Nezapadnutí ve třídě

Ahoj Věrko,možná ti můj příběh trochu pomůže.Na základní škole jsem byla oplácané dítě, pořád samé jedničky, mám fotografickou pamět, učení mi šlo nějak samo a tak byla trochu i závist a děti si myslely, že jsem šprtka.Po škole jsem musela hned domů, nebo pro mladší sestru, kamarádku jsem měla jen jednu.Šikanu jako takovou jsem nezažila, ale ve sportu jsem nevynikala a tak jsem i logicky byla mezi posledními vybíranými třeba na míčové hry.Nebyla jsem vyloženě otloukánek, nebo jsem nezažila, že by se mi děti posmívaly, ale hvězda jsem tedy nebyla.Pak byly prázdniny a já jsem hodně zhubla, narostly mi dlouhé vlasy, začala jsem se malovat, s kamarádkou, která si dělala kurs na kosmetičku pobrala vědomosti o líčení a dokonalém make-upu, nevýrazné hnědé vlasy obarvila na černo, vyházela jsem kompletně šatník a začala se oblíkat- no, opravdu dobře až luxusně(financovala mi mamina a já z ušetřených peněz, neb jsem nikdy nevyhazovala za zbytečnosti a škudila).I když jsem přílišným sebevědomím nikdy netrpěla, rozhodla jsem se, že na střední budu za hvězdu, a všichni mně budou obdivovat.S vizáží tedy nebyl problém, všechno ostatní má člověk v hlavě.Takže mně bylo hodně slyšet, oslovila jsem koho mne napadlo, nahlas jsem se smála, občas i mluvila sprostě- (tomu se neubráníš a slovo ty v.ole zas tak strašné není), dělala vtípky,prostě jsem naprosto změnila přístup- z tiché holky se stala rebelka, neváhala jsem chovat se drsně a na případnou poznámku hned reagovat.Když si to dotyčný zasloužil, poslal jsem ho někam.
Pokud ted namítneš, že to nedokážeš- zkus si představit, že hraješ nějakou roli, za čas ti přejde tzv do krve sama.Možná mi taky namítneš, že jsi se špatně uvedla, ale to se dá napravit. Nešetři úsměvy, ale klidně i úšklebky, když si to dotyčný zaslouží, nenech si nic líbit, klidně něco hlasitě okomentuj, směj se s ostatními- prostě bud slyšet!A pokud mají vaši finační možnosti, fakt se dobře oblíkej- pro mladou holku jsou ted obchody jako takko, CA, NY, Zara a další.Inspiruj se nějakými outfity tady na omlázku!Zvýrazni líčení- co je na tobě hezké, dlouhé pěstěné vlasy taky dělají své.-Bud vidět!Dobře oblečeným holkám, co se umějí nosit se nikdo nesmějeNemusíš se chovat povýšeně, stačí, když budeš milá, ale na druhou stranu drž si svou hrdost a nepodlézej nikomu, nemáš to zapotřebí.Prostě ostaním vnut představu, že ty jsi ta princezna, o kterou je nutno stát a že by vlastně moc rádi byli tvými přáteli.Všechno je to jen ve tvé hlavě, když uvěříš sama sobě, že jsi krásná, chytrá a úžasná a budeš se tak chovat- ostatní to uvidí taky.
Na svou střední vzpomínám jako na super léta, jenže by tak super nebyly, pokud bych to prostě nezměnila já sama.Ted mám dvě děti, je mi 32 let a dodávám sebevědomí jim.

Dodala bych, dobře a moderně se oblékni, namaluj se a pak třeba s úsměvem projdi jídelnou a klidně se posad sama.Otevři si Elle nebo nějaký jiný časák a klidně jez.Do vlasů zastrč brýle, do ruky vem mobil a klidně můžeš předstírat, že s někým voláš- nebo zavolej mamce.Hlasitě se zasměj do telefonu, bav se uvolněně- hlasitě- třeba:ne, to není možný! vážně to o mne říkal? No ten je ale boží! To víš že půjdu na ten mejdan, že váháš.Co si vezmeš na sebe?Viděla jsem úžasný tričko.....jde o to, aby ostatní pochopili, že se vlastně máš skvěle, někde jsi oblíbená a věř, že pomalu začnou otukávat.

Reaguji na mity: souhlasím, velmi pěkně, mluvíš mi z duše

Reaguji na mity: Navíc, tento podobný příběh má i má známá. Hodně mi jí to připomnělo.

Nemyslím si, že by bylo zrovna nutný utratit spoustu peněz za oblečení nebo chodit výrazně namalovaná. Kdyby ale bylo zrovna tohle, co ti dodá sebevědomí proč ne. Souhlasím, že změna vnějšku může někomu pomoci se změnit i uvnitř. Znám ale i spoustu žen, které se vůbec nemalují, nebarví si vlasy, nelakují nehty, prostě jsou takové přírodní a zajímají je jiné věci, třeba dobře dělat svou práci nebo jejich koníčky a sebevědomí jim rozhodně nechybí.

Přesně tak. Sama jsem se s tím setkala. Pokud se sama cítíš dobře, krásná, oblíbená, úžasná pravděpodobně Tě tak bude brát i okolí. Jen tomu sama musíš věřit. .

My na střední měli šílenou třídu. Samé intriky, pomluvy, posměšky. Nejhorší kolektiv na škole. To byla naše třída. Až do čtvrťáku u nás byly vztahy napjaté. Já chodila do třídy s nej kamarádkou takže jsem měla o zábavu postaráno, ostatní jsem ignorovala. Ráno je pozdravila ( né všichni mi to vrátili) a po zbytek dne jsem si hleděla kamarádky a svého. Učila se, četla jsem si, poslouchala hudbu ..... Když jsme byli rozděleni do skupinek tak jsem s nimi normálně komunikovala, nehrála jsem si na princeznu co se na ně povyšuje. Ale já mám zdravé sebevědomí takže když mně někdo urazil poslala jsem ho do ..... a neřešila jsem to.

Princezno a tohle okamžitě vypusť z hlavy. Pokud takhle depresivně smýlíš pravděpodobně tak působíš i na okolí. Začni o sobě smýšlet jako o hezké, pozitivní holce, která miluje život a hned bude lépe.

Co Tě třeba baví? Malovaní? Tanec? Pilates? Joga? Zumba? Nějaký kreativní práce? - třeba s keramikou. Vyrábění hrnečků? Co kdyby jsi začala chodit na nějaký kurz? Myslím, že rodiče by Ti to rádi zaplatili, aby Tě přivedli na jiné myšlenky - na takové ***** většinou chodí lidé, které jsou na stejné vlně jako ty. Lehce se tam dá seznámit, najít přátelé. A potom by to třeba ve škole bylo snesitelnější, celý den by jsi se těšila na odpolední zábavu a když by sis našla kamarády tak by jsi věděla, že ted sice musíš vydržet ve škole, ale po škole Tě čeká zábava a nový přátelé. .

Já také nejsem zrovna extrovert, co by si k někomu přisedl a zapředl rozhovor.
Jsem celkově taková "divná", jelikož mi nic neříkají pařby, párty a hospody, raději si sednu do učebny s knížkou a večer si přepisuji poznámky Asi do kolektivu také nezapadnu, ale tak co se dá dělat, zase za takovou oběť, abych komplet měnila mé já, mi to nestojí.

Zkus se na to dívat z jiného pohledu- holky si, s největší pravděpodobností, "honí triko", takže z jejich historek není vůbec třeba mít mindráky. To, že se nelíbíš jednomu klukovi přece neznamená, že jsi ošklivá!

Chápu, že je to hrozně těžký, já jsem taky hrozná citlivka a z každého byť jen špatného pohledu je mi hned do pláče, takže vím, že jenom rada "tak si to tak neber" nepomůže. spíš věř v lepší zítřky. Na škole se trochu otrkáš, a jak už psaly holky výše- určitě si nějakou spřízněnou duši najdeš, je přece nemožný, aby to byl ve třídě samý ukřičený extrovert

Věruš neházej flintu do žita. Ono nic není tak horké jak to na první pohled vypadá. Týden je hodně krátká doba na to aby se lidi seznámili a utvořili nějaké partičky, které vydrží celé čtyři roky. A nechce se mi věřit, že jsi ve třídě jediná zakřiknutá a všichni ostatní řádí jak neřízené střely. Utři slzy a zkus se podívat kolem sebe pořádně a určitě najdeš někoho ským si budeš rozumnět. Přechod ze základky na střední je pro hodně děcek problematické(noví lidi, jak mně asi příjmou, co když se znemožním...).
Já si peklem prošla v mateřské škole a na základce a celých těch 10 let jsem se netěšila na nic jiného až z toho blázince vypadnu a jak mile jsem přešla na střední školu, kde mně nikdo neznal všechno se obrátilo o 180°. Začátek pro mně byl taky dost těžký.Já a seznamovat se to je snad moje největší noční můra do dneška. Ale po dvou měsících se všechno ustálilo, všichni jsme se tak nějak otrkali a zvykli si na to, že už nic nebude tak jako dřív a všechno se postupně začalo zlepšovat. Neříkám, že jsem pak byla nejoblíbenější ze třídy to ne ale i kyž jsme byli snad nejhorší třída na škole, potkala jsem tam lidi, kteří mi povahově vyhovovali a ze zakřiknuté a extrémně uťáplé chudinky se stala veselá holka, co si neláme hlavu nad tím, že ji někdo řekne fuj ty jsi hnusná, tebe snad porodila gorila.... Tak tomu zkus ještě dát čas a nevztahuj si všechno kdo co řekne jen na sebe. Nádávky a posmívání není tvůj problém ale dotyčných lidi, kterým se nedostala lekce slušného chování. Vím, že to hodně zabolí, když o tobě někdo mluví hnusně ale musíš se nad to umět povznést, protože když jim budeš dávat na jevo, že ti to vadí začnou do tebe o to víc šít a pak se z tebe stane třídní otloukánek a to ty přece nechceš. Taky nedělej nic na silu. Nečekej, že když je tobě někdo simpatický, že on bude mít vůči tobě stejné pocity. Prostě dejt tomu čas a ono se to určitě spraví a všechno bude v pořádku.

není nutné kupovat modely.. ale hezké tričko z Takka za 290 kč, k tomu třeba slimky, nebo jiné džíny, a kolem krku šátek s třásněmi- to je prostě uniforma střední školy.A zase za to nedá majlant.No a to líčení- někomu pomůže zvýraznit si oči, zkusit jiný styl v líčení než měl doposud a vypadá hned úplně jinak.A pokud sama uvidí v zrcadle, jak jí to sluší, zvedne se jí sebevědomí a bude se cítit dobře.

V líčení můžu poradit osobně přes mail, ale k tomu potřebuju fotku obličeje, takže pokud je zájem, stačí mail do SZ.

Každej prostě ve třídě nezapadne, kolektiv si vybrat nemůžeš Já zase nedá se říct že bych se tam neměla s kým bavit, ale nikdo tam není úplně "můj typ" a říkám si, že jsem přišla do školy se něco naučit, a ne si tam hledat kamarády, mimo školu jich mám dost, proto mě tak netrápí, když třeba sama sedím v lavici nebo si nemám s kým povídat na obědě, myslím že je důležitý udržovat tam ty vztahy na jakštakš normální úrovni- ždáná šikana nebo tak, ale zas je dobrý být sám na sebe a nespolíhat s etak moc na ostatní, přece jen na základce jsme na sebe byly s jednou kamarádkou tak hrozně vázaný, že když jedna byla třeba nemocná tak ta druhá trpěla že musí být ve třídě bez ní

Ahoj zlato...zapamatuj si sebevražda není řešení ublížíš si, ublížíš tvým rodičům a ostatním jen ukážeš, že jsi opravdu nula. Né každý je uřvaný puberťák, který si dovolí cokoli. Jsi jiná a tak se ber. Buď jaká jsi, věnuj se tomu, co tě baví. Docházej na nějaké kurzy, kroužky a tam najdeš spoustu lídí s kterými se třeba zblížíš. Pokud je to s tebou až tak hrozné, že si nevíš rady zajdi k psychologovi. Nestyď se. Já sama patřím mezi lidi, kteří nemají problém navázat různé vztahy. Pohybuji se mezi x lidmi a také si občas k tomu psychologovi zajdu ač působím sebevědomě. Jsem sebevědomá, ale jsou věci, které nejsou překousnout. Nebav se s lidmi, kteří se ti nelíbí nebo kterým za to nestojíš a nejeví o tebe zájem. Povznes se nad tím a choď s hlavou vztyčenou. Když ti někdo řekne, že jsi ošklivá apod., tak se jen směj do ksichtu a nic neříkej. Když nebudeš na tyhle věci reagovat ty druhé to omrzí. To oni jsou špatní. Ty jsi dar. Nechoď na tyhle myšlenky. Ber intr, že tam jdeš jen přespat a najdi si záliby a kamarády vedle. Těch pár let uteče přežiješ je jako nic ))) Život je nádherný a čeká tě určitě něco nádherného, ale také se kvůli tomu musí stát něco ošklivého, protože štěstí vychází z neštěstí a neštěstí ze štěstí.

Já jaký jsem měla kolektiv na střední? Hrůza banda arogantních slepiček. Samá holka a taky měly kecy s kým se bavím apod. dneska mě žádají o přátelství na facebooku a když je někde potkám jsou jak med a ptají se jak to dělám, že se tak mám..čas všechno ukáže ))

Záleží na tom jaká jsi a jak si co bereš.Já sem ted taky v prváku.Taky jsem s nikým eště nechodila a řekla bych že jsem pěkná.Na základce mě kluci moc nemuseli,že jsem taková chladná a ne moc přátelská.Všichni už dávno chodí do hospod,na různý akce,já nikam nejdu,jsem ráda sama,mám se ráda takovou jaká jsem,at si každej myslí co chce.Ponoř se do svýho nitra a hledej se.Mysli si o sobě samý pěkný věci,měj se ráda a kašli na ostatní,oni se s tebou potom začnou bavit a budou tě mít rádi,až uvidí,že i ty se máš ráda.Vím,že se to lehce řekne,ale hlavně se tím netrap,nikdo za to nestojí.

já taky nikdy nezapadla mezi lidi ve třídě .... buď ráda že jsi jiná ....