Neustálý strach

Je několik věcí, buď je problém v hlavě, tj. to, na co myslíš tě omezuje, soustřeďuješ se příliš na problémy a proto tě pak bombardují v podobě strachu. Polož si pravou ruku na oblast žaludku, zavři oči a říkej si: "Věřím si", "Dobře to dopadne" a zkus utišit samu sebe.. je to cvičení, které se používá při psychoterapii a řekla bych, že docela pomáhá. Mluv sama k sobě jako k někomu, koho se snažíš uklidnit.

Druhou věcí je, že tyhle stavy může vyvolávat nedostatek minerálních látek, například hořčík. Doporučila bych ti si koupit hořčík v lékárně a pravidelně jej užívat. Stejně jako výborně může fungovat koenzim Q10 nebo lecitin, nebo kombinace všeho.

Další alternativou může být užívání těchto homeopatik.

Ještě mě napadá, jestli taky dostatečně piješ, někdy se stavy strachu dostavují jako následek poškození ledvin, přílišné konzumace slaného jídla nebo nedostatku pití. Špatný stav ledvin se projevuje jako projevy strachu někdy až fobie.

No,já mám skoro stejné pocity strachu-ale pravda,že u mě se to stupňuje věkem,jako mladá jsem byla v pohodě.Pravda je,že mě to ztěžuje život,ale žiju s tím X let a doktora jsem nevyhledala-ani mě to teda nenapadlo,jsem prostě úzkostlivá.

Reaguji na timmanis: Děkuji moc, hned to všechno vyzkouším. No mě psycholožka řekla, že to mam po prodělání angíny- prý mám oslabenou nervovou tkáň či co. Jenže já si nevzpomínám, zda jsem někdy měla angínu

A máš pravdu, hodně mě to omezuje. Navíc já se ještě jako by pojišťuji,. Např. když myji nádobí, říkám si ,, když umyji všechno, nic se nestane" ; jenomže naopak si k tomu říkám, když pojede modrý auto něco se stalo. No a prásk. To neovlivním a jsem pak ustrašená...
A děkuju moc. Jdu na to cos mi poradila.

Reaguji na Zanet96: No mě to taky doktorka popsala jako úzkosti až deprese...
A když to znáš, určitě chápeš že se toho chci zbavit. x)

Jojo,chápu,je dobře že s tím něco děláš,to určitěDržím palce.

Reaguji na Nestea:

Nejsem žádný odborník, ale vidím to na jednu z úzkostných poruch. Mám ji také. A prášky neberu. Když jsem ale byla u psychiatra, taky mi je napsal. ...

Reaguji na Zanet96: děkuju

Reaguji na Theres: a jaké prášky ti předepsal? já beru esoprex

Reaguji na Nestea:

Netuším jak se to jmenovalo.. Brala jsem to asi 4 dni, pak jsem s tím sekla... nechtěla jsem do sebe takový hnusy pumpovat. Jde s tím žít v pohodě i bez prášků.. jen se v tom nesmíš utápět.

Reaguji na Theres: Věř mi, že se snažím. Taky se mi ty prášky moc nelíbí. Nemám to ráda. Ale ja už to mám hrozně rozjetý...Teď mi příjde že se to zlepšilo. Tak snad...

Ahoj, jsem o 3 roky starší a úplně v tobě vidím sebe, tohle jsem prožívala od 15....ale až v 18 jsem to začla řešít, protože strach byl tak neúnosný, že mě začal úplně ovládat...bála jsem se tak strašně, až mě z toho bylo špatně a začala jsem mít zdravotní problémy, dostala jsem se do nemocnice.....no a pak mi bylo řečeno, že mám panickou poruchu.

Reaguji na chiquiita: : ahoj, a vyřešila jsi to nějak? No já to začala řešit kvůli šílenejm křečím od břicha. Šla jsem normálně k obvoďákovi a ten mě poslal dál. Jak jsi na tom teď?

Reaguji na Nestea: Zezačátku jsem měla taky stražný křeče z toho strachu a nervů, že se něco stane, jsem měla žaludeční vředy...chtělo se mi po všem zvracet, to bylo tím strachem, pak jsem přestala jíst úplně, strach mi to nedovolil, prostě jsem nemohla ani sousto...jinak obvoďák mi nepomohl vůbec a celkově jsem lítala po všech vyšetřeních, protože jsem každou chvíli ondlela, výsledky v pořadku, všichni si akorát mysleli, že jsem blázen....pak jsem sama nejak zjistila ze to je všechno psychickýho původu a když už jsem dal nemohla a jen ležela, dostala jsem se k psychoterapeutovi, kterej mně pomohl....lidi říkaj, že se to dá zvladnout bez prášku, ale já byla v takovy fázi, že i když jsem opravdu moc chtěla, tak mi to nešlo, proste jsem ty ataky měla každý den....ale to je můj příbeh, Ty na tom takhle určitě nebudeš, tak hlavu vzhůru a chce to si umět udělat chvili čas jen sama na sebe....ja byla hodně vytížená, škola, aerobic, učila jsem tancování, doučovala angličtinu a nedokázala si vydechnout.

Vypadá to na nezvladatelnou úzkost až panickou poruchu, teď už možná i mírně obsesivní. Děsí tě věci, které nemáš pod kontrolou. To je těžké. Zkusila bych psychoterapii a možná si postavit nějakou rodinnou konstelaci, taky určitým lidem pomáhá regrese, nebo kineziologie, i když toho příznivce osobně nejsem. Zažila jsem pěkné bláboly. Psychoterapie ano, ale je to na dlouho a nevím, jak bys to měla spojišťovnou. Nicméně bývá nejlepší. a třeba to nakombinovat s konstelacemi. Ale do tédoby, než se ti podaí aspoň částečně ty věci zvládat, by asi nebylo tak od věci brát nějaká anxiolytika.

Reaguji na chiquiita: Jojo mám to dost podobný. I to vytížení. Vlastně neznám volný čas...

Reaguji na Pančelka: Myslím že o obsesích něco paní doktorka říkala. Děkuji. Když mluvíš o té pojišťovně. Ty psychoterapie jsou nějak nákladné? Jak to na nich chodí? děkuji moc