Když jsem poznala svého přítele tak mi bylo 16let. Ani nevím jestli jsem do něj byla vůbec zamilovaná, ale bylo mi s ním strašně fajn, dokázal mě vždycky rozesmát a ráda jsem s nim trávila čas..
Jenže postupem času jsem začínala vidět jeho chyby.. Zajímalo by mě co si o tom myslíte, když bydlí v tolika letech u rodičů? Strašně mě to štve.. Třeba když má dojít k nějakým intimnostem tak jeho rodiče jsou vedle v obýváku, já se pak pomalu dusím do polštáře abych náhodou nebyla slyšet.. Kupuje si pořád drahý věci, místo toho aby šetřil třeba na byt.. Navíc on nedokáže žít bez televize.. Když už spolu spíme tak bych si třeba chtěla pustit nějakou hudbu, ale on musí mít pořád zaplou televizi..
Poslední dobou se ani nevidíme a když už, tak u něj doma u televize.. Já jsem přes týden totiž na koleji...Je to strašný.. Za tu dobu co jsme spolu, jsme nebyli ani na nějaké dovolené, a na výletě jsem byli jen jednou v Praze. Já na tom nejsem finančně dobře, takže na dovolenou nemám.. Ale sakra on bydlí u rodičů, o nic se nemusí starat tak by mě podle mě mohl někam pozvat ne? Ani mě nikdy nevzal na nějakou pořádnou večeři..
Za tu dobu co jsme se neviděli tam jeho chybama hrozně přemýšlím a jsem hlavně zjistila, že je mi bez něj nějak líp.. Nevím jestli to není jen přechodné, ale poslední dobou mě rozčilovala už i jeho přítomnost, vytáčel mě maličkostma...
Včera jsem mu napsala, že bychom si možná měli dát pauzu.. Musela jsem mu to napsat v sms protože už jsme se 3 týdny pořádně neviděli a já už ztratila nervy.. Je mu z toho prý hrozně. Prý si mám vymyslet pořádný důvod a ne že chci být teď sama. Vůbec to nechápe a hledá za tím jinýho kluka...Dneska se máme sejít.. Mě je to strašně líto, ale já prostě nevím jestli ho miluju.. Jak to mám poznat? Někdy si říkám že se máme rádi asi jen jako přátelé..
Bojím se, že když se s ním rozejdu tak toho budu později litovat... Třeba později zjistím, že to byl opravdu ten pravý, jenže třeba bude už pozdě... Nevím co mám dělat.. Chtěla bych si dát tu pauzu, abych zjistila, jestli mi chybí... On ale žádný pauzy neuznává.. Tak vůbec nevím co bude..
Nezažila jste některá také nějaký takový vztah? Jestli ano, tak by mě zajímalo, jak jste si s tím poradily... Potřebovala bych nějakou radu
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Nevím jestli ho miluji..
miluju?co to je miluju?jen slovo. Důležitý je, jestli je ti s nim dobře, jestli se na něj těšíš, plánuješ s nim budoucnost, každý má chyby a nikdo není dokonalý, na každym něco najdeš, někdo není dost ambiciózní atd. Stačí si o tom promluvit, říct jak to cítíš, co tě mrzí, nebát se, si říct co chceš a pak bych se podle jeho reakce rozhodla, pokud s tím bude chtít něco dělat,tak tě má rád a záleží mu na Vás. Ale já v dnešní době neznám moc kluků, co by šetřilo na byt, většinou jsou co nejdýl u rodičů, koupí si tak max.auto a značkový hadry, to neni jeho vina, to je dobou
Poslat SZ
Galerie obrázků
.... zajímavé
myslim to tak, že to můžu řikat a psát si do deníčku miluju/nemiluju, i když to tak necítím...můžu to řikat i když to tak necítím, stejně ten druhý..ale důležité je co cítím....
jak můžu někoho milovat, když mi je s nim hrozně, ubližuje mi, chová se ke mně hrozně, ale já s nim chci být, protože ho miluju...rozumíte mi...?
oni chlapi na nic nepospíchaj, hlavně do ničeho netlačit, oni to pak rádi vyčítaj
)buď s ním být a zvyknout si a doufat, nebo si najít někoho jiného..zákon přírody
Já teda nevím, ale chlap co v 27 bydlí u rodičů a nevypadá, že by to chtěl v nejbližší době změnit, a místo toho, aby mě někam pozval, tak si koupí značkový hadry, tak ten by mi absolutně ničím neimponoval. A trávení volnýho času u televize je moje noční můra...myslím, že existuje spousta lepších chlapů...pro mě. Jde o to, jaký máš představy ty. Ale jsi mladá, nemusíš se bát, že už by sis nikoho nenašla...a nemá cenu zůstávat ve vztahu, kterej tě nenaplňuje.
méně než
10 příspěvků
Ahoj.
Keď som čítala tvoj príspevok, mala som pocit, ako keby som čítala svoj dennik, presne ale úplne presne máme rovnaký vzťah.
To že žije u rodičov, mi príde trochu aj normálne, žijeme v dobe, keď si človek nemôže len tak kúpiť byt alebo dom.
Ale ta telka a výlety ? ani ja neviem ako to spraviť, aby to bolo iné, rada by som šla niekam von, do párku, na hrad a pod. ale on nie, on rad pred TV.
Úprimne, prvý krát si to priznám, ale tak isto sa samej seba pýtam či chcem byť s ním aj v budúcnosti, bojím sa že spravím chybu.
