Nezdařené zkoušky

Ahoj holky,
potřebuji se trochu vypovídat, a tak zakládám tenhle deníček.
Jsem studentkou 4. ročníku bakalářského studia na VUT v Brně na fakultě stavební. Nikdy jsem nebyla ukázkový student. Zápočet jsem nikdy neopakovala, svoje povinnosti - odevzdávání projektů, protokolů, staťáku atd. jsem si vždy hlídala a byla schopná odevzdat.
Horší to bylo vždy se zkouškami. Ta dvojka je asi prokletá. Každý rok opakuji si nesu do dalšího ročníku dvě zkoušky. Myslela jsem, že se to letos změní a mě se povede úspěšně dokončit studium. Ba co víc, hrozně jsem si přála pokračovat dál na magisterským. Tak jsem do učení vrhla po hlavě. Chtěla jsem tak moc, že mi zkoušky začaly o to víc utíkat. Zkouškové sice ještě nekončí, ale už teď vím, že si dvě zkoušky budu muset zapsat znovu na příští rok. Tím pádem budu prodlužovat. (Málo termínu do státnic. Jeden pokus a na víc jsem se nedostala.)
Možná by to nebyl až takový problém, ale ... Na VŠ jsem nastoupila dva roky po maturitě, tak že mi v září bude 26 let. Už se cítím být stará a mám pocit, že na to nemám. Dochází mi síly, vidím se někde jinde - začít pracovat, zařídit si byt, pořídit rodinu. Jenže když už jsem se na to dala, tak chci svoji práci dokončit.
Doma to táta nemůže vůbec skousnout. Podotýkám, že co jsem mohla, tak jsem chodila na brigády, žádné prázdniny, nic takového. A když pominu rodiče, tak já sama to vnímám jako velký neúspěch. Na příští rok si samozřejmě chci a musím najít práci, nic nedělat a čekat na to, až si ty dva testy napíšu znovu, rozhodně nechci. Bakalářku budu muset ještě doladit. Když jsem zjistila, že ke státnicím nejdu, tak práce zůstala stát. Nic méně už je téměř v "mašličkách".

Nečekám reakce, šlo mi to se jen vypovídat.
Přejí krásný sluníčkový den!