Nevěřím v manželství a vztahy

Hele vidím to docela podobně. A to za sebou ani nemám žádný zklamání z minulých vztahů. Ale jsem už nějaký čas sama a fakt kolem sebe vidím jen samou hrůzu. Přesně jak píšeš, neznám jedinej pěknej vztah. Každej se podvádí, jsou na sebe hnusní...

Docela mě tahle doba děsí. Máme vše, nemáme v podstatě žádný starosti (myslím o život, o jídlo) a nevážíme si vztahů. Máme tolik možností se seznámit, až si toho nevážíme a přebíráme a přebíráme. Mluvím v množným čísle, protože to takhle má i spousta lidí okolo mě (různýho věku, pohlaví, sociálního statutu).

Přesto pořád nějak naivně doufám a věřím, že se na světě zázraky dějí a že na mě to štěstí čeká. A ráda si počkám, pokud to pak za to bude stát I tady čtu občas o krásným vztahu. Zkus třeba kouknout na jeden můj deníček

Ahoj,

takovéto myšlenky mám občas taky...dovolují si na mě zadaní kamarádi z vysoké školy, z práce a to jim ani nedávám žádnou naději, neoblékám se vyzývavě pro okolí..prostě to zkouší na každou trochu hezkou ženskou. Kluků, kteří jsou se svou přítelkyní dlouho, znám velmi málo. Já zatím ve svých 25 letech nemůžu teď navázat další vztah, protože dokončuji vysokou a jedu na delší dobu do zahraničí, ale taky jsem zvědavá, jestli najdu nějakého super chlapa, s kterým si budu rozumět a nebude mě podvádět už po pár letech vztahu...Ale asi je fakt lepší žít přítomností a užívat si každý den, nikdy nevíš, co se může stát a zaobírat se špatnými myšlenkami nic nevyřeší.

Je holky tak teď nevím jestli jste mě uklidnily nebo naopak více zdědily tím,že to také tak máte.. Je to opravdu hrozné...Už je to asi 2 roky co to tak cítím a začínám se ponižovat,že škemrám u ex protože opravdu už takhle dál nemohu. Zvláštní je ,že v zahraničí jsem tyhle pocity neměla.Ani jsem tam takovéhle story jako od kámošek tady apod. neslýchala.Ráda bych naivně doufala,ale už je to skoro 3 roky a už fakt nemůžu. Každý den samé děsivé příběhy. Nikdo kdo by byl trochu šťastný a řekl mi....álee nebuď blbá..podívej se na mě a na manžela-přítele jak to jde..

Trochu mimo téma,ale zajímá mě to. Jedeš tam za prací nebo na nějaký program z vejšky?

Reaguji na Carpisa: Za prací a studiem, ale s mojí školou už to nemá nic společného

Ještě abych navázala k tématu..Ale třeba moji rodiče jsou spolu už přes 30 let a pořád jim to klape..Výjimky existují..I když chce to na tom vztahu pracovat..A samozřejmě snažit líbit se tomu druhému...Ale samozřejmě znám případy, kdy kluci mají doma pěknou ženskou a stejně hledají něco jiného neokoukaného

Ono to tak ale bylo vždycky..Jenom dneska se o nevěře víc mluví

Jenže já bych právě ráda nějaké příklady "z dnešní doby" ne rodiče a prarodiče jestli víš co myslím...

To jo...ale je jich tak málo že to ani není možné

No mám kamaráda, co je s přítelkyní 8 let, je to jeho první slečna v posteli, pořád jim to funguje, rozumí si i celkově a kamarád je moc spokojený

Tohle ale vážně těžké téma Musíš prostě věřit. A když to skončí, potkáš někoho jiného..Bohužel když je ve vztahu dítě, je to složitější....

Tak to já mám kolem sebe plno páru, kteří jsou spolu dlouho, nepodvádějí si ani nic takového .. prostě páry, kterým to klape ... jenom já jsem sama no

To je tím, že se prosazuje individualismus a také se prosadily nové zákony, které manželství vlastně znevýhodňují. Čím více individualistů, tím více výdělků pro firmy. Tudíž se ti vůbec nedivím, že se ti do toho nechce, ale vše v životě je hop a nebo trop. Možná lepší procházet život ve dvou, než sama. Člověk není samotář, ale společenský typ. Hodně lidí si zvyklo na přátelské vztahy přes internet a věří, že ta přátelství jsou opravdová, protože mezi lidmi ty pravé vztahy prostě chybí. Na chlapa si budeš stěžovat vždycky. Nevím co je lepší. Být na vše v životě sama a nebo poznávat v průběhu života lidi s kterými můžeš zažít i to něco hezkého. U některých lidí potom časem vzpomínáme jen na to hezké a některé vztahy nás dokáží poznamenat. Nesmíš se na vše dívat černě a nesnažit se to porovnávat s jinými. Lidé nejsou dokonalost a věřit na celoživotní věrnost je také naivní, když ten vztah u lidí se různé vyvíjí a někdy také vyšumí..Hlavně každý chlap má něco, co ti na něm bude vadit. Buď ho opustíš a nebo budeš jeho nedostatky akceptovat, až ti vadit přestanou
Co se týče těch vztahů okolo, tak najdou se páry, kde to funguje. Také záleží na těch lidech, jak si to udělají. Já jsem s přítelem spokojená. U něj nejsou ženské, ale má zase jiné mouchy. Důležité je si udělat priority, co je pro tebe v životě a ve vztahu důležité a podle toho se nějak řídit. Jedna z nejhorších věcí v životě je asi strach..
Když se tu bavíme o vztazích, tak ono to kolikrát není ideální ani v rodině. Hodně lidí myslí materialisticky a tím, jak se bojí vztahů, tak ze sebe kolikrát dělají i sobce. Já mám také spousta špatných zkušeností s lidmi, ale kdybych se měla zavřít doma a s nikým nic nenavazovat, tak by mi bylo možná ještě hůř..

Ahoj, já to mám ve svém okolí tak půl na půl. Ale tak ty lepší případy asi převažují pominu moje a přítelovy rodiče, kteří jsou spolu 30 let a jsou spokojený. My jsme spolu s přítelem zatím jen necelé tři roky, máme moc hezký vztah, zato čtyři moje dobré kamarádky vztah nic moc (jednu přítel podváděl, ona není spokojená, ale nemá na rozchod; další žije s klukem, kterej jí zakazuje i kafe s kámoškou odpoledne; třetí má mamánka, kterej v 36ti letech žije s maminkou a vymlouvá se, proč se nemůže odstěhovat, a čtvrtá má doma worholika, se kterým už se skoro ani nevídají, nikam nechodí atd.). Pak mám dobrou kamarádku, která se loni po 4 letech vdávala a ti jsou moc spokojení, vídáme se s nima, jezdíme na prodloužený víkendy, moje stejně stará sestřenice má manžela a děti a mají krásný vztah, a hezký vztahy vidím i u pár přítelových kamarádů (samozřejmě má i pár kamarádů, kde to naopak nestojí za nic).

No a já mám kolem sebe dva slušné chlapy, kteří jsou "hodní, slušní, domácky založeni a pro rodinu", takže je jasné, že to nic pro mne nebude - jednoho odírá jeho notoricky nevěrná teď už bejvalka na alimentech, seč to jde ( a jde to hodně ) , druhý se rozhodl, že půjde do zahraničí vydělat na dům pro tu velkou rodinu, kterou plánoval se svou nastávající, ta neustála ani těch prvních pár týdnů čekání, až se odtud poprvé vrátí domů a hned si nabrnkla jakéhosi čmouda ... jak se má teď, není známo
Oba jezdí domů a snaží se někoho si najít, samozřejmě - ale končí to pokaždé nějakým fiaskem na způsob viz výše. A patrně mají také pocit, že už nevěří na nějaké vztahy.
Mne to tak připadá, že člověk si v životě nese jakési dogmata a očekávání, co se vztahů týče a tím podvědomě jako naschvál přitahuje právě společnost lidi, které se k němu nehodí a které ani nechce Pak jsou z toho různé prapodivné kamarádství, každý radí každému, akorát sám sobě poradit, to už je podstatně horší ....

to ale bude asi něco pro mě, holt stárnu a potřebuju se usadit nechceš hodit kontakty?

Reaguji na Christal:
Pokecáme přes SZ !