Nevěřím vlastní mámě

Největší smysl bude tenhle deníček dávat těm, kteří už četli můj předchozí deníček o mé řekněme dost nestandardní rodině a vztazích v ní. Ten předchozí deníček najdete zde: https://www.omlazeni.cz/nulove-vztahy-s-113-547838 -0.html

Od posledního deníčku uběhlo 5 let. Zkusím to zkrátit. Sestra podvedla kvůli financím dost lidí, bohužel se to pod jejím jménem dá najít i na internetu. Sama se i dost zadlužila, podvedl ji někdo jiný kvůlu bytu, řešilo se i v reportáži v Černých ovcích v TV. Kromě reportáže se ta kauza už nikam neposunula. Sestra se jen zadlužila. Dluží něco kolem dvou milionů a dluh stále roste.
Moje máma si dodělala školu a pracuje u zubaře, její vztahy at už se sestrou či s její mámou( naší babičkou) jsou pořád dost vypjaté. Když se sestra loni v březnu vdávala, prý si vzala nějakého bohatého američana a kvůli dluhům odjela natrvalo kamsi do Ameriky, se máma vetřela na její svatbu, aniž by byla od sestry zvána. Veškeré info o svatbě měla od babičky. Ani s tou se nestýkám. Po tom, co sestra odjela, o ní nikdo nic neví. Já o svatbě samozřejmě ani nevěděla. Veškeré tohle info mám z úplně jiného zdroje, od máminýho boyfrienda, který na mě vzal telefon bůhvíodkud. Samozřejmě mě to mrzí, že ani se svatbou si na mě sestra nevzpomněla, ale co nadělám.
A já jsem díky práci procestovala kus světa, zlepšila se v angličtině a s přítelem jsme spolu už desátým rokem. V Praze máme pronajatý byt, i když jsme doted byli kvůli práci dost často pryč. K tomu se snažíme cestovat mín a mín a rozjet náš byznys v Praze. Jde to pomalu, ale vidím progres. Už jsem měla cestování tak nějak plné zuby, většina lidí si to představuje úplně jinak, než jak to ve skutečnosti je. taková pohádka to není, když se kadou chvíli naa cestách něco pokazí...
S mámou jsem osobně se potkala loni v lednu. A bohužel to nebylo štastné shledání. Byla jsem ovlivněna přítelem, kterému před pár dny zemřel táta na rakovinu, vytasil na mě, že i ta moje rodina je důležitá... Vím, že v tom byl z jeho strany dobrý úmysl. Já byla čerstvě po vytrhání moudráků, bylo to dost komplikované, museli to dělat v narkoze, doktorovi se nějak smekla ruka se skalpelem a z nemocnice jsem odcházela se dvěma řezy od skalpelu na tváři. V takovém stavu jsem se měla potkat s mámou. Fyzicky i a psychicky úplně na dně. Během našich setkání jsem z ní měla divný pocit...jak kdyby cokoli, co jí řeknu, ji vlastně vůbec nezajímalo, básnila o ségře, o svojí práci, o nějakém chlapovi, se kterým si píše, atd. Tak nějak jsem to brala, i když mě to ve skutečnosti dost mrzelo, dedět let jsme se neviděla a ona se o mně nezajímala ani trochu ani naživo. Krátce pře mýma narozeninama jsem šla opět na kontrolu se zuby, až tam jsem se od doktora dověděla, že tam byla moje máma a udělala tam scénu a ostudu, když tam na něj řvala. Domů jsem došla nějak v transu. Brala jsem to od ní jako podraz, nic mi o tom neřekla. V šoku z celé té situace jsem s ní utnula veškerý kontakt a všude si ji zablokovala. Ona má stále číslo na mého přítele, a tak mu obačs napíše. Já už na ní samožřejmě nemám nervy a náladu. Naposledy mu psala zhruba v půlce listopadu, přítel mi to řekl až včera, že chodí na chemoterapii a já bych si měla zajít na testy na revmatologii. Po těch zkušenostech, co s ní mám, kdy mi jako malé holce lhala, že má rakovinu, bylo mi tak jedenáct, později o samé říkala o ségře, už jí to prostě nevěřím. Jsem vůči ní už prostě podezíravá. Jak kdyby si vymýšlela, aby získala pozornost.

Chci se nejen vypsat, ale potřebovala bych i poradit. Ségru nemám jak kontaktovat, ani nevím kam se odstěhovala nebo jak se ted jmenuje příjmením. Máma ani nenapsala o jakou rakovinu se jedná, v podstatě k tomu nevím nic konkrétnějšího. Takže ani vlastně nevím na jaké testy k doktorce bych měla přesně jít. Googlit se to bojím, pořáda jsem na slovo "rakovina" po smrti přítelova táty dost citlivá. Co byste mi poradily?

Pokud jste ten elaborát přečetli až sem, patří vám velký díík!