Nezvládám jakékoliv projevy na veřejnosti

Na většině škol tady ty prezentace vůbec nikdo neposlouchá pokud nemusí, můžeš si zkusit vybrat časy kdy moc lidí nechodí (před vánocema, víkendem apod.) a nebo se nějak dohodnout s vedoucím toho semináře.
A pomalu na sobě pracovat, zkusit to převykládat kamáradce a postupně více lidem, třeba rodině, aby sis zvykla mluvit nahlas před lidma.

Jakou školu studuješ? Pokud nejde o školu, kde se musíš naučit mluvit s lidi, tak si dojdi za psycholožkou a ta by ti mohla napsat nějaký posudek, že máš tyto problémy. Útěkem ze školy nic nevyřešíš. Dnes jsou tyto prezentace módní a jsou na všech školách.

Mám naprosto stejný problém Řešení dosud nenalezeno, právě tohle mi kazí veškerou snahu ve studiu, páč vždycky ať se snažím, jak chci, tenhle ústní projev výsledky hodnocení ovlivní ze všeho nejvíc a můžeš umět jak chceš. Například při ústní zkoušce je to totální katastrofa, i když umíš, ale nedokážeš se vyjadřovat, působíš na profesora jako že neumíš V tomhle závidím všem, co mají aspoň trochu dobrý veřejný projev

Já bych si to asi také trénovala, stoupla bych si před přítele a povídala bych, poté před rodinou jestli máš možnost, a tak prostě zkoušet. Hlavně si uvědom, že v podstatě o nic nejde! Když si to tak vemeš tak je to JEN prezentace. Když se přeřekneš nebo něco spleteš, o nic nejde, nikdo tě nezabije. Tak hodně štěstí!

Mám to stejně jako ty, ale v trošku menší míře. I když mám mluvit před skupinkou 20 ZNÁMÝCH lidí, tak se sice před prezentací uklidním, ale jak přijdu před tabuli a mám něco říkat, tak se mi hned hůř dýchá, chci to mít co nejdřív z krku, tak to chci co nejrychleji odhrkat, ale kvůli tomu mi někdy nestačí dech, zakoktávám se, ale většinou jen na začátku ve větách a hlavně mi vadí, když na mě všichni civí, čekají co řeknu a je ticho. Kdyby dělali ****** a nevšímali si mě, tak si myslím, že bych to v klidu zvládla, ale takhle se hlavně soustředím na to, abych něco neřekla špatně, i když to mám před sebou na papírech a většinou to čtu a dívám se jen do papírů, ale ty pohledy prostě cítím nejhorší je, že jsem ve 3. ročníku, za chvíli bakalářka a obhajoba, kde doporučují taky prezentaci jako oporu, to je sice hezký, ale zase tam bude to nesnesitelný ticho a bude na mě civět minimálně 5 lidí a budou čekat, co ze mě vypadne. Nějak jsme se o tom ve škole bavili, protože jedna holka byla očividně hodně nervózní, učitelka se jí na to pak i zeptala, tak jsme to rozebírali a někdo řekl, že se uklidňuje tím, že o nic nejde. Na jednu stranu to je pravda, řeknu si o nic nejde, jen to před těma lidma přečtu a konec, ani nejde o žádnou obhajobu, ale já se tímhle moc uklidnit neumím. Jinak celkem mi pomáhá pomalé hluboké dýchání.

Asi je to blbost, ale co si dát předtim panáka? Já taky nesnášim projevy na veřejnosti, mně uplně stačily mluvní cvičení na základce, brr!!

Reaguji na Darina:
Nejspíš už víš, že trpíš sociální fobií. Je to v současnosti nejrozšířenější fobie.
Žádné léky, které by vedly k uzdravení, na to nejsou.
Jediné, co mám vyzkoušené, je trénovat, trénovat. trénovat.
Vím, že jsem Tě tím nepotěšila, ale jiná cesta není.

takže nejsem jediná
přesto že se učím dobře, mám problém s mluvením obecně, a nejvíc se bojím těch prezentací pokud mám na přípravu týden, tak celý ten týden je v ......, teď zkouším doma mluvit na hlas, před zrcadlem, dokonce jsem kamerou natočila svůj projev, jestli přitom nevypadám nervózně, jestli se správně dívám dopředu - tj. do očí lidí. Zatím žádné zlepšení, ale přece jenom, že člověk se musí snažit

Není to blbost. Svýho času jsem nevytáhla paty z domu bez placatičky s vodkou.
Nutno říct, že jsem to s alkoholem dlouho zvládala, nikdo nic nepoznal a já byla uvolněná.
Bohužel jsem se pak nějaký čas potýkala se závislostí...
...naštěstí to je pryč. Fobie i závislost.

Já bych začala pomaličku. Třeba tím, že budeš někomu dělší dobu povídat, co jsi včera dělala zajímavého a tu dobu i počet lidí postupně zvyšovat. Zkoušet před zrcadlem, nebo si to představovat. Možná si vzít nějaký antistresový míček nebo co, mně to, že si ho mačkám, docela pomáhá.
Tak nebo tak, fandím Ti, jelikož pro mě i nákup, kdy si mám stoupnout před prodavačku a zaplatit jsou hodně nepříjemný, když na mě promluví a já pomoc nepotřebuji, tak skoro zdrhám z obchodu

Ahoj, já taky nemám ráda prezentace, ale na VŠ mám nějakou prakticky v každém předmětu, teď už mě ale čeká poslední - obhajoba DP. Co jsem vypozorovala za ty roky, tak mě pomáhá, pokud toho o tom tématu vím oprvadu hodně, přeříkat si doma několikrát tu prezentaci nahlas, dávat si na slidy jen hesla v bodech a k těm bodům říkat informace z hlavy (ale neučit se text nazpaměť), hlavně nečíst z papíru, protože kdykoliv jsem četla text z papírů, tak jsem u toho ještě stačila přemýšlet o tom, že na mě všichni koukají, jestli se nepřeřeknu, jestli se mi neklepe hlas...ale když to říkám z hlavy, tak se soustředím jen na to co říkám. Určitě pomáhá hluboké dýchání a taky si vybrat jednoho člověka, nejlíp kamaráda a koukat se na něj a říkat tu prezentaci jakoby jen jemu. Každopádně s každou další prezentací je to lehčí a lehčí...

Jak už tady někdo psal, já bych to trénovala. Jednou se mi stalo to samé. Vůbec nevím proč, protože před lidma mi problém mluvit nedělá, ale začala jsem se potit, nedokázala jsem ze sebe vytáhnout ani slovo a byla jsem celá rudá.

Reaguji na Želfa:
Souhlas.

Já se prezentovat naučila až během VŠ (sice žádná sláva, ale předtím to byl děs běs). Prostě mě to donutilo. A taky jsem zjistila, že je lepší neučit se to doslova, hlavní je, že o tom něco víš, a pak si prezentaci jenom připravíš v bodech aby tě to v "kritický" okamžik donutilo přemýšlet nad obsahem a ne nad tím, že na tebe všichni koukaj.
Třeba zkoušení ti problémy nedělalo? To taky mluvíš před lidma, ale většinou nemáš čas myslet na ostatní .
Rozhodně od toho neutíkej a zkoušej to a bojuj Dneska to potřebuješ skoro všude, jestli nechceš pracovat z domova.

Tak to jsme na to podobně, když mám někde něco přednášet, zrudnu, srdce mi bije, je mi vedro a tak celkově se cítím nemožná...mám vždy velkou trému, ať je to cokoliv