už jsem to jednou začala, tak si myslím, že by bylo zbabělé to nedokončit a naopak bych tím ukázala, pokud bych to ted zrušila, že jsem se s tím ještě nevyrovnala. Už několik akcí, kde jsem ho měla v blízkosti jsem zažila a vím, co očekávat. Myslím si, že to musím konečně jednou uzavřít a jít dál. Tak nebo tak. Ať s ním jako dobrým známým nebo pouze s pocitem, že nemám otevřené a neuzavřené situace. Máte pravdu není a nebude to jednoduché. Odhodlat se k tomu stojí mnohé usílí, ale já věřím, že to vyjde v celkovém závěru kladně.
Vyčítat si, ale mohu teď kvůli mnohému, i když třeba neoprávněně, zároveň bych si také mohla vyčítat, že jsem to nezkusila. Litovat se můžu vždycky, ale možná je lepší mít konkrétní důvod než jen smyšlenky.

Každopádně děkuji!