V jednom deníčku na začátku března jsem psala, co jsem provedla svému expříteli. Že jsem mu zavolala, řekla mu, že mi chybí a on mi to položil... Snažila jsem se na něho nemyslet a možná, se mi i ulevilo. Nepsala jsem mu, a řekla si: dobře, tak je konec...
Jenže minulý týden mi v noci napsal sms, proč se nepřipojuji na net, že se dívá každý den a že by byl rád, kdybych se někdy připojila a že by si rád popovídal. Druhý den jsme si napsali pár smsek. Jedna ze smsek byla taková zvláštní. Ptal se mě na práci do školy, kterou fakt nedávám, tak jsem mu napsala trochu nepříjemnou sms (protože mě to štve, že jsem lůzr) a on na to, že to myslel jsem to dobře, protože... ale to je jedno. Nevím co znamená to protože a co je jedno. Každopádně pak se ptal, jestli bych nezašla na kafe. Já mohla až za pár dní. Pak ještě týž večer napsal, jestli jsem si to nerozmyslela a nešla bych dnes, ale já fakt nemohla.
No, byli jsme nakonec venku asi 2 hodiny a normálně si povídali... rozloučili jsme se a konec.
Co mě trápí je to, že mě je s ním dobře. Vím, že ho stále miluji. Prostě vedle něj se cítím tak nějak jistě a přála bych si ho zpátky... ale on se sám od sebe už neozve... když jsem mu napsala, jak se má, co Velikonoce, tak teda jako že napsal, ale už třeba nenapsal: no a co ty?...
On mě tímto vyloženě deptá, protože pokud nechce zpátky, já asi takovýhle přátelství nedám... Ale proč by to dělal, když jsem mu tehdy udělala hysterickej výlev do telefonu, až mi to položil? Neumím to s klukama, nevím, jak se mám zachovat, proto píšu sem. Já vím, že neznáte mě, ani jeho, ale tak názor nezaujaté osoby by byl fajn. Nechci nic pokazit... ale já nemůžu takhle normálně žít...



Poslat SZ
Z některých jejich pravidel už tady šílím..prostě si zadej to vyhledávače "Rozešel se a chce být kamarád", přesně takhle se to téma jmenuje.
). Týden po rozchodu mi řekl, že už se přes to přenesl, že ho nic netrápí, že na to kouká racionálně. A tak začalo moje smiřování, dva týdny jsem se v tom plácala (ale vůbec jsem se mu neozývala) a pak se "ozval" - napíchnul se mi na fb. A tak jsme spolu začali komunikovat - on stylem, že se z toho nemůže dostat a já, že už to mám za sebou, že už je to pro mě uzavřené (i když asi úplně není). Teď o víkendu se to dozvěděla jeho rodina a nepřijala to moc dobře a dává mu to sežrat, jeho malý bráška se po mně pořád ptá, kdy přijdu. A on mi začal psát v takových asi náznacích - že mu vždycky trvá, než si uvědomí, co je pro něj dobrý, že v tom vztahu šťastný byl, ale neuměl to dávat najevo, že teď ví, že "něco" cítí víc, než kdy jindy, posílal mi citát, že "když skončí vztah neznamená to, že končí city"... a tak. A já mu pořád píšu, že už jsem prostě za tím, že jsem s tím smířená. Ale píšu mu to mile, možná ho trochu podporuju. A pěkně to asi mrším. Vůbec nevím, co dělat... najednou se přestat ozývat? Jo a dodatek - má novou slečnu. A pořád mi píše, že "v tom není naplno", že "byla asi chyba začínat nový vztah"... a blabla. Pěkně jsem se do toho zamotala, asi jsem mu vůbec neměla odepisovat a už vůbec ne mile... ale - co teď?