Nikdy jsem nebyla šťastná...

Souhlasím s kobitkou. Nauč se mít ráda samu sebe, dělat radost sobě. Jsi podobný případ jako můj snoubenec. Ten to měl a má s rodiči taky tak. Čím víc se snaží se něčím zavděčit, tím je to horší. Nejsi tady kvůli někomu, ale primárně kvůli sobě a až pokud se naučíš dělat radost sobě, tak teprve potom se z Tebe a Tvých činů dokážou radovat i ostatní. Přeju hodně síly

Sama to zmiňuješ, bylo Ti doporučeno, abys myslela víc na sebe a tím by ses měla řídit.
Jak můžeš udělat šťastným jiného, když nedokážeš udělat šťastnou sebe?
Možná to bude znít jako klišé, ale je dobré naučit se radovat z maličkostí, neočekávat velké věci.
My teď nemáme příliš dobré období v rodině a starosti nás válcují víc než je zdrávo, ale třeba dneska jsem byla šťastná jak blecha.... vytáhla jsem motorku a bylo mi fantasticky, bylo krásně teplo a ten pocit, prostě to bylo skvělý.. Byla to jen chvíle, ale stála za to. Domů jsem přijela vysmátá jak sluníčko a manžel na mě zíral co se mi tak úžasného stalo.
Zkrátka být šťastná musíš chtít a pak Tě překvapí něco pěkného, když to ani nečekáš.

Napadlo mě to už dříve, ale při téhle větě jsem si tím jistná... Tebe nenaplňuje to, že děláš něco pro druhé a z toho důvodu Tě to nikdy nemůže udělat šťastnou. Ty potřebuješ pocit....vděčnosti, ocenění... a i tak si myslím, že stejně nebudeš šťastná.
Víš pomáhat druhým je chválihodné, ale je to taky zcela nezištné a naplňuje to bez ohledu na to zda z toho kouká nějaké ocenění. A jak už tu někdo psal... vyšťavuje to. Až bude vyrovnaná sama se sebou, pak možná.

Reaguji na Veselka10: Máš pravdu, asi bych měla nejdříve myslet sama na sebe, ale moc to neumím, vlastně neumím ani moc odpočívat... mám pocit, že nesmím... jéé motorka, to bych taky brala, vždycky jsem si ji chtěla koupit, tak třeba jednou....

nečetla jsem celou diskuzi, tak pokud se můj názor bude opakovat, předem se omlouvám. myslím si, že není špatné dělat věci pro druhé, ale problém je v tom, že ty na to za oplátku něco čekáš, možná víc lásky, uznání, cokoliv. předem bych si ujasnila, když chci pro někoho něco udělat, zda to bude opravdu nezjištně i za cenu, že se to nepodaří, prostě nic za to nečekám a pak z toho mít dobrý pocit. pokud za to něco čekáš, vždy budeš mít pocit, že ti druhý oplácí méně a proto by ses měla prvně zaměřit na sebe, dělat něco, co tě nabíjí, obklopit se lidmi, co po tobě nic nechtějí a tím se dostat do rovnováhy. naučit se říci ne je také důležité (já se to učila dlouho a bála se, že tím něco ztratím, ale nikdo to špatně nebere, naopak, lidé si tě budou víc vážit). jinak moje mamča je taková, pořád něco dělá pro druhé, protože neumí mít ráda sebe, být sama se sebou, a pak má pocit, že pro ní nikdo nic, děsně jí to vyčerpává atd..... jenže jí moc rady není, nemá koníčky, přátele...

Reaguji na Adari: Ano máš pravdu, už na tom pomalu pracuju a dělám věci, co mě baví nehledě na to, co na to budou říkat ostatní... Je to těžké někdy, protože se tam pořád odráží to, že se člověk chce zavděčit a čeká na oplátku něco, ale ve většině případů si teď dokážu sama říct, že pokud od toho něco čekám, tak to nebudu dělat... protože to nedělám z vlastní pohnutky....

Tak se na ostatní konečně vy**r a buď decentním šťastným sobcem!

Reaguji na Dominika08: JO... Asi mi pomohlo se tady vypsat, protože během pár dnů jsem naprosto změnila uvažování. Stal se ze mě šťastný člověk... možná trochu flegmatik, ale spokojený člověk Opravdu ano Po tom všem trápení jsem si řekla, že už toho bylo vážně dost... Najednou se na sebe dívám jinak. Jako na něco, co je pro mě vzácné a prostě si sama sebe vážím teď natolik, že mi prostě nestojí za to marnit čas nad trápením se, že nedělám dost, nebo dělám něco špatně, nebo jestli budu po zásluze odměněna. Život je krátký na to, abych se zabývala problémama a věcma, které vlastně ani dělat nechci. Asi tak nějak to teď vnímám Sice jsem před pár dny zjistila, že mám určité zdravotní komplikace, o kterých nevím skoro nic, teprve zítra bych se měla dozvědět něco bližšího, takže je jasné že mě to na začátku pěkně vyděsilo, ale pak jsem si sedla, něco o tom zjistila a vklidu jsem si pověděla, že jsem ráda, že to není něco horšího, mám všechny končetiny a zdravě uvažující mozek, takže vlastně můžu být spokojená Dřela jsem v práci jako blbec, protože jsem si chtěla vydělat na domek se zahradou a dnes si říkám,proč bych ty nejlepší roky měla zahodit převracením každé koruny o chlebu... Za rok si koupím byt a teď jedu na dovolenou Chci si užít život, jak nejlíp dovedu a mám pocit, že se mi to konečně daří...